Místní šarmantní kamarádka, manželova milenka, byla o kráse tak výjimečná, že kdyby byla muž, Petr by si ji vybral i tak. Víte, jsou ženy, co přesně znají svou hodnotu. Chodí rovně, s důstojným oblečením, koukají přímo do očí, poslouchají do posledního slova. Nespěchají, nemají roztřesené gesty, necítí potřebu odhalovat ramena ani vyhýbat se hrudi, aby byly vidět raději zachovávají královskou klidnost a nikdy neztrácejí rozum.
A ona by si ji vybrala právě proto, že byla naprosto opačná. Jenže co se týče Venduly, jak sama byla? Vždy v pohybu, zvedala hlas na děti i na Petra, často jí sklouzávaly věci z rukou, nic nedokázala pořádně sehnat, v práci byla pořád o krok pozadu a šéfové ji neustále napomínali. Vždy nosila džíny a trička nebo svetry kdo by dnes chtěl nosit šaty nebo halenku? Už ani neznala, kdy naposledy žehlila krajku či hedvábí. Jediný moderní sušička jí ulevila od starostí s žehlením.
Milenka však byla naprosto bezchybná. Postava, chůze, dlouhé nohy, bujná řasa, průzračné oči, tvář tak krásná, že se člověk chtěl roztrhnout. Od chvíle, kdy ji Petr poprvé zahlédl, už mu nedalo dýchat v klidu. Stalo se to po pracovní návštěvě v jednom vzdálenějším pragenském čtvrti. Unavený a hladový, vešel náhodou do malé kavárny U zelené střechy. Bylo plno, jen jeden stůl v rohu byl volný. Posadil se, zvedl hlavu nad jídelní lístek a ne, nic mu nepřišlo na mysl. Nic mu nebylo cizí: poznal muže za svým zadkem. A ten muž byl Petr.
Petr držel svou ruku mezi dlaněmi, dlouze líbal prsty. Jako by byl v obraze: prsty voní jako bazalka. Hned mu přišel na mysl, že by mu chtěl poplést oči, ale přiznal si, že žena je opravdu něco výjimečného.
Prošel ho zvláštní pocit. Jako při spálení: vidíš červené stopy na kůži a víš, že za pár vteřin to bude bolet, ale do té chvíle žiješ s napětím. Snažíš se spálit ránu dechem, aby bolest byla mírnější.
Měl by to bolet, ale uvnitř byl jen prázdný prostor. Nic víc.
Petr dorazil domů včas. Obvykle byl klidný a vyrovnaný. Vendula byla ta, která se snadno rozčílila, byla impulzivní. Petr byl mírný krvák s vtipem, který byl pravým opakem jejího temperamentního stylu.
Jaký by mu mohl přijít na pomoc jeho humor? Ten její byl vůbec nepatřičný pro tuto situaci.
Celý večer chtěla Vendula konfrontovat Petra s neutrálním tónem: Tak co je to s tou milenkou? Viděla jsem tě včera v kavárně U zelené střechy, byla nádherná, chápu, že bych ani já neodolala. Pak se podívala na Petra, jak mu na čele stéká kapka potu, jak se červená a snaží se zachovat klid.
No dobře, a co dál? Měli by děti poznat novou maminku, co s tím mám dělat? Přijde s vlastním bytem, nebo ji přemístíme k nám? nepodala mu žádnou odpověď. Jak obvykle, Petr ji objal a rychle usnul vedle ní.
Možná ani nedošlo k těmto intimním chvílím jen si představovala, jak se probíhá na druhé straně postele, a zasmála se v duchu. Přemýšlela, jak žena, která vidí podvádění očima, stále tvrdí, že se jí to vůbec nezdá.
Možná to byl jen začátek pohledy, bušení srdce ve stejném rytmu. Petr totiž uměl skrývat, nepodružit ani pohled, ani pohyb.
Celou noc se převracel v posteli, spal po kusech, snil o barevných květinách a milenkách v neznámých červených šatech.
Ráno vstával s těžkou hlavou, pohyboval se pomaleji než obvykle, klidně připravoval děti do školy.
A celý den se ptal, co má dělat. Co dělají obvykle ženy, když chytí muže s jinou? Hledat na Googlu?
Google mu nic nepomohl. Neměla žádný plán. Zkusit dál žít?
Nemyslela, že by musela něco zkoušet. Už žila jako dřív stejná rutina, Petr přijde domů včas, bez cizího parfému na košili, děti jsou hlučné a veselí, nedělní výlet do kina. Stejné milostné aféry jednou až dvakrát týdně, někdy třikrát, když mu to vyhovuje.
Možná udělala chybu v té kavárně?
Ne, neudělala. Zavolala mu na oběd; neodpověděl. Nasedla do taxíku a vrátila se do té stejné kavárny. Taxikářovi stručně řekla, že čeká důležitý obálku pro práci. Petrův vůz byl zaparkovaný naproti. Viděla je oba, jak vystupují a nastupují společně do auta.
Zčervenala, požádala taxikáře o láhev vody, předstírala telefonát a dramaticky křičela: To je hanba! Já už nečekám, jdu do práce! Dokonce mu nezáleželo, co si taxikář myslí.
Když zjistíš, že existuje milenka, svět se převrátí. Rozvod? Možná. Ale jak žít jinak? Snášet? Proč, pro koho?
Vzpomněla si na pár známých, kde muž také měl milenku. Schovával se, lhal, ale manželka nakonec zjistila pravdu. Byl to skandál, on se tvářil, že to není pravda, dokud ho nechytily zprávy na mobilu. Tvrdili, že ho hackli, že mu závidí konkurenti.
Pak manželka rozhodla: Já nikdy nelžu. Bylo by ostuda popřít. Pokud něco děláš, musíš to přiznat. Rozhodni se buď přerušíš vztah s milenkou a zůstaneš u rodiny, nebo odejdeš a postaráš se o své blízké.
Vendula si pomyslela, jak úžasně silná je tato žena! Jo, je snadné radit z okraje, aniž bys byl přímo zapojen. Když tě život postaví do středu, když ostatní čekají na tvé rozhodnutí a rovnováhu, odvaha i rovnováha se najednou rozplynou.
Vrátila se do té stejné kavárny a posadila se ke svému stolu. Milenka zvedla oči překvapeně. Petr se ztuhl, pak si pod stolem přitiskl ruce. Ticho. Bylo zajímavé ho sledovat. Milenka okamžitě pochopila, kdo je. Nebo už to věděla.
Petr chtěl něco říct, ale Vendula ho přerazila rukou: Není to, že bych o tom nic nevěděla, co? řekla tiše. Nic tu není abnormálního, stává se to. Ale prosím, zamyslete se, jak to vyřešíte máme děti, společný byt, staré rodiče. Jste dospělí, poradíte si. Pak vstala. Její čerstvě vyžehlané šaty jí slušely. Škoda, že už dlouho neměla žádné.
Někdy odvaha znamená říct pravdu a pak jít dál s důstojností, ať je to jakkoli těžké. Důstojnost ženy nespočívá v botách ani v žehlených šatech, ale v klidu, se kterým na konci dokáže sebrat síly a jít dál ve svém životě.
