Jitka byla ve svém posledním roce na vysoké škole, když zjistila, že je těhotná. O této zprávě však svému příteli Ondřejovi dlouho neřekla ani slovo; dozvěděl se to až v pátém měsíci jejího těhotenství.
Proč jsi to tajila? vyrazil Ondřej ostře. Vždyť dobře víš, že podle mých zásad nemáme mít děti, dokud nedostudujeme a nestojíme sami na nohách.
Je to v pořádku, odpověděla Jitka klidně, i když v očích měla slzy. Vždyť já jsem si nikdy nemyslela, že jsou studia pro mě. Toužím po velké rodině.
Ondřej byl natolik rozčílený, že po Jitce hodil skripta, co měl právě v ruce. Dýchal zhluboka, snažil se ovládnout vztek ale Jitka pokračovala hlasem, který se třásl odhodláním:
Zvládneme to. Zůstaneme v bytě u tvé babičky. Babička nám pomůže s hlídáním malého. A potom budeme mít možná ještě další děti. Ale napřed svatba. Čím dřív, tím líp.
Slyšíš se vůbec?! Po celou dobu jsi si hrála na malou svatou, obořil se Ondřej a začal spěšně balit věci do své staré modré tašky.
Proč odcházíš? Nemůžeš mě takhle nechat! Jitka na něj zoufale volala. Musíš si mě vzít! Jestli odejdeš, všechno řeknu naší fakultě i kamarádům!
Nebudu s tebou tady bydlet. Zůstaň si klidně tady sama. Uvidíš, jaké to bude za měsíc! prskl Ondřej. Když se dítě narodí, uděláme testy, budu platit alimenty v korunách. Ale tím to končí!
O deset let později seděl Ondřej v kanceláři v Praze a vyplňoval tabulky na počítači. Vedoucí oddělení, pan Procházka, si všiml staré poznámky v personálním spisu.
Ondřeji, stýkáte se vůbec se synem? zeptal se šéf.
Ne, vlastně ho vůbec neznám, odpověděl Ondřej a v očích měl prázdno.
Toho večera se rozhodl studentům ve své seminární skupině popsat, jak se stal obětí lži jedné dívky.
A nechal jste ji samotnou s dítětem? ptala se jedna studentka tiše.
To rozhodně ne! Vždycky jsem přispíval posílal jsem peníze na účet! bránil se Ondřej rozhořčeně.
A ona zase říká, že jste jí dal sotva korunu.
No, a taky jsem toho kluka zbil, když byl drzý! vmísil se do debaty šéf Procházka s ironickým úšklebkem.
Ondřej sžíraný hněvem vzpomínal, jak Jitku varoval. Tentokrát se rozhodl sám oficiálně posílat alimenty podle svého platu což byl nižší obnos, než posílal na začátku. Jitka byla už druhý rok vdaná a podle Ondřeje jejich synek Marek rostl v pořádného rošťáka. Prý stejně svéhlavého jako ona sama.
