Moji rodiče spolu moc dlouho nevydrželi. Když mi byly čtyři roky, táta se jednoho dne prostě sebral a odešel už se nikdy nevrátil. Nehoda… Ale nechal mi po sobě pár společných fotek z dětství a pěkný balík peněz na spořicím účtu v bance napsaný na mé jméno, který narůstal každým rokem. Trochu jako v pohádce, kde ovšem Popelka nemá ani myší pomocníky.
Za pár let se máma znovu vdala a přivedla mi na svět bráchu. Hádejte, kdo byl povýšený na domácí služku? Ano, správně já. Prala jsem, uklízela a zároveň dělala chůvu svému mladšímu bráškovi. Třebaže jsem si občas připadala spíš jako rekvizita než člen rodiny.
Když jsem koukala, jak moc máma miluje brášku, skoro jsem měla chuť si natřít nos rtěnkou a hrát divadlo, abych si taky vysloužila pusu na dobrou noc. On dostával pusinky, plyšáky, nový Lego sety a večerní pohádky; já jsem dostávala akorát úkoly a povinnosti.
Nevlastní táta svého synka miloval asi ještě víc než máma. Já? Jako bych byla průhledná. A přišlo to ještě horší začali se hádat, on začal pít a doma bylo dusno. Jako kdybych byla hromosvod a tedy ta, co schytávala nejvíc. Pak přišel rozvod a ticho po pěšině.
Po maturitě jsem vyměnila Brno za Prahu a na vysokou jsem jela s nadějí, že jsem konečně sama sebou. Doma jsem byla jen na Vánoce nebo když jsem přivezla bramborový salát. Navíc jsem makala na poloviční úvazek. Skoro jsem zapomněla, jak vypadá náš byt.
Jenže když jsem se po dlouhé době vrátila domů, byl to spíš hostel pro neznámé mladíky než rodinný hnízdo. Máma bivakovala na gauči v kuchyni a v pokojích se tísnili bráchovi kamarádi, co vypadali, že objevili utajenou studentskou kolej zadarmo. Snažila jsem se domluvit, ale vtipná historka teprve začínala. Ráno mě vzbudili a dotlačili do banky, že bráška prohrál majlant v kartách a peníze, které mi táta kdysi uložil, se mají okamžitě zachránit před jeho věřiteli.
Cítila jsem se zase jako ta malá holka, co je dobrá tak maximálně na rozkazování.
Nejvtipnější je, že jsem původně přijela s radostnou novinou o svém těhotenství v marné naději, že možná znovu navážeme normální rodinné vztahy. Ale očividně jsem měla příliš bujnou fantazii. Nakonec jsem jim oznámila, ať si pobalí svých pár švestek, že odteď budou bydlet u babičky na vesnici byt je totiž můj a rozhodně nemám v plánu tu dál provozovat Domov pro zbloudilé dospělé a jejich noční hosty.
Máma s bráchou si mysleli, že žertuji, a začali se mi smát. To mě utvrdilo, že končím s rodinným cirkusem. Zavolala jsem policii, která mým příbuzným pomohla sbalit kufry a najít nové bydlení u babičky v Táboře. S přítelem jsme rovnou vyměnili zámky a plánujeme byt prodat a pořídit si něco vlastního v Plzni. A účet v bance jsem samozřejmě převedla jinam, protože máma už jednu bankovní exkurzi zkusila.
Věřím, že by můj táta měl ze mě radost chtěl pro mě jen to nejlepší. No řekněte, co byste dělali na mém místě? Takový je holt život v české rodině a aspoň jsem získala pár historek do hospody.
Press «Like» and get the best posts on Facebook ↓
