Milan dorazil na zakázku. Otevřel mu malý kluk kolem deseti let s blonďatou holčičkou po boku.
Maminka přijde za chvíli, pojďte dál! Kohoutek v kuchyni ukapává, řekl chlapec.
Milan vstoupil, opravil kohoutek a rychle dorazila jejich maminka. Zaplatila Milanovi v korunách, zatímco chlapec vyběhl s ním ven a tiše zašeptal:
My žádného tátu pilota nemáme! Mamka si to vymyslela, přiznal se najednou.
To byl Milanův poslední dnešní výjezd krátce před tím měnil ještě baterii u vodovodu jedné starší paní v paneláku v Kladně.
Už chtěl jet domů. Pracoval už půl roku v malé firmě na opravy domácích spotřebičů, úklidy a podobné věci. Když mu zazvonil mobil a šéf prosil, ať vezme ještě jednu adresu v Nuslích.
Milan dorazil, zazvonil.
Otevřel vážný kluk Matěj, jak se představil, s blonďatou sestrou, Markétkou, která byla asi o dva roky mladší.
Rodiče nejsou doma? podivil se Milan tak, jak se sluší a patří, když podle firemního řádu nemá dovolený vstup do bytu bez dospělého.
Mamka za chvíli dojde, prosím, pojďte! Kohoutek v kuchyni fakt teče a já už ho dvakrát páskou zalepil… Ale nezlobte se, peníze máme! chvátal chlapec s ujištěním.
Milan podlehl důvěře v dětskou upřímnost a pustil se do práce.
Vyměnil těsnění v kohoutku.
Můžete se mi, prosím, podívat i na stůl? Nohy se kývou A v předsíni zase nefunguje vypínač, obořila se na něj Markétka.
To by jinak spravil táta, ale ten je pilot. Lítá daleko, do ciziny, úplně na druhý konec Evropy, tak nemůže domů, opakovala slova jejich maminky holčička, jako by odříkávala básničku.
V ten moment už přišla maminka.
Byla příjemná žena kolem pětatřiceti, unavená a toužící po troše klidu.
Já tě stejně nikdy neukecám, abys sem pozvala řemeslníka, pravil jí syn s očividnou hrdostí. Proto jsem ti ho zavolal sám.
Maminka jmenovala se Lída Milanovi podala složenku s korunami za práci. Markétka ještě připomněla ten viklající se stůl a nefunkční vypínač.
Domluvili se na zítřejší opravu. Milan předal vizitku.
Venku nesl Matěj s Milanem odpadky a najednou vzdychl:
My nemáme žádného tátu pilota. Maminka nám to říká, asi si myslí, že jsme malí a nic nepochopíme. Kdyby existoval, přišel by přece někdy. Jak si to myslíte vy? Dárky taky všechno nakoupí sama, ale říká, že prý od táty. Viděl jsem, jak Markétce vybírala panenku v hračkářství na narozeniny a doma tvrdila, že ji poslal táta sklopil smutně oči.
Ale třeba vážně nemůže, stát se může cokoli, chtěl ho Milan uklidnit.
Matěj však jen pokrčil rameny a mlčky odešel.
Milan nemohl doma dlouho usnout. Slovo pilot v něm cosi zabolelo. Také býval pilot… kdysi dávno.
Žil v Praze. Létal pravidelně do Německa, Itálie, někdy i do Egypta. Jeho manželka byla překrásná, často však trvala na tom, že chce, aby zakotvil na zemi. Děti však neměli.
Ty se budeš těšit někde v oblacích, a já tu budu sama? S miminy? To ne.
Jednou se rodiče manželky rozhodli odstěhovat do Německa za rodinou.
Oni se tam uchytili a začali zvát manžele k sobě. Milan to rázně odmítl. Manželka se s ním rozvedla a odjela tam.
On létal dál, až do chvíle, kdy vážně onemocněl. A musel odejít do předčasného důchodu.
Hodin nalétal tisíce, uznání i zkušenosti měl… a stal se z něj penzista.
Přestěhoval se k mamince do malého města na jihu Čech. Půl roku žili spolu, než maminka náhle zemřela…
Po její smrti se Milan na čas utápěl ve smutku i ve společnosti litru slivovice a pochybných přátel. Nikdy nebyl na takový život zvyklý. Nakonec po měsíci, kdy se mu maminka zdála v těžkém snu, všem rázně poděkoval a začal znovu. Udělal si menší rekonstrukci bytu… a pak už jen smutnil.
Jednou pročítal inzeráty Orlických novin a objevil nabídku pro šikovné mistry se svým autem. Rozhodl se, že to zkusí aspoň nějaký smysl a pár korun navíc.
Práce mu vyhovovala volný den kdykoliv, práce nebyla monotónní.
Druhý den Milan dorazil opět k Lídě. Tentokrát přišel dřív a byl překvapen, že je už doma. Opravil stolek, vypínač, rovnal poličku v předsíni i dvířka na lince.
Nahlédl do koupelny a nevěřil vlastním očím.
Tady potřebujete generálku, konstatoval.
Jestli to vezmete, já s tím souhlasím, rychle přikývla Lída. Peníze na to máme, myslím, že Vás dobře zaplatím.
Během práce se víc poznali. Lída pracovala jako učitelka v mateřské školce.
Zůstaňte s námi na večeři, určitě máte hlad po tolika hodinách, stydlivě pozvala.
Děti ho také zvaly k prostřenému stolu.
Milan zůstal.
Večeře se protáhla. Děti dávno spaly v sousedním pokoji, ale on s Lídou si povídali do noci.
Nikdy se tak otevřeně nesvěřoval. Lída měla laskavou tvář, pohled moudré ženy, v očích naději a pochopení.
Neměla manžela. Dvě špatné zkušenosti, dvě děti s tříletým rozdílem. Příběh s pilotem vymyslela, až budou větší, chtěla jim to vysvětlit.
Domů Milan odcházel už kolem půlnoci.
Slíbil, že přijde druhý den znovu. Oprav bylo dost.
Nazítří otevřela Lída, zarazila se v bytě stanul Milan v pilotním mundúru, s kyticí a krabicí s dortem.
Táta, náš pilot táta přišel! vykřikla Markétka a běžela mu do náruče.
Už jsem zpět, jen jsem vás napřed nepoznal, bylo to dávno. Že mám pravdu, Lído? pohlédl doufale na Lídu a ona jen přikývla.
A tak se neúplná rodina stala tou opravdovou, šťastnou.
Matěj po čase přijal, že táta patří zpět do jejich života.
Milan adoptoval Matěje a Markétku, a za rok a půl se jim narodil ještě malý Vašík…
