Mášo, zůstaň dnes doma. Musím tě vážně pořád všude tahat jen proto, že jsme manželé? zamumlal Alexandr, prohlížíce se v zrcadle, jako by zkoušel cizí kabát. Marie ho neslyšela. Právě si balila věci na chalupu ke známým. A jak to dobré hospodyňky mají ve zvyku, Marie chystala všechno pečlivě. Jenže dnes nebylo nic tak jako vždycky.
V předsíni zahlédla svého muže v bílé letní košili a zarazila se, jako by zahlédla vlastní odraz, jen v jiném snu.
Sasho, proč ses tak nastrojil? Od tebe už skvrny od klobásy prát nebudu, to si pamatuj, zakroutila hlavou a podala mu tašky s jídlem. Vezmi to do auta, já si jen převléknu šaty a jedeme.
Ale Alexandr si prohlížel ty tašky jako ozvěnu ze starých časů, kterým nerozuměl.
Co to všechno je? zeptal se podezíravě.
Je přece jasné, jedeme na chalupu. A Lída, i když je moje kamarádka, vařit neumí. Vzala jsem novou brambory, saláty, koláč… Ať si Atrochyn klidně dá domácí stravu, já tě nebudu posílat na pohotovost, dodala jemně s úsměvem.
Alexandr se zamračil ještě víc.
Mášo, sedni si dnes radši doma. Uvař si něco lehkého, nebo ještě líp, běž si zaběhat do parku. Začínají ti růst boky z té práce na židli. Já jen skočím k Valerovi na pět minut.
Cože? Ty chceš jet sám? Masha nechtěla věřit svým uším, zatímco její muž významně mlasknul.
Nechtěl jsem ti to říkat. Ty pořád jen něco řešíš, skoro si nepopovídáme… Víš Valera se rozvedl! Chtěl si vyzkoušet něco nového. Už má jinou. Já tam taky radši nejel, ale Valera potřebuje pomoct s grilem. Kdo jiný než já?
Alexandr se usmál do svého obrazu a odsunul tašky.
Marie byla dezorientovaná, tohle nečekala. S Lídou byly dobré kamarádky, ale poslední dobou měla Marie plno starostí hlavně s bytem, ve kterém žila před svatbou s Aleksandrem. Práce, domácnost, a ještě jí dali zabrat nepořádní podnájemníci, kteří ji prostě utekli. Teď už začínala uvažovat, že byt radši prodá…
Spousty starostí, výmluvy na čas, a s Lídou si nevolaly už snad tři týdny… Kdo by čekal, že ideální pár Atrochynových tak rychle zmizí v kouřovém opojení?
No teda, taková novinka, hlesla Marie. Už teď tam jistě šéfuje nějaká umělá fiflena? Proto mě nechceš brát s sebou?
Ale prosím tě, žádná fiflena! Prismě žena jako ty. Víc nevím. Buď dnes doma, zlato. Na Lídu budeš mít čas, až si budete drbat nové poměry, culil se Alexandr.
Ale uvnitř Marie něco silně tlačilo na cestu, možná ženská solidarita, možná obyčejná zvědavost. Nakonec Aleše dokopala, aby ji vzal.
***
Cesta k chalupě vedla podivně mezi kličkujícími auty a značkami, které stokráte se překlápěly do jiných slov. Alexandr trucoval nad volantem a brblal cosi o neschopných řidičích v zácpě, zatímco Marie si psala s makléřem o prodeji bytu.
Tak co, statečná, zvládáš to sama? hodil poznámku, zatímco koutkem očí sledoval, co píše.
Zatím nic nového, povzdechla si Marie. Ti první ho chtějí hned po složení zálohy, ti druzí zase potřebují nový nábytek a rekonstrukci.
Peníze na rekonstrukci nejsou problém, mávl rukou Sash.
Chtěla bych k moři. Máme na to jet?
Vyber si: buď rekonstrukce v bytě, nebo moře, Mášo! Navíc mám práci… jaképak moře?
Zmínila, že sousedka chce dát byt své dceři a jejímu muži. Alexandr se tomu nápadu ušklíbnul jako opuštěná polévka v nedělní chvíli.
Komu to chceš pronajmout, Mášo, buď soudná! Je to vyhazování peněz… Radši to opravíme a prodáme, peníze vyřeším já. Příště to raději zařídím sám. Ty jsi moc měkká. Prvnímu hodíš byt za pár korun!
Náš byt? podivila se Marie.
Náš, jsme rodina, jsme jedno, pronášel s klidem Sash.
Na chalupě už je vítali. První z branky vyběhl veselý Valera Atrochyn vypadl jako panenka ze starých dřevěných loutek.
Nazdar, drazí! Co vám to trvalo tak dlouho? zvolal Valera.
Muži si potřásali rukama, Marie vystoupila z auta a chvíli ho sledovala.
To, co viděla, byl zvláštní jev vyměněný muž, moderní tričko, které obtahovalo Valerův pivní pupík, džíny s roztrhanými koleny, jako by je rozervaly srnky na louce. Za Ludmily by si takové nikdy neoblékl!
Máro, tak co, stojíš tu jak zamrzlý pařez! zvolal módní Valera a objal ji.
Čau, Valero. Zase ty kolony. V kufru je plno jídla, připravila jsem na piknik.
Ale nech to být, dneska se nic nevaří! Moje láska zařídila všechno z restaurace, smál se Valera a táhl ji do zahrady.
Tašky zůstaly v kufru, zapomenuté…
V altánku, kde se vždycky hemžilo lidí a smíchem, bylo tentokrát nadmíru živo.
Již z dálky Marie slyšela rozverný ženský smích. Blíž u stolu viděla Valerovu novou známost hezkou blondýnu se společnicí, které se právě vrátily od bazénu.
Marie se zděsila, Valera vyměnil Lídu za panenku s nalepenými řasami, dlouhými nehty a hřívou vlasů jak z dětského snu. Marie nebyla žádná modelka, ale ne cítila se vedle těch dvou zrovna dobře…
Alexandr s Maruškou vtiskli se skromně na lavici do stínu u stolu.
Manžel usilovně obskakoval přítomné dámy, Marie jen tiše sledovala. Na stole nic zvláštního dvě pizzy a nějaký fasfood na plastových talířcích. “Lída by se divila, čím Valera dneska žije,” problesklo hlavou.
Dovolte, představím vám Mášu, žena od Sanina. Pracuje na volné noze, vlastně tak trochu nezaměstnaná, zachechtal se Valera a Marie tím urazil. A tohle je královna mého života, moje milovaná Anděla a její kamarádka Dáša, vypíchl Valera.
Ale Alexandra dámám vůbec nepředstavil. I to si Marie poznamenala.
Anděla je kosmetička, řekl hrdě Valera.
“Tohle není prodavačka jako Lída,” pomyslela si Marie.
Já jsem kosmetička a vizážistka, zazubila se Anděla. Můžu Vám udělat slevu. Kdybyste chtěla.
Marie se cítila vedle nich prostě malá a mdlá, nechtěná.
Sasha vykasal rukávy a pustil se do grilování. Marie zůstala u stolu.
Máro, bav se, seznamte se. popoháněl Valera. Dáša umí stříhat vlasy, tak ať tvůj Sash konečně vypadá k světu!
Zlato, nepodceňuj Sasha, zasmála se Anděla. Ať přijde, Dáša už mu nabízela stříhání.
Andělo, pojď do bazénu, než budou špízy, řekla Dáša.
Obě panenky se otočily k Marii s úsměvy jako z rubínových pohárů. Ta vstala.
Nemám zájem. Valero, mohl jsi mi zavolat, už bych sem nepřišla. S Lídou… bylo to jiné.
Mári, neříkej mi nic o té vesnické holce! Anděla i Dáša s tebou mluví v pohodě, a ty na ně hned zhurta vyhrkl Valera.
S pohodou, Valero? Anděla naznačila, že vypadám hrozně a potřebuju její služby. A Dáša se lepí na mého muže! Stejně, Sasha si u vás nic nedá, jeho stříhá sousedka zadarmo! A moc se mu to líbí! zvýšila hlas Marie a odešla k manželovi.
Sasha slintal při pohledu na dvě štíhlé panenky a najednou si všiml vroucí hádky.
Sash, odvez mě domů, rozhodla se Marie.
Proč? Vždyť je tu sranda, oponoval.
S Lídou to bylo dobré, teď je to peklo! Co to je za nafouklé panenky?!
Sanko, tvoje žena je unavená, raději ji odvez, mávl rukou Valera a odešel s dívkami k bazénu.
Sasha přešel od ohně k Marii:
Mášo, cos to tady provedla? Zdivočela jsi doma mezi freelance prací. Neumíš být mezi lidmi! Jeď domů, obejdi sousedské babky, navštiv raději mamku, už má dost kluků na prázdninách. Zavolám ti taxi!
Marie rudla vztekem. Smích Anděly a Dáši z bazénu ji doháněl k šílenství, všechno brala na sebe. Manžel nepřestával:
Možná bych si taky chtěl odpočinout! Už mě unavuješ, ty jsi nudná, brblající bába! vypálil Sasha.
Tobě se líbí mladé, co? Proč jsi mi neřekl, že je s nimi dávno znáš?
Protože jsem nechtěl! Ano, byl jsem minulý týden s Andělou a Dášou v kavárně. Co na tom?
Chápu tě, Sasho. Domů už dneska nemusíš! pronesla a chrstla mu do košile zbytek marinády.
Bílá košile byla ztracená.
Marie odkráčela z Atrochynovy zahrady a letěla na zastávku autobusu. Cestou volala Lídě, však měla potřebu si postěžovat.
Co chceš? ozvalo se tvrdě z telefonu.
Lído, to jsem já, Máša.
Už mi nevolej! Tebe a Sasha už nechci znát, on… on… Lída se rozplakala.
Marie zkoušela zjistit, co Sasha provedl.
Tvůj muž dal mého Valeru dohromady s tou blondýnou! On ji k němu přivedl a teď je kvůli tomu konec. A ty mi neříkej, že o tom nic nevíš!
Marie nic netušila. Lída vysvětlila, že Sasha představil svou známou Valerovi, začali spolu podnikat a slovo dalo slovo. Sdíleli vše, až příliš. Po rozhovoru se s Lídou usmířily, ale hořkost zůstala.
Marie už rozuměla, že Sasha má své zájmy, a nebyla ochotná to dál snášet.
***
Taxíkem dojela k mámě do malého satelitu za Prahou. Kluci jako vždy u babičky na prázdninách.
Zinaida, matka Marie, byla doma a překvapená.
Mášo, proč jsi dorazila tak pozdě? Něco se stalo?
Už mě všechno štve, chci si odpočinout tady, léto utíká, odvětila Marie.
Sash má přece práci s pevnou pracovní dobou.
Proč bych na něj měla čekat? On si užívá bez nás, já si užiju bez něj!
Zinaida nabídla čaj, Marie vyprávěla, co se stalo na chalupě Valery.
Nové vjemy chtěl! Tahá tu metlu po kavárnách, a my s klukama sedíme doma! Už nechci čekat, pojedeme s dětmi k moři. Peníze na rekonstrukci máme, ale měníme plány.
Matka ji podpořila, ale radila nejednat hned, hlavně kvůli dětem…
Nemrkly ani a kluci se vrátili.
Mami? Ty jsi tady? divil se mladší.
Jdu pro vás, řekla Marie.
Domů? Nee, nechcem! ozývalo se z obou stran.
Pojedeme domů a pak k tetě Lence na moře, objala je Marie.
To, co se stalo u Valery, ji donutilo se zamyslet.
Možná nastal i u nich doma ten nešťastný zlom v manželství.
Marie táhla práci, domácnost, děti a Sash obýval svět jinde. Nevěděla, jak se vzdálili a on začal klást jen své zájmy.
Dnes mi lhal, zítra mě nechá jako Valera Lídu pomyslela si Marie, vzala mobil a napsala sousedce, že byt je opravdu připravený k pronájmu. Hned další den měla peníze na účtu.
Udělala to natruc, a vyšlo to.
***
Po veselém grilu Sasha přespával u své matky na Smíchově. Celý víkend chodil po domě, plánoval, jak se vrátit a raději vše zamluví, jak by všechno mohl být jen nepatrný sen.
No nazdar, Máro! Zkazila jsi celý večer, bručel, když se pokoušel jí dovolat.
Marie hovor nepřijímala.
No jo, princáto, mručel Sasha, zatímco drbal skvrny z košile.
Tři dny pobýval u matky, až se jedno neklidné ráno odhodlal domů. Byt byl tichý, prázdný, prázdná lednice, prázdné police. Telefon Marie mlčel jak studený kámen.
Máro, co se děje?! zaječel, když se dovolal.
Tati, máma tu není, ozval se hlas syna, Ilja.
Kde jste? U babičky?
Ne, jsme u tety Lenky u moře, máma šla plavat.
A kdy přijedete?
Nevíme. Máma má dovolenou. Táto, musím běžet! vesele zavrněl chlapec.
Tak zatím, povzdechl Sasha.
***
Týden u moře uběhl jako zrychlená scéna v němém filmu.
Marie a kluci se vrátili, usměvaví, do bytu, kde číhal zamračený Sasha.
Jeho nespokojenost nebyla jen v týdnu bez kontaktu, nebyla to ani útrata rodinných peněz na dovolenou. Měl ještě jinou, vnitřní bolest. To nechtěl nikdy Marii odpustit.
Marie ho ignorovala, šla hned vybalovat do ložnice.
Kluci si vzali koláčky od babičky, jediné, čím Sasha žil poslední dva dny.
Když běželi do pokoje, Sasha si Marii odchytil.
Nechceš mi něco říct?
A co tak asi?
Během týdne v něm vyrostl stín.
Ty peníze měly být na rekonstrukci v NAŠEM bytě, tys je utratila za moře.
V MOJÍ bytě. Připomínám, dal jsi jen pět tisíc, zbytek byl můj. Tak…
Otočila se, nechtěla dál mluvit.
Neotáčej se! Nejsem malý kluk, abys na mě dělala ksichty! A co ten byt, vyklopíš konečně?
Pronajala jsem ho. Sousedka chtěla pro svou dceru s mužem. Tak je to.
Poprvé se na něj podívala opravdově, v Sashovi se lběly kosti čelistí. Za týden pohubl, byl šedý a připraven vylít si srdce, že Marie mu ničeho neřekla.
Měla jsi ho prodat, ne ho pronajímat! Peníze na rekonstrukci měly být využity tepelně rozumně! Držel jsem, že jsi jela na moře, ale zbytek je moc!
Sashi, řekl jsi to správně. Musím tě vážně pořád tahat jen proto, že jsme manželé?
Věta, kterou ráno pronesl on, se teď ostře vrátila.
A nemusím se ze všeho zpovídat. Ty mi o všem neříkáš. Byt je můj, dělám, co chci!
Ne! Rozdělíme ho podle práva napůl. Já mám taky právo!
Docházel mu dech, aby nevybuchl.
Došlo mu to.
Sasha byl dost lakomý, než aby nechal něco být jeho Mařinou bytem.
Nemohl uvěřit, že by ho Marie prostě opustila. Vzali se po škole, dvě děti. To mělo stačit!
Volat zpět staré city bylo prázdné. Sentiment už mizel, ale ne tak moc, aby se rozvedli!
Rozdělíme všechno napůl, ale byt z mé strany ten prodám až po rozvodu, řekla klidně Marie.
Jaký rozvod? Já nesouhlasím! Máme dvě děti! Nedělej hlouposti!
Najdeš si je v jiných kavárnách, na děti jsi zapomněl. Radši ať ti vaří Dáša, já chci konečně žít pro sebe! Taky chci novinky, Valero to umí! rozjela se Marie a podala žádost o rozvod.
Ale společný život ještě nekončí.
Kam se podějí manželé, když byt vlastně sdílejí?
Nejprve poslala kluky k matce, přestala vařit pro Sashu. To by bylo těžké, vařit uměla a měla to ráda, ale rozhodla se. Nevěrník nebude jíst její jídlo.
Marie vařila čím dál méně. Sama se motivovala, držela dietu podle rady svého muže…
Sasha několikrát otevřel prázdnou lednici a rychle mu došlo, že Marie už nebude vařit ani ze zvyku. Živil se ve firemní jídelně a kavárnách. Brzy zjistil, že je to drahé, až příliš na šetrného muže.
Prvních pár nocí spal demonstrativně na balkoně, schoulený v dětském spacím pytli. Ale když přišlo chladno a déšť, spal jako na chodníku… Nakonec se přestěhoval k matce, která rozhodně nebyla šťastná, že se syn rozchází s rodinou z podivných snů.
Sasha sváděl všechno na Marii, říkal tchýni, že manželka se zapomněla na dovolené, a domů už nechce.
Marie bavilo sledovat jeho vzteklou tvář po večerech. Někdy se neubránila smíchu, když se srazili na chodbě.
Po týdnu instantních polévek a polstářů od maminky odešel Sasha znovu k matce.
***
Dva týdny po oné podivné grilovačce zavolal Sash své nové známosti Dáše. Teď byl téměř svobodný, manželka i domácnost už ho nesvazovaly.
Chtěl být s pohlednou Dáší, ale čekalo ho tvrdé odmítnutí.
Sash, byla to jedna procházka a stačí. Nic jsem ti neslibovala, zamrkala Dáša.
Dobře si pamatovala držgrešle, který jí ani kytku neposlal po party s grilem.
Ale Dášulko, čekal jsem, že mě pozveš k sobě… Na chalupě to nebylo ono, rychle jsi odjela, chtěl bych tě ještě vidět a ta stříhačka platí?
Ne, plán se změnil, Sash. Když bude okno, zavolám. Ostatně, sousedka prý stříhá zadarmo, ne? uzavřela rozhovor Dáša s úsměvem hada na špici klíče.
A Sasha zůstal stát u prázdného stolu, kde slyšel jen ozvěnu vlastních slov.
Konec.
