Šárka pořád nemohla uvěřit tomu, co se právě odehrálo. Konečně se jim podařilo po deseti letech plánování získat vlastní chalupu! Celou dobu je život házel překážky: hypotéky, školní výdaje dětí, krize A najednou, když prohlédla bankovní výpisy, řekla si: Teď nebo nikdy.
Jan pracoval v pojišťovně, nic neříká se o jeho kariéře výjimečného, a Šárka masírovala děti. Vydělávala slušně, ale k pořízení venkovského domu to ještě nestačilo. Naštěstí však přišla smrt po sobě zemřela matka Šárky i Janova babička. Každá po sobě zanechala byt v menších krajských městech, vČeských Budějovicích a vHradci Králové.
Po dlouhých rozhovorech se manželé rozhodli oba byty prodat, připočíst úspory a naplnit si sen koupit pozemek. Nabídka přišla rychle; v zimě málokdo spěchá s odprodejem nemovitosti, všichni čekají na jarní sezónu. Jan byl neústupný.
Když se později rozmyslíme, najdeme milion důvodů a o chalupu přijdeme, vrčel.
Šárka souhlasila. Všechno se sčítalo jako po štěstí!
Pozemek byl jako stvořený už byl napojen na elektřinu, plyn i vodu. Zbylo jen postavit malý domeček na letní bydlení. S příchodem teplejších dnů si Jan vzal dovolenou a spolu skamarádem Karlem zahájili výstavbu. Pracovali vsouladu, bez zbytečných přestávek, a po měsíci už oslavovali první nastěhování.
Místo na spaní byl sice jen podlahový matrace a přinesené deky, ale hlavní vdomečku byly vařič a vodovod. Všechno ostatní mohli doplnit později.
Na zdraví, Šárko, moc tě gratuluju! zazářil Karel, přičemž popadl kus grilovaného masa, nasypal na něj cibuli a kečup a zakousl se sradostí.
Kdo by tušil, že to tak rychle dopadne! vydechla Šárka. Na vánočním stole jsem ani neplánovala chalupu, a najednou je tu! ukázala na domeček.
I když se stmívalo, skupinka nechtěla odejít a pokračovala vimpulzivním pikniku pod hvězdami.
Haló, synku, jak se máte? zeptala se jemně hlasem svářící matka Božena.
Všechno skvělé! odpověděl Jan.
Já vím, vnoučata říkala, že jste koupi chalupy měli?
Máme tu něco víc než chalupu venkovskou rezidenci! vyhrál se Jan.
No, ty si to zasloužíš, zasmála se Božena, ale její hlas najednou změkl. Dobrá, kluci, gratuluju
Jan se náhle zamiloval do myšlenky přivést matku.
Mami, jak se máš? zeptal se náhle.
V mém věku už nic moc Lékáři říkají ticho, klid, žádný stres, aby se tělo zotavilo Ale kde najít takové místo? Sanatoria jsou drahá, nemám peníze, povídala tiše.
Přijď k nám! nabídl Jan nadšeně.
No tak, synku! Jakože byste bez mě nic nedokázali! A Šárka by určitě nesouhlasila odmotávala se Božena.
Mami, užij si to. Přijď, a to je konec!
Dobře, přijedu, když tak trváš. Uvařím ti nějaký koláč, tvůj oblíbený, mamina specialita.
Když Jan oznámil Šárce, že matka brzy přijede, ta jen sotva zatajila úšklebek.
Takže máme chalupu a najednou lékaři radí, abyste měli odpočinek vpřírodě? řekla Šárka sironií.
Jo, tak to je, odvětil Jan.
Není to divné, co?
Ne, má to být jen tlak.
Jan, nepochopil jsi. Ona nejde obnovit zdraví, ale přijít si na novou chalupu podívat!
Přestaň, přece jenom bude tady týden a vrátí se domů.
Zapomněl jsi, co se stalo při jejím posledním návštěvu?
Jan si skutečně nevybavil, ale Šárka si vše perfektně pamatovala. Božena tehdy šířila pomluvy, snažila se rozsévat roztržku, dokonce přidávala sodu místo cukru do koláčů. Šárka vté chvíli neodolala a poslala svěřenci domů první letadlovou linkou.
Šárka netrpělivě čekala, že i tentokrát matka přinese jen zábavu, ale nechtěla Janovi stát vcestě. Možná by tentokrát šťastná skončila?
Ach, jak je tady krásně, kluci! Jaká idyla! Vzduch, stromy, ten roztomilý domek chválila Božena nový pozemek. To určitě Šárka vymyslela! Je to taková šikovná holka! Drž se jí, Jane, takovou ženu jen tak někde nenajdeš!
Co je nového, Boženo? Co to za změna? zeptala se Šárka.
Vždycky jsi byla moje nejoblíbenější. Syn má svoje bláznivosti, ale tvá dívka je zlatá. Měli jsme těžké časy, ale překonali jsme je. Kdo si pamatuje staré…
Takže jsem blázen? zasmál se Jan.
Ano, ale milý, usmála se Božena. A co dnes k večeři?
Grillujeme každý den! odpověděla Šárka súsměvem. Doufám, že vám to nevadí? Jenže se nám nechce po celý den vařit uvnitř.
Ráda si dám. Posledně jsem grilovala vJihomoravsku, když jsem ještě chodila do školy. Představujete si, jak to bylo dávno?
Tak pojď, Jan, postarej se o ohnisko, a já se podívám do ledničky po mase.
Můžu stebou? Chci si ještě jednou prohlédnout dům.
Samozřejmě! přikývla Šárka.
Tentokrát Božena vypadala zcela jinak byla veselá, žertovala a především vřele se bavila sŠárkou. Šárka si pomyslela, že čas lidi mění. Možná minulá hádka přiměla matku krozmyslu, a není důvod, aby se snažila rozbít manželství. Šárka byla poctivá zeť, šikovná, věrná a vynikající kuchařka.
Když Jan a matka nesli talíře, telefon zazvonil a ležel obrazovkou vzhůru. Šárka náhodou zahlédla zprávu a už nemohla odtrhnout oči.
Kdy se vrátíš do města? Řekl jsi jí o nás? Čekám na novinky. Polibek.
Šárka telefon srazila ktrávě. Myšlenky se míchaly, každá horší než předchozí.
Jak to říct dětem? Jak rozdělit byt? kdo je ta žena? A hlavně jak mohl Jan takhle jednat?
A tady je nádobí! odložil Jan talíře na stůl.
Musím na chvilku pryč, řekla Šárka, netrpělivě chtěla umýt obličej studenou vodou a nadechnout se.
Vletěla do domu a vyběhla kumyvadlu.
Co se stalo? zakřičela Božena, když vypadla láhev kečupu.
Šárka se zoufale mýla, slzy míchejíc svodou. Po minutě se zastavila a utřela si tvář ručníkem.
Jan má někoho.
Děvoško, pojď sem. objala ji Božena.
Šárka cítila, že svěřenkyňka vůbec neprojevila údiv.
Proč jsi mlčela?
Věděla jsem, ale doufala, že se to spraví. Vy jste spolu od školy, máte děti, chalupu. Říkám blázen.
Šárka opět vyplakala. Kdyby Jan řekl matce pravdu, věci by byly vážné a manželství by se už nedalo zachránit.
Poslouchej mě. Uklidni se, otři slzy. Nechceme udělat scénu, viď?
Šárka přikývla a otřela si obličej.
Později rozhodneme, co dál. Nemůžeme ho jen tak někomu předat.
Tyto slova Šárku trochu uklidnily.
Následující den Jan odjel do města pro teplé oblečení, řekl, když slyšel předpověď chladného počasí. Šárka však znala pravý důvod, jenže nic neřekla.
Když auto zmizelo za zatáčkou, Božena se posadila na šátek a vysvětlila plán.
Musíš si najít muže.
Cože?!
Nemusí to být vážně. Stačí, aby tě Jan zalil žárlivostí. Někdy se manželství ochladí, žena se stane rutinou a muž se podívá jinam. Když uvidí, že taky může být atraktivní, možná se probudí.
Šárka se zamyslela.
A koho máme na mysli?
Třeba Kolku? Je svobodný, pomáhal nám stavět dům.
Zavolej ho, pozvi. Gril, pití, krátké šaty. Ať Jan, až se vrátí, vidí, že místo už má někoho! zlověstně se usmála Božena.
Karel souhlasil, i když se dříve téměř neznali. Přijel a hned se zeptal:
Kde je Jan?
Přijde večer. Já neumím grilovat, potřebuji mužskou ruku, odpověděla Šárka súsměvem.
Božena sledovala scénu zokna.
Přidat víno? natáhl Karel láhev.
Ráda, ale dejte mi víc pochoutek, jinak se rychle opiju, flirtovala Šárka.
Jsi krásná, Šárko, podal jí Karel talíř sovocem. Škoda, že nemám takovou ženu. Janovi nic neříkej, jen to říkám nahlas.
Šárka zčervenala, nečekala takový obrat. Co když bude Karel obtěžovat? Jan se brzy vrátí, ale co je na tom?
Šárka popíjela, když najednou zaslechla zvuk přibližující se auto. Jan zastavil ostře, sotva neřezal plot.
Co tu děláte, když jsem pryč?! vyřkl se, vylézajíc zauta.
Jana, proč jsi přišel tak brzy? zeptala se Šárka.
Matka volala a řekla, že po mém odjezdu přiletěl nějaký obdivovatel! A kdo to je? Můj nejlepší kamarád Karel!
A co tě to zajímá? Vyřeš si svůj fanoušek. Brzy budu svobodná.
Jaký fanoušek?
Ten, ke kterému jsi dnes vyrážela do města! Viděla jsem tvoji zprávu.
Viděla jsem i já tu SMS, myslel jsem, že je omyl. Nemám nikoho, Jan se snažil uklidnit, ale situace byla stále nejasná.
Šárka se najednou rozhlédla koknu, Božena rychle zatahla závěsy.
Maminko! Vyjdi hned ven!
Ach, jen jsem si dělala legraci! rozesmála se svěřenkyň, otírajíc slzy kapesníkem. Viděli byste ty vaše výrazy!
Myslíte, že rozbít rodinu je vtip? vybuchla Šárka.
Dobře, odejdu, pak to vyřešíme, spěchal Karel, ale už ho nikdo nesledoval.
To jste to všechno naplánovali? A ta zpráva?
Jo, to jsem já. Mám dva telefony, Božena se nestyděla.
Mami, to není legrační. Téměř jsem ztratil manželství i přítele, řekl Jan vážně.
Ale nepřišel jsem o nic! Vlastně posiluji váš svazek! Jen se při tom nudím vdůchodu.
Tak si dál užívejte, jen ne tady. Jan odnesou věci, co přivezl, a ráno tě odvezou na nádraží, rozhodla Šárka.
Popadla matku pod paži a pevně ji vedla kbráně.
Vy mě chcete vyhodit? začala Božena chápat, co se odehrává.
Maminko, už jste se na naší chalupě dostatečně pobavila. Jděte pryč, nevestka nekompromisně vyvedla svěřenkyňu zpozemku.
Kde budu přespávat?
V autě. Není zima, nepromrzneš.
Ráno Jan odvezl Boženu na nádraží a posadil ji do vlaku. CestouJak vlak odjížděl, Jan se podíval na Šárku a věděl, že jejich společná budoucnost už bude jenom jejich.
