Celý den jsem přemýšlel nad tou reklamou, co jsem viděl včera večer při sledování televize. Nešlo jen o to, jak hektické a uspěchané jsou dnes naše životy. Zasáhla mě hlavně ta myšlenka o tom, jak čím dál víc lidí opouští svá rodná města a rodiny ve snaze najít lepší příležitosti odjíždějí za prací do Prahy, Brna nebo třeba Olomouce, zatímco jejich rodiče zůstávají někde v menších obcích.
Ale, jak ta reklama výborně připomněla, ať už jsme kdekoliv a děláme cokoliv, nic není důležitější než čas strávený s těmi, na kterých opravdu záleží. Tyhle chvíle jsou vzácné.
Letos, stejně jako každé Vánoce, jsem se snažil, aby se moje děti Jakub, Filip a dcera Eliška sjely domů do Pardubic. A podařilo se. Večer jsme se sešli kolem stromečku, rozbalovali dárky a smáli se spolu. Moje žena Martina připravila výborný bramborový salát a kapra. Nikdo se nikam nehnal, všichni byli opravdu přítomní. Srdce mi zaplesalo při pohledu na celou rodinu i babička Irena se smála, když jí kocour Bělouš dováděl pod stolem.
Dárky, smích, pohádky a vůně cukroví. Všichni v kruhu rodiny, bez shonu, bez mobilů, bez zbytečných starostí. V tu chvíli jsem si uvědomil, že žádné peníze, žádné kariérní úspěchy, žádná koruna nemůže nahradit ten pocit, když máme u sebe své nejbližší.
Ať už jsem kdysi odešel z domova kvůli práci, ať už děti studovaly v jiných městech, jedno je jasné společné chvíle jsou to nejcennější, co máme. Ta reklama mi připomněla, že čas strávený s rodinou je vždy víc než všechno ostatní. A odteď si slibuji, že si takové okamžiky budu vážit každý rok, nejen o Vánocích.
