Nedávno jsem se s mámou pohádal opravdu na ostro. Žijeme totiž společně v jednom bytě v Praze, a už několik let se mě snaží dostat pryč. Nedaří se jí to, protože jsem tam úředně přihlášen k trvalému pobytu. Ani vám nedokážu spočítat, kolik různých výmluv jsem si od ní za tu dobu vyslechl. Přitom jsem si vždycky přál mít s nejbližšími dobré vztahy.
Možná i vy si myslíte, že bydlet s mámou ve třiceti není normální. Souhlasím, ale když jsme se s manželkou Janou vzali, neměli jsme moc na výběr. A pak se nám narodili synové, takže jsme neměli čas ani peníze na stěhování.
Často nám schází peníze. Já mám malý plat a manželka pracuje na volné noze z domu, často je bez zakázek, a když jsou, vyplácí se to podle toho, jak se zrovna daří. Sotva zvládáme splácet úvěr na auto, který jsme nutně potřebovali. Máma z toho taky není nadšená.
Proto stále žijeme s mámou. Upřímně, je to jednodušší kvůli společným nákladům na energie a potraviny. Navíc mohu kdykoli syny nechat u ní, což se často hodí. Jenže poslední dva roky máma pořád naráží, že bychom si měli pořídit vlastní bydlení a odstěhovat se.
Rád bych, ale kde vzít ty peníze? Nejdřív to bylo nenápadné, klidně jsem jí vysvětloval, že tu možnost zatím nemáme, ale že postupně spoříme. Postupem času se to stalo neúnosné a hádáme se kvůli tomu pořád.
Manželka se do toho nechce míchat, aby neměla problémy s tchyní, a chápu ji, i když mi někdy chybí její podpora.
Ale co by měla dělat? Nejjednodušší řešení je koupit byt, ale na to si rozhodně nebudeme moci dovolit, dokud nesplatíme ten úvěr na auto.
Chápu, že máma chce mít v důchodu klid, ale to přece není důvod vyhodit nás z bytu. Navíc už jsem několikrát slyšel, že mi máma hodlá byt nechat, tak proč bych se měl někde potloukat?
Nedávno jsme se ale strašně pohádali a teď spolu vůbec nemluvíme. Důvodem bylo to, že zemřela teta a nechala mámě jednopokojový byt.
Myslel jsem si, že je to skvělá zpráva máma by mohla odejít do menšího bytu a konečně mít klid, který chtěla.
Jenže máma nejenže odmítla odejít ze svého bytu, ale navíc nám ten druhý byt nechce dát. Řekla, že si to musíme vyřešit sami.
Je tohle normální? Jak máme spolu dál komunikovat?
