Maruško, radši zůstaň dnes doma. Opravdu tě musím všude tahat jen proto, že jsme manželé? zabručel Ondřej, zatímco si před zrcadlem rovnal límeček letní košile. Marie ho neposlouchala, pečlivě balila věci na chalupu k přátelům. Jako správná hospodyňka se připravovala důkladně, jenže dnes bylo všechno jinak než obvykle.
V předsíni si Marie všimla manžela v zářivě bílé lněné košili a překvapeně se zarazila.
Oto, proč ses tak vyšňořil? Žádné skvrny od špízu ti prát nebudu, to si zapamatuj! zavrtěla hlavou a přidala: Vezmi tašky s jídlem, jsou připravené. Ještě si převleču šaty a můžeme vyrazit.
Ondřej koukl neochotně na dvě těžké tašky, které mu Marie podávala.
Tohle všechno? zeptal se nechápavě a vzal balíčky jen z povinnosti.
No jasně. Jedeme přece na chalupu. A Zuzka, i když je moje kamarádka, vařit prostě neumí. Vzala jsem nové brambory, salátek, koláč Když bude chtít, Atrochová si může jíst to svoje. Já bych ti pak nerada volala sanitku, víš, že má z jejího vaření strach. Promiň, že připomínám.
Ondřej se jen zamračil.
Maruško, přemýšlel jsem… Zůstaň dneska doma. Uvař si něco lehkého, nebo se radši jdi projít do parku. Už ti narostly boky z té tvojí sedavé práce. Já jen sjedu za Radkem na pět minut, pak přijedu.
Ty pojedeš sám? vytřeštila oči Marie, zatímco Ondřej ohrnul rty.
Nechtěl jsem ti to říkat, ale stejně to zjistíš. Radek se rozvedl. Má teď novou slečnu. Měl bych mu pomoct s masem, nikdo neumí grilovat tak jako já. Sám bych nejel, ale co mám dělat…
Ondřej se sebejistě usmál a odstrčil tašky stranou.
Marie zůstala koukat. Se Zuzkou byly v poslední době v kontaktu míň; Marie teď řešila převod bytu, ve kterém žila před svatbou. Zaměstnání, domácnost, a navíc jí utekli podnájemníci, po kterých zůstal nepořádek. Marie začala vážně uvažovat o prodeji bytu…
Starostí měla dost, s kamarádkami volala málokdy. A že dokonalé manželství Atrochových padlo, ji vážně šokovalo.
No to je tedy překvapení, vydechla Marie. Už tam kraluje nějaká silikonová dívenka a proto mě nechceš vzít s sebou?
Prosím tě, je to normální ženská. Jako ty. Ale buď dneska radši doma, kočko. S Luckou si pak popovídáte, času bude dost, zašklebil se Ondřej.
Něco ale Marii táhlo přesto jet. Možná zvědavost, možná ženská soudržnost. Prostě si prosadila své a s Ondřejem nakonec vyrazila.
***
Půl cesty na chalupu Ondřej mlčel a hudral na zácpy a špatné řidiče na D1.
Marie mezitím psala makléři o prodeji bytu.
Jak to jde? Bez chlapa si asi poradíš, pronesl Ondřej, sledující koutkem oka její telefon.
Zatím nijak. Jedni by hned nájem po kauci, druzí by chtěli nový nábytek, rekonstrukci. Víš, jak ten byt vypadá povzdechla si Marie.
Peníze na rekonstrukci nejsou problém, mávl rukou muž.
Já bych chtěla k moři, nezapomeň. Třeba bychom konečně mohli vyrazit.
Vyber si. Buď moře, nebo rekonstrukce, a vůbec já mám práci! Na dovolenou teď nemysli.
Marie zmínila, že sousedka prosila, jestli by mohla byt pronajmout dceři s manželem. Byla připravena jim to dovolit. Ondřej tím byl znechucený.
Komu bys to pronajímala, Maruško? Nepřemýšlej! Nezaplatí nikdy včas. Radši opravíme, prodáme a já rozhodnu, co s penězi, rozčiloval se Ondřej. Mohla jsi to nechat na mně! Každý tě smlátí s cenou, necháš byt za pár korun, ty moje měkkosrdcatá!
Moje? podivila se Marie.
Jsme rodina, jedna ruka, pronesl klidně manžel.
U chalupy už je netrpělivě vyhlížel Radek Atrocha. První vběhl zbrusu nový Radek: moderní tričko na pivním pupku, úzké džíny s děrami, to by si dřív nikdy nedovolil!
Marušo, co stojíš jak cizí? Radek ji objal, jakoby nic.
Ahoj, Radku. Kolony, jak vždycky. V kufru jsou tašky, mám vše na piknik.
Hoď to tam, Maruško. Všechno jsme objednali z restaurace, nemusíš nic vařit, tahal ji Radek do zahrady.
Na tašky všichni zapomněli
V altánu to žilo ještě víc než obvykle. Marie už z dálky slyšela ženský smích. U stolu seděla Radkova nová slečna. Blondýna, navíc s kamarádkou. Právě přišly od bazénu, vtipkovaly a smály se.
Marie v tu chvíli poznala, že Radek vyměnil Lucku za mladší barbínu s umělými řasami, rty a vlasy. Sama se s modelkami nesrovnávala, ale nepříjemný pocit tu byl.
Ondřej a Marie zasedli do kouta. Ondřej se předváděl před Anetou a Katkou, které mu věnovaly víc pozornosti než vlastní žena. Na stole nic moc pizza, hamburger na plastových talířích. Lucka by tohle nerozdýchala, kdyby viděla, jak Radka krmí tahle fiflena, blesklo Marii hlavou.
Takže, seznámím vás. Maruška, to je Ondrova žena. Pracuje na volné noze, čili nemakačenko, uchechtl se Radek, až Marii urazil. Tohle je moje láska, má královna Aneta a její kámoška Katka.
Ondřeje dívkám ani nepředstavil, Marie si toho všimla.
Aneta je kosmetička, pochlubil se Radek.
Lucka byla prodavačka, pomyslela si Marie.
Jsem kosmetička a vizážistka. Udělám ti ráda slevu, kdyby sis přála, mrkla Aneta.
Marie se necítila dobře, když vedle ní seděly holky v plážových tunikách.
Ondřej vyhrnul rukávy a šel připravovat maso. Marie zůstala sedět.
Bavte se, Maruško, jinak jsi nějaká zamlklá, povzbudil ji Radek. Katka je kadeřnice, střihne Ondrovi nový účes, ne jako ten jeho staromódní.
Zlato, neříkej to tak! Ondřej je krásný chlap, ráda bych ho ostříhala, zasnila se Aneta.
Pojďte plavat, holky, pobídla Katka. Přidáš se k nám?
Obě se mile usmáli, ale Marie vstala.
Ne. Radku, měl jsi mi říct, že už tu Lucka není. Nepřijela bych, kdybych věděla, jak to tu vypadá.
Hlavně mi nemluv o venkovance Lucce! Aneta a Katka tě neřeší a ty je ihned urážíš, kroutil hlavou Radek.
To není pravda! Nabízela mi slevu, evidentně naznačila, že jsem ošklivá. A Katka hned po mém manželovi! Jen tak dál, Ondřej je lakomec, takže jejich salon využívat nebude. Sousedka ho ostříhá zadarmo a je spokojený! vypálila Marie a prchla za Ondřejem.
Ten upřeně sledoval hubené krasavice, ale když viděl Mariein rozčilený výraz, byl překvapen.
Odvez mě domů, Ondřeji, řekla ostře Marie.
Proč? Tak hezky tu je, snažil se uklidnit situaci.
Hezky? Za Lucky to bylo lepší! Teď tu máme nafoukané panenky!
Tvá žena je unavená, raději ji odvez, mávl Radek rukou a šel s holkami k bazénu.
Ondřej přistoupil k Marii, pevně ji chytil za loket a šeptal:
Co tady vyvádíš? Už si nedokážeš normálně povídat s lidmi? Jeď domů, projdi se v parku nebo ke své mamince. Objednám ti taxík!
Marie zrudla vzteky.
Šťouchání a smích Anety a Katky jí zvyšoval tlak, manžel jí však dál hřměl nad hlavou:
Nemůžu si snad užít klidu a pořád poslouchat tvé stížnosti? Už jsme si na nervy! Jsi nudná a ubručená!
A potřebuješ mladší, jako Radek? Proč jsi mi neřekl, že je znáš?
Protože jsem nechtěl! Byl jsem s nimi a Radkem minulý týden na kafi, a dál? vytýkal jí Ondřej.
Už tě nepotřebuju doma, odsekla Marie a chrstla mu zbytek marinády na bílou košili.
Ta byla v ten moment zničená.
Marie vyběhla z Atrochovy zahrady a zamířila na jedinou zastávku v chatové osadě. Po cestě zavolala kamarádce Lucce, aby jí vylíčila všechno, co ji naštvalo.
Co je? zaburácela do telefonu Lucie.
Lucko, to jsem já, Marie!
Nevolej mi! Nechci tě vidět, ani tvého Ondřeje! On on Lucka začala plakat.
Marie se snažila zjistit, co se stalo.
Tvůj manžel představil mojí Radce tu blondýnu! A on kvůli ní odešel! Opustil mě. To všechno kvůli tvému Ondrovi! A netvrď mi, že jsi o tom nevěděla!
Skutečně netušila, co se děje. Lucka vše odvyprávěla: Ondřej seznámil Radka se svou známou, slovo dalo slovo a byl rozchod. Poté se zase usmířily, pachuť v duši však zůstala.
Marie začala chápat, že její manžel žije vlastním životem a lže. A to už nemusela dál snášet.
***
Taxíkem dorazila ke své mamince do malého městečka na okraji Prahy. Syny už tradičně nechávala v létě u babičky.
Maruško, co se děje? ptala se udivená maminka Dana.
Už mám všeho dost. Chci si odpočinout, s kluky jet aspoň na chvíli pryč.
Ale Ondřej přece pracuje, namítla máma.
A proč bych na něj měla čekat? On relaxuje bez nás, já pojedu s dětmi, rozhodla Marie.
Maminka jí zalila čaj a vyslechla, co se stalo na chatě u Radka.
Nové zážitky chce, vede cizí ženy po kavárnách a my s dětmi sedíme doma, stěžovala si Marie. Jedeme s dětmi na výlet. Peníze na opravu bytu použiji jinak.
Dana dceru podpořila, ale nabádala ke klidu kvůli dětem.
K večeru přiběhli kluci domů.
Mami, co tady děláš? divil se mladší syn.
Přijela jsem pro vás, odpověděla Marie.
Domů? Ne, ještě ne!
Domů a pak k tetě Janě na moře, objala je Marie.
Události u Radka ji donutily zamyslet se. I u nich doma přišel vztahový krach.
Marie doma vše táhla, manžel žil svůj svět. Ani si nevšimla, že už vlastně žijí vedle sebe. Dělala, co manžel řekl, radila se s ním a on se rozhodoval bez ní.
Dnes mi lhal, zítra vezme byt?
Vzala mobil, napsala sousedce, že byt pronajme její dceři, a druhý den měla na účtu první nájem.
Tentokrát nebýt manželovi zatoužila být soběstačná.
***
Po té slavné sešlosti na chatě se Ondřej nastěhoval k mamince.
Celý víkend dřepěl doma u Věry, vymýšlel, jak se vrátit domů a zahladit skandál.
Marie, cos to provedla! Celý večer zkažený! nadával, snažíc se dovolat manželce.
Ta telefon nebrala.
To si počkáš, madam, sykl Ondřej a drhl marinádu z košile.
Po třech dnech strávených u maminky se vrátil, ale doma ho přivítalo ticho, prázdný ledničky a vyklizené skříně. Maruščin mobil mlčel, nálada padla ke dnu.
Co se děje, Marie?! zařval do telefonu, když se konečně dovolal.
Táto, mamka tu není, ozval se starší syn Viktor.
Kde je máma? A vy jste kde?
Jsme u tety Jany na moři, máma šla plavat. Kdy přijedeme zpátky, nevím. Mámě začala dovolená, zavýskl Viktor.
Aha, tak zatím, řekl nevrle Ondřej.
***
Týden u moře utekl rychle. Marie i kluci se vrátili odpočatí, Ondřeje doma přivítali v mizerné náladě.
Vadilo mu, že Marie nejen ignorovala jeho hovory celý týden, ale ještě využila rodinné peníze na dovolenou. Jeho ale trápilo ještě něco víc rozhodnutí ohledně bytu.
Marie jen kývla a šla vybalovat.
Nic mi nechceš říct? zastavil ji Ondřej v ložnici.
O čem, pronesla Marie bez zájmu.
Ondřej dusil v sobě vztek.
Peníze na rekonstrukci jsi utratila u moře!
Jsou to moje peníze. Přispěl jsi pět tisíc, zbytek byl můj, řekla klidně a otočila se k němu zády.
Neotáčej se ke mně! Já nejsem malý kluk, abys mi dělala naschvály! A co s bytem?
Pronajala jsem ho. Sousedka mě poprosila.
Marie vzhlédla, koukla Ondřejovi do očí. Ten za týden pohubl, byl bledý a rozechvělý.
Byt jsi měla prodat! Peníze jsou na rekonstrukci! To je nepořádek! To že odjedeš k moři, to se ještě dá skousnout, ale tohle?
Ondřeji, nemysli si. Opravdu snad musím všude tahat tebe jen proto, že jsme manželé?
Slova, která kdysi Ondřej pronesl, se mu teď vrátila jako bumerang.
Nemusím ti nic říkat. Nehlásíš se mi z každého kroku. Je to můj byt, moje rozhodnutí.
Ne! Byt rozdělíme napůl. Jsem tvůj manžel, mám právo, spustil Ondřej.
Marie se už dál nerozčilovala:
Všechno rozdělíme podle zákona, ale můj byt jsem měla už před svatbou. Prodám ho později. Po rozvodu.
Jaký rozvod? To ne! Máme dva kluky! Uklidni se, křičel Ondřej.
Najednou si vzpomněl na děti! Důvodů je dost, Ondřeji. Taháš se s cizími slečnami po kavárnách a doma chceš být pán. Ať ti slouží Katka, já chci žít jinak! Chci nové věci stejně jako Radek! pronesla Marie a rovnou požádala o rozvod.
Jenže do rozvodu je ještě kus cesty
Jak žít spolu, když je vše rozdělené?
Marie poslala kluky opět k mamince, přestala vařit pro manžela. Bylo těžké přestat, vaření měla ráda. Pro motivaci přešla na dietu, jak jí kdysi doporučil sám Ondřej…
Ondřej brzy zjistil, že lednice je prázdná, Marie nevaří. Živil se v jídelně nebo po bistrech, rychle ale zjistil, jak nákladné to je.
První noci Ondřej trucoval na balkoně, když přišla bouřka, raději se odstěhoval zpět k mamince. Ta se moc netěšila, že se syn vrátil dřív, než čekala, a ještě jí svěřoval všechno, co ho na Marii štvalo.
Marie se jen usmívala, když mu ráno zkřivil tvář vztek. Každé ráno a večer ji Ondřej potkával v chodbě; smála se v duchu sama pro sebe.
Po týdnu života na instantní polévce a přistýlkách se Ondřej odstěhoval i s kufry zpátky.
***
Dva týdny po slavné oslavě na chalupě zavolal Ondřej Katce.
Manželství se mu rozpadlo, domácnost držel pohromadě jen zvyklost, teď nic nebránilo, aby byl s nádhernou kadeřnicí.
Katko, mohli bychom se vidět, co říkáš? Už jsem skoro volný
Stačí, už jsme jednou na výletě byli. Nic jsem neslíbila, špitla s úsměvem Katka.
Pamatuje si dobře, že lakomý ženáč jí ani květinu za dva týdny neposlal.
Jak to? Doufal jsem A ten sestřih, platí?!
Ne, změnila jsem plány, Sashko. Pokud bude volno, ozvu se. Ale stříháš se u sousedky, ne?
Ondřej se snažil zapůsobit, ale marně.
Dostal jasnou odpověď už o něj nestojí.
***
Poučení? Člověk často všechno táhne sám, až jednoho dne zjistí, že vztah ztratil smysl. Upřímnost, respekt i schopnost žít pro sebe jsou stejně důležité jako společná domácnost. Je lepší být pro druhého parťákem, než jen zvyklostí na druhou židli v kuchyni. Žít svůj život od místnosti k místnosti je málo. Každý by si měl vážit sebe, nebát se být sám, a rozhodovat se i podle svých potřeb. Jinak z něj život postupně vyprchá.
