Moje maminka má teď už 73 let. Přestože je v důchodovém věku, vždycky byla velmi moderní a aktivní žena. Čtyřicet let žila v šťastném manželství s naším tatínkem. Nemohli jsme být vděčnější za to, jaké štěstí jsme měli, že jsme se narodili právě do takové rodiny.
Otec s mámou se opravdu milovali, a když mamince bylo 63, tatínek zemřel. Bylo to pro ni strašně těžké období, sotva to přežila. Snažili jsme se ji podporovat seč jsme mohli, dokonce jsme jí navrhovali, že by se mohla přestěhovat k jednomu z nás, ale ona to odmítala. Tvrdila, že má kamarádky tam, kde bydlí, a že chce zůstat v tom stejném bytě, ve kterém prožila s tátou tolik šťastných let.
Roky plynuly, bolest pomalu mizela a když jsme si povídali o tátovi, místo slz se u maminky objevoval jen smutný úsměv. Dokázali jsme spolu sedět u stolu, vzpomínat na radostné zážitky a maminka jako by znovu trochu omládla.
Jednoho dne jsme s bratrem a našimi rodinami opět navštívili maminku. Už ode dveří nás překvapila slovy, že u ní doma je mužský kamarád a že bychom se k němu měli chovat s úctou. Byli jsme tím trochu zaskočeni. Vždyť nám přece říkala, že si už nikoho nového do života nepustí.
Proč by se teď měla starat o dalšího muže? Vždy tvrdila, že jí samota vyhovuje a mužů že má dost. A přesto kamarád seděl u stolu. Všichni jsme dospělí a víme, co znamená přátelství. Bylo jasné, že mezi nimi něco je. Nevěděli jsme, jestli jí máme něco říct, nebo jen tiše pozorovat. Upřímně, příliš nám ta situace nebyla po chuti. Ale byla to rozhodnutí maminky. Zažila si své, je rozumná a sama musí vědět, co chce a jak dál. My ji samozřejmě podpoříme.
Posadili jsme se všichni ke stolu, muž se jmenoval Eduard. Mohlo mu být okolo šedesátky, měl husté tmavé vlasy, na sobě pěkně šité sako, vypadal jako podnikatel, ale byl obyčejný důchodce. Byl velmi upovídaný, vtipkoval a vyprávěl veselé historky. Nejvíce nám vadilo, že o sobě neřekl vůbec nic a když jsme se zeptali, okamžitě změnil téma. Jednoduše nám nebyl sympatický. Nehledě na to, že hned při první návštěvě šel za mým bratrem a požádal ho o peníze. V tu chvíli nám bylo vše jasné. Nám, ale ne mamince.
Maminka, se slzami v očích, poprosila mého bratra, ať mu půjčí peníze. Bratr nakonec souhlasil. O dva dny později přišla zpráva. Ozvala se nám dcera toho Eduarda a řekla, že její otec je podvodník. Vyhledává osamělé ženy v důchodovém věku, získá si jejich důvěru, a žije z jejich peněz. Jakmile peníze dojdou, uteče pryč. Takhle už podvedl minimálně deset žen. Okamžitě jsem to řekla bratru, ten se pokusil Eduardovi volat, ale jeho telefon byl vypnutý. Na adrese, kde údajně bydlel, žili docela jiní lidé. Tak přišel bratr o své peníze a maminka o klid v srdci.
