Karel si v sobě hýčkal lítost, že rozvod uspěchal. Moudří muži mění milenky v svátky, ale on ji změnil v manželku.
Ten povznesený pocit Karla Ševčíka zmizel v okamžiku, kdy zaparkoval svého Octavia, vešel do paneláku a doma ho uvítala úplná předvídatelnost: papuče obul, vůně večeře, čistota, květina ve váze.
Ničím nehnulte: manželka doma. Co jiného má dělat žena v letech, když ne péct koláče a plést ponožky? Dobrá, s těmi ponožkami přeháním ale jádro věci je jasné.
Bohunka tradičně přišla mu vstříc s úsměvem:
Jsi unavený? Dala jsem do trouby koláče se zelím i s jablky, jak to máš nejradši
Ztichla pod jeho těžkým pohledem. Stála v domácím úboru, vlasy pod šátkem vždy tak vařila. Profesionální deformace celý život dělala kuchařku. Oči lehce zvýrazněné, na rtech lesk. Další zvyk, který Karla už štval. Co to je za nápad malovat se ve stáří!
Neměl to říkat tak drsně, ale vyletělo mu:
V tomhle věku je tvá kosmetika nesmysl! Nesluší ti to.
Bohunka se zachvěla rty, neřekla nic, a ani mu nešla prostírat. Což bylo vlastně lepší. Koláče pod utěrkou, čaj hotový zvládne sám.
Po sprše a večeři k němu začala pomalu proudit laskavost, i vzpomínky na den. V oblíbeném froté županu se rozvalil do svého křesla a předstíral, že čte. Jak to říkala ta nová kolegyně?
Vy jste docela přitažlivý chlap, a navíc zajímavý.
Karel právě oslavil padesát šestku a vedl právní oddělení jednoho velkého podniku v Brně. V týmu měl včerejšího absolventa a tři ženy přes čtyřicet. Jedna z kolegyň odešla na mateřskou. Na její místo přišla Lenka.
Když ji zaměstnávali, byl Karel služebně v Praze, a dnes ji viděl poprvé.
Pozval ji do kanceláře na seznámení. S ní vstoupila nápadná vůně parfému a pocit mladé svěžesti. Jemná tvář orámovaná blond vlnami, modré oči přímo zářily. Plné rty, piha na tváři. Patří jí třicet? Kdyby měl hádat, tipoval by jí nanejvýš pětadvacet.
Rozvedená, maminka osmiletého kluka. Karel nevěděl proč, ale pomyslel si: Aspoň něco pozitivního.
Během hovoru se trochu zapředl, prohodil, že teď bude mít takového postaršího šéfa. Lenka mrkla dlouhými řasami a řekla něco, co ho ještě teď hřálo.
Manželka, která se už uklidnila, dorazila ke křeslu s obvyklým heřmánkovým čajem. Zmračil se: Věčně mimo timing.
Ale nakonec ho vypil s potěšením. Najednou ho napadlo, co asi dělá mladá, hezká Lenka? A srdce mu šlehlo dávno zapomenuté žárlivost.
****
Lenka po práci skočila do Tesca. Sýr, rohlíky, pro sebe kefír k večeři. Doma byla neutrální, bez úsměvu. Syn Vašek ji běžel obejmout spíš automaticky ho pohladila než s citem.
Tatík se rýpal v dílně na balkoně, máti chystala večeři. Lenka vyložila nákup a hned zahlásila, že ji bolí hlava a nikdo ať ji neruší. Pravda byla, že jí bylo úzko.
Od rozvodu s Vaškovým otcem se v zoufalství snažila někomu stát se tou pravou.
Jenže každý vhodný pán byl zadaný a chtěl jen takové to lehké povyražení.
Ten poslední kolega. Zdál se zamilovaný až po uši. Dva roky vášnivé romance, dokonce jí platil podnájem (spíš kvůli pohodlí pro sebe), ale jakmile zavoněl problém, oznámil jí, že nejen rozchod, ale ať se laskavě vzdá i místa v práci.
Místo jí hned našel. A teď Lenka opět bydlí s rodiči a synkem. Máti ji podpoří, tatínek trvá na tom, že dítě má vyrůstat aspoň s matkou ne jen se starými.
Bohunka, manželka Karla, už dávno pozorovala, že Karel prožívá krizi středního věku. Všechno má, ale hlavně mu něco stále schází. Bála se domýšlet, co pro něj bude to hlavní. Snažila se dělat doma to, co má rád, být upravená, netlačit na jeho duši, přestože jí to chybělo.
Pokusila se ho zabavit vnukem, chatou ale Karel se nudil.
A protože oba toužili po změně, jejich románek rozjel turbo-tempo. Dva týdny po Lenceině nástupu ji pozval na oběd a při odvozu domu jí pohladil ruku.
Obrátila se k němu zářivým obličejem.
Nechci se loučit. Co jet ke mně na chatu? zachraptěl Karel. Lenka kývla a auto vystřelilo směrem za město.
V pátek končil Karel dřív, ale teprve v devět večer mu žena napsala sms: Popovídáme si zítra.
Karel netušil, jak trefně vlastně vystihl pointu rozhovoru, který byl ve skutečnosti zbytečný. Bohunka věděla, že po třiceti dvou letech manželství už v ohni nehoříš.
Ale muž je tak blízký, že jeho ztráta je jako ubírání vlastní duše. Ať se mračí, brblá, a dokonce blbne, hlavně aby seděl ve svém křesle, večeřel, dýchal vedle ní.
Celou noc hledala slova, která by zastavila troskotání jejich života (spíš jen jejího).
V zoufalství vytáhla svatební album ti mladí, budoucnost před nimi. Jak byla krásná! Tolik lidí po ní tehdy toužilo. Musí si vzpomenout. Snad když přijde, zahlédne alespoň střípky jejich štěstí a dojde mu, že ne všechno je na vyhození.
Jenže Karel přišel až v neděli, a Bohunka pochopila: je konec. Stojí před ní nový Karel. Adrenalin až po víko. Trapnost, stud nic.
Na rozdíl od Bohunky, která se změn bojí, Karel je přijímal s nadšením a už vše promyslel. Mluvil rozhodným hlasem.
Od této chvíle je Bohunka volná. Rozvod podá sám zítra. Syn s rodinou se přestěhuje k ní, vše podle zákona. Vždyť dvoupokojový byt, ve kterém žila rodina syna, patří podle papírů Karlovi zdědil ho.
Přesun do třípokojového u mamky mladé rodině nijak neublíží, navíc ji Bohunka nebude tak sama. Auto je jasně jeho, co se týče chaty tam si klade právo na víkendový odpočinek.
Bohunka si uvědomovala, jak teď vypadá uboze a nezajímavě, ale slzy nemohla zadržet. Bránily jí mluvit, šlo o nějaké nesrozumitelné prosby. Prosila, ať se zastaví, vzpomene si, myslí na zdraví aspoň svoje To ho rozzuřilo. Přistoupil blíž a zašeptal, vlastně skoro zařval:
Netahej mě do svého stáří!
… Byla by chyba tvrdit, že Lenka Karla milovala a proto v první noci na chatě souhlasila s nabídkou sňatku.
Status vdané jí byl lákadlem, navíc jí lichotilo, že si ji ex-milenec netroufl dovést k oltáři.
Už ji nebavilo žít v bytě, kde vládne táta s přísnými pohledy. Toužila po stabilní budoucnosti. To Karel nabídnul. Nebyl to špatný kandidát uznávala.
Navzdory tomu, že mu už táhne na šedesát, dědou rozhodně nebyl. Štíhlý, mladistvý, šéf oddělení. Chytrý v práci, příjemný společník. I v posteli měl elán, žádná omezenost. Líbilo se jí, že už nebude řešit nájem, prázdné konto, krádeže v šatníku. Vše jen plusy? No, věk jí trochu vadil.
Po roce Lence začalo docházet, že je zklamaná. Pořád se cítila spíš jako holka, toužila po životních zážitcích. Ráda koncerty, výlety do aquaparků, válení u vody v odvážných plavkách, večery s kamarádkami.
Bez problémů vše skloubila s domácností, rodinou. Ani syn teď její tempo nebrzdil.
Ale Karel znatelně zpomaloval. Jako zkušený právník zvládal přes den hromadu problémů, doma však byl spíš unavený senior, co bažil po klidu, respektu ke svým zvyklostem. Hosty, divadlo i koupaliště snášel, ale s mírou.
Proti sexu namítal jen to, že potom už musí jít spát klidně v devět večer.
A taky jeho chatrný žaludek žádné smažené, uzeniny, polotovary. Bývalka ho zhýčkala!
Čas od času i Lenka zaslechla jeho stesky po jejích dušených jídlech. Lenka vařila hlavně pro syna a nechápala, jak někdo může po vepřových karbanátcích trpět.
Léky si pamatovat nehodlala, dospělý chlap si je má koupit a brát sám. A tak se část jejího života začala odehrávat bez Karla.
Trávila čas se synem, s kamarádkami. Je zvláštní, jak jeho věk jí připomínal, jak je třeba brát od života všechno.
Už spolu nepracovali vedení rozhodlo, že je to nevhodné. Lenka přešla do notářství a s úlevou, že nemusí být na očích manželovi, co jí připomíná vlastního otce.
Respekt to bylo to, co k němu cítila. Ale stačí to ke štěstí?
Blížily se Karlovy šedesátiny a Lenka měla chuť na velkou oslavu. Karel si však objednal stůl v malé restauraci u Špilberku, kde už měl několikrát sraz se známými. Vypadal trochu znuděně, což je v jeho letech vlastně normální. Lenka to neřešila.
Slavili kolegové. Starší páry, s nimiž kdysi s Bohunkou sdílel přátelství, bylo nemístné zvát. Rodina daleko a nikoho tím, jak se oženil s mladou, nenadchl.
Syn mu zůstal jen napůl odřízl ho. Ale copak nemá tatík právo na vlastní život? Však si myslel, že vlastní bude vypadat trochu jinak.
První rok s Lenkou připomínal líbánky. Bavilo ho být s ní mezi lidmi, s úsměvem toleroval její utrácení (v rozumné míře), přátele, fitness.
Dokonce zvládal hlučné koncerty a šílené filmy. V té vlně dal Lenku i syna zapsat do bytu jako spolumajitele. A po čase převedl na Lenku i svůj podíl na chatě, kterou měli společně s bývalou.
Lenka, za jeho zády, poprosila Bohunku o její polovinu. Vyhrožovala, že svůj díl prodá nějakému dobrodruhovi.
Nakonec koupili na Karlovy peníze a chatu přepsali na Lenku. Argumentovala řekou, lesem dobré pro dítě. Celé léto tam trávili její rodiče s vnukem. Vlastně to šlo k dobru Karel malého syna mladé manželky moc v lásce neměl. Ženil se z lásky, ne kvůli výchově cizího, navíc hlučného kluka.
Bývalá rodina byla naštvaná. Dostali peníze, prodali svůj třípokojový byt a každý šel po svém. Syn s rodinou sehnal dvoupokojový, a Bohunka skončila v garsonce. Jak žijí, Karla nezajímalo.
A přišel slavný den šedesátin. Tolik lidí mu upřímně přálo zdraví, štěstí, lásku. Ale on necítil žádný kvap už dávno ne. Žádná jiskra v duši, jen každoroční nespokojenost narůstala.
Mladou manželku sice miloval, ale nestíhal jí. Přitahovat ji a ovládnout nešlo. Usmívala se a žila po svém. Nic víc si nedovolila věděl, cítil, ale štvalo ho to.
Ách, kdyby do Lenky šla vložit duše jeho bývalky! Ta by přišla ke křeslu s heřmánkovým čajem, přikryla dekou, jak usnul. S radostí by se s ní procházel parkem. Šeptali by si večer na kuchyni, ale Lenka jeho rozvláčné debaty nevydržela. A v posteli už začala zívat. On byl nervózní a to jim škodilo.
Karel si s sebou nesl lítost, že s rozvodem spěchal. Moudří muži slaví milenky on je promění v manželky!
A Lenka, s temperamentem, vydrží fér ještě aspoň deset let, ale nad čtyřicítkou bude stále mladší. To je propast, která se jen prohlubuje. Pokud bude mít kliku, odejde jednou lusknutím. Pokud ne?
Tyhle nejubilejní myšlenky mu bušily do spánků, zrychlovaly tep. Podíval se po Lence tančila mezi ostatními. Krásná, oči jí zářily. Samozřejmě, je štěstí vedle ní procitat. Ale…
Chytil chvíli, vyšel z restaurace ven. Myslel, že se nadechne, rozptýlí smutek. Jenže ho obestoupili kolegové. V dusivé vnitřní nepohodě se vrhl k taxíku u chodníku. Poprosil řidiče, ať vyrazí. Později si rozmyslí, kam.
Chtěl být tam, kde je důležitý jen on. Aby vešel a čekali právě jeho. Kde ocení chvíle s ním, a může se uvolnit, nebýt za slabého nebo bože chraň starého.
Zavolal synovi a téměř škemral o adresu bývalé. Vyslechl si zasloužené výčitky, trval ale, že jde o životní otázku.
Naznačil, že má dnes přece jubileum. Syn malinko změkl a řekl, že mamka možná není sama. Žádný chlap! Jen kamarád.
Prý spolu chodili na gympl. Divné jméno Něco jako Houska.
Houskový, určitě, opravil ho Karel, v srdci stará žárlivost. Jo, on tehdy Bohunku klofnul. Byla fakt krásná. Drzá.
Měla se vdát za Houskového, jenže Karel ji přetáhl. Staré časy, ale až moc živé oproti současnosti.
Syn se ptal:
Proč to potřebuješ, tati?
Karel se zachvěl při tom zapomenutém oslovení a uvědomil si, jak mu všichni chybí. Tak odpověděl upřímně:
Nevím, kluku.
Syn mu nadiktoval novou adresu. Řidič zastavil. Karel vystoupil hlavně nebýt ubohý před svědky. Podíval se na hodinky už devět, ale ona byla sova, kterou vždy vnímal jako svoji skřivanku.
Zazvonil domovní zvonek.
Ale neodpověděla bývalka, ozvalo se mužské, lehce podmračené hlasisko. Prý Bohunka je zaneprázdněná.
Co se děje? Je zdravá? strachoval se Karel. Hlas po něm chtěl jméno.
Já jsem přece manžel! Ty jsi určitě pan Houskový! zvolal Karel.
Hlas ho uzemnil, že je manžel jen ex, takže nemá právo Bohunku rušit. Vysvětlil, že kamarádka se koupe, pokládal informaci za dostačující.
Co, staré lásky nehrdzaví? zažertoval Karel, už připravený na dlouhé hašteření s Houskovým. Ten mu však s klidem odpověděl:
Ne, jen se přemění na stříbro.
Dveře zůstaly zavřenéKarel stál chvíli nehybně před dveřmi, na jazyku mu hořká chuť minulosti. Slova Houskového mu zněla v hlavě jako ozvěna, která neuhasí nic z toho, co potřeboval najít. Opřel se o zábradlí, podíval se do černé tmy dvora pod sebou žádná odpověď.
Někde v kuchyni klapla konvice, přes zavřené dveře dolehl tlumený smích. Možná ten, který kdysi patřil jemu. Oči mu zvlhly a nečekaně se zadýmal pýchou a lítostí zároveň. Zaslechl, jak patra nad ním někdo otvírá okno. Právě v tu chvíli vyšlo ven šero červnového večera a pohladilo ho teplem, které mu tolik chybělo.
Věděl, že Bohunka je v bezpečí; že ji konečně někdo slyší a smí s ní být. Představil si, jak se směje bez obav, ponořená do voňavé koupelové pěny, na stole dva hrníčky a cosi, co už není jeho. Těžce polkl a v duchu jí popřál víc, než si uměl přát sám sobě klid.
Otočil se a zamířil zpět k taxíku, kde ještě ležela krabice s nedojedeným dortem. Tentokrát nesnil o návratu. Věci, které promeškal, byly jen stříbrné odlesky v kapkách deště na jeho tváři.
Jednu vzal, omylem rozmáčkl v ruce a usmál se. Poprvé za dlouhou dobu.
A když taxík rozjel k domovu, Karel věděl, že už nikdy nebude mladý, ale možná je ještě čas naučit se stříbru věřit. Zatímco za oknem míjela rozsvícená okna cizích domovů, v hlavě mu zazněla melodie, kterou kdysi Bohunka zpívala.
Bude muset začít znovu, jinak, pomaleji. Ale až jednou usedne do svého křesla a uvaří si heřmánkový čaj, už ví, že ten nepijí staří pijí ti, kteří pochopili váhu svého vlastního času.
