Jana pocházela z malého městečka, kde garsonka stála pouhých pár tisíc korun. Jednu takovou si potají koupila, aniž by o tom její manžel vůbec tušil. Zatímco byl můj muž na služební cestě, narodila se nám dcera. Porodila jsem v obyčejné porodnici, ale jemu jsem tvrdila, že to bylo v té nejlepší. Jinak jsem s penězi, které mi posílal na domácnost, nakládala velmi šetrně. Když byl doma, lednice přetékala masem, rybami a dobrotami, ale jakmile odjel, opět jsem začala šetřit.
Nikdy jsem dceři nekupovala nové věci. Pomáhali mi dobří lidé, nebo jsem našla něco na bazari na internetu. Tímto způsobem se mi podařilo našetřit na byt. Často jsem prosila maminku, aby pohlídala děti, abych mohla tajně pracovat. Můj muž si za to vlastně mohl sám. Byla jsem pro něj perfektní manželka, dělala jsem vše, co chtěl. Pocházela jsem z venkova, zatímco on byl pražský rodák, co mi neustále udílel rozkazy. Jednoho dne jsem si ale začala balit věci. Věděla jsem, že přijde den, kdy nezvládne ovládnout svůj hněv a to bude můj konec.
S nákupy jsem taky musela neustále švindlovat. Koupila jsem dceři pár jablek, ale manželovi říkala, že jsem vzala tři kila. Trvalo mi dva a půl roku, než jsem dala dohromady potřebnou částku. Když jednou zase odjel na služebku, sbalila jsem si věci, také dceru, a utekla. Den před tím jsem si podala žádost o rozvod. Manžel se nás pokoušel získat zpět. Volal mi a sliboval, že teď už bude doma všechno jiné. Jindy mě zas volal výhružně, že se nikdy nevzdá a dostane nás zpátky za každou cenu.
Brzy jsem zjistila, že si už našel novou. Nějakou mladou studentku. Jsem si jistý, že jí dělá to stejné, co dělal mně. Manžela jsem nikdy nepodvedla. Ty peníze, které jsem uspořila, si můžu poctivě připsat jako vydělané. Vždyť jsem místy hladověla, abych mohla něco ušetřit na byt. A hlavně neměla jsem jinou možnost. Musela jsem zachránit sebe i svou jedinou dceru.
