Když jsem byl obyčejným zaměstnancem, stejně jako většina lidí pracoval jsem za pár korun, všechny mé příbuzné mě z nejasného důvodu milovaly, zvaly mě na všechny rodinné oslavy a pomáhaly mi, když jsem potřeboval.
Ten život mě omrzel. Rozhodl jsem se postavit na vlastní nohy a rozjet svůj byznys od úplné nuly, ale na začátek jsem neměl ani korunu. Moji rodiče zemřeli při autonehodě, když mi bylo devatenáct.
Moje teta, Jaroslava, si vzala bohatého muže. Myslel jsem si, že mi jistě vyjde vstříc a pomůže mi. Mýlil jsem se.
Jaroslava trvala na tom, že podnikání je riskantní, takže nemíní své peníze investovat. Chápu ji, a vlastně ji za to neodsuzuji. Udělal bych to samé. Byla to její volba, přijal jsem ji a necítil hněv. Vzít si půjčku v bance pro mě nepřicházelo v úvahu úroky jsou obrovské, to bych nikdy nezvládl splácet. Musel jsem začít šetřit na všem možném i na jídle, sehnat si vedlejšák a odkládat každý halíř na rozjezd vlastního podnikání.
Po čase se mi všechny myšlenky rozjasnily. Přesně jsem věděl, co chci podnikat, co k tomu potřebuji, kolik peněz mi k tomu stačí, i kolik musím naspořit na první rozjezd. Byl jsem odhodlaný jít až za hranice možností a neustoupit ani o krok. O vlastním podniku jsem snil už jako kluk teď jsem si tu šanci pomalu začínal poskytovat sám. Jediné, co mě opravdu bolelo, byly posměšky od Jaroslavy. Kdykoliv jsem přišel mezi příbuzné, vždycky se chechtala a vytrubovala:
Podívejte, přišel náš velký byznysmen z Hradce! Jaká čest, že usedl ke stolu s obyčejnými smrtelníky!
Když jsem konečně dosáhl cíle a otevřel si vlastní agenturu, všichni moji příbuzní se ode mě najednou odtáhli hlavně Jaroslava. Mě to neodradilo. Naopak, nikdy jsem nebyl víc odhodlaný. Za další rok a půl jsem otevřel několik poboček po celém Hradci Králové.
Poté mi zavolala Jaroslava. Její syn, Tomáš, se chystal na vysokou v Praze. Prý by potřeboval pomoct s penězi a bytem. V té době už byla rozvedená a nemohla sehnat ani práci, která by ji uživila, takže si na mě vzpomněla.
Odmítl jsem. Plánoval jsem rozšířit pobočky i do dalších měst a to znamenalo další velké investice. Syn Jaroslavy nebyl pro mě v tu chvíli priorita. Po mém odmítnutí se ode mě definitivně odvrátila, i když se před tím také nikdy neozývala…
Dnes fungují mé pobočky naplno, podnikání vzkvétá, zatímco Tomáš Jaroslavě stále visí na krku. Nikdo z příbuzných se o něj nestará a Jaroslava, která tehdy všechny odehnala, teď nemá u koho hledat podporu.
