Bylo mi sotva dvaadvacet let, když jsem zůstala sama. Bez manžela, jen s malým Davídkem v náručí. Syn tehdy sotva dva roky. Manžel odešel, už ho nebavily neustálé starosti. Prý musí vydělávat peníze a utrácet je pro svou rodinu.
Ale to mu vůbec nevyhovovalo. Proč by měl peníze dávat rodině, když je mnohem lepší si užívat sám ještě lépe s milenkou. Jaký to byl manžel, to nechám stranou, ale pro mě jeho odchod znamenal, že všechno padlo na mé ramena. Davídka jsem dala do školky a sama šla do práce. Pamatuju si večery, kdy jsem byla tak vyčerpaná, že jsem ani necítila nohy, ale doma bylo všechno v pořádku uklizeno, uvařeno, dítě syté a čisté.
Maminka mě tomu učila, a naše generace byla prostě tvrdější. Musím přiznat, Davídka jsem trochu rozmazlila. Dnes mu je už sedmadvacet, a neumí ani osmažit brambory. Nedávno se oženil, já si říkala, konečně má ženu, která ho zkrotí, a já si budu moct užívat věci po svém možná najdu novou práci, zajdu si za koníčky. Klid a pohoda, to byl můj sen.
A pak mi Davídek oznámil, že on a jeho žena u mě nějakou dobu zůstanou. Upřímně, neměla jsem radost, ale souhlasila jsem nechť zůstávají. Ona se teď stará o svého muže, pere, vaří, a já vydržím nějaký čas. Jenže to byla jen moje naivní představa. Katka byla opravdový případ po sobě neuklidila ani stůl, neumyla nádobí, neprala, ani nezametla pokoj prostě vůbec nic.
Tři měsíce jsem zajišťovala tři lidi. To jsem potřebovala? Co Katka dělala? Když se Davídek rozhodl, že bude živitel rodiny, Katka nepracovala. Od rána do večera než se Davídek vrátil z práce byla buď ve městě s kamarádkami nebo na telefonu. A já pořád pracovala. Když jsem přišla domů, byt byl v chaosu, všude bordel, lednice prázdná, jídlo žádné. Musela jsem do supermarketu, nakoupit, uvařit, a ještě umýt nádobí. Katka neměla ani špetku svědomí. Dokázala ke mně přijít, když jsem myla nádobí, a přinesla mi talíř, který schovávala ve svém pokoji už několik dní. Zapomněla na něj talíř už měl na sobě komáry a všelijaký nepořádek.
Když mi příště nora přinesla talíř, řekla jsem jí hned, že kdyby měla trochu svědomí, alespoň jednou by sama umyla nádobí.
A hádejte co omluvila se a něco udělala? Ne. Druhý den odešla s Davídkem, naštvaná, a pronajali si byt v Praze za vlastní peníze. Davídek mi nezapomněl říct, že jim rozbíjím rodinu. Čím? Že jsem doporučila, ať jeho žena alespoň jednou umyje nádobí?
No, díky Bohu. Teď si konečně budu žít v klidu a čistotě, a nemusím uklízet po nikom jiném. Dnešní mladí to vám povím, samé lenochy. Neužiteční…
