Jitka stále nemohla uvěřit, co se právě děje. Opravdu si po desetiletích snů o vlastním chaloupce konečně pořízla pozemek! Vždyť život jim neustále házel kameny pod nohy hypotéka, děti, školní povinnosti, další krize A najednou se podívali na výpisy z účtu a řekli si: teď nebo nikdy.
Její manžel Aleš Novák pracoval v pojišťovně, nic nevíc nevýjimečného, zatímco Jitka byla masérkou pro děti. Vydělávala slušně, ale k nákupu venkovské usedlosti byl ještě dlouhý úsek. Osud však zamíchal karty: téměř ve stejnou chvíli zemřely obě babičky Jitčiny i Alešova. Každá z nich zanechala po sobě byt v menších městech.
Po dlouhých povídkách se pár rozhodl prodávat oba byty, připočíst peníze a splnit si sen koupit pozemek.
Nabídka přišla rychle. Zima je zpravidla nevhodná na prodej nemovitostí, všichni čekají na jarní sezónu. Ale Aleš byl neústupný.
Když se rozmyslíme, najdeme milion důvodů a zůstane nám jen prázdné pole, bručel.
Petra, jeho kamarádka, byla naprosto souhlasná. Všechno se srovnávalo jako z pohádky.
Pozemek byl naprosto ideální. Elektřina, plyn, kanalizace vše už bylo vyvedeno. Zbývalo jen postavit malý domeček na letní přespání.
Rozhodli se, že s příchodem teplejších dnů si Aleš vezme dovolenou a spolu s kamarádem Karlem Svobodou zahájí výstavbu.
Pracovali synchronně, bez zbytečných přestávek a víkendů. O měsíc později mladá rodina slavila svátek nového domova.
Spát nebylo kdekoliv na podlaze rozložili nafukovací matrace a přivezli z města vlněné deky. Hlavní bylo, že v domě už byl sporák a vodovod. Zbytek lze doplnit později.
Takže, Aleši, gratuluji! pozvedl skleničku Karel.
Muži rozbili hromadu talířů, chytili kus špízu, nasypali ho cibulí a kečupem a pustili se do jídla.
Kdo by řekl, že se to všechno stane tak rychle! nadšeně prohlásila Petra. Včera u novoroční večeře jsem ani nechtěla myslet na chaloupku, a teď tady je, prosím! ukázala na dřevěný domek.
I když se stmívalo, skupina se nechtěla rozcházet a pokračovala v improvizovaném pikniku pod čerstvým vzduchem.
Haló, synku, jak to jde? zeptala se jemným hlasem sváška Jana Černá.
A pokud zněla tak mile u telefonu, měla v plánu něco víc.
Mami, všechno je skvělé! radostně odpověděl Aleš.
Vím, vnoučata říkala, že jste si koupili chaloupku?
Jo, nejen chaloupku, ale venkovskou rezidenci! prohlásil hrdě Aleš.
No, řekneš i ty, zasmejala se švagrová, ale její hlas náhle ztlumený. Dobrá, jste skvělí
Mami, jak se máš? ozval se Aleš po chvilce.
Ach, v mém věku už jen ticho a klid, lékaři mi doporučují odpočinek. Kde to najít? Lázní jsou drahé, nemohu si je dovolit, zamyslela se.
Přijď k nám! navrhl syn s nadšením.
No tak, chlapče! Jakoby vám bez mě nic nešlo! A Jitka by se tomu protivila začala odmítat Jana Černá.
Mami, přestaň. Přijď, a to je jasné!
Dobře, synku, přijdu, když tak trváš. Peču ti tvůj oblíbený koláč, maminka.
Když Aleš oznámil Jitce, že matka brzy přijde, nevyjádřila to příliš radostně.
Takže máme chaloupku a najednou lékaři radí, aby si mamka odpočinula v přírodě? zeptala se Jitka sarkasticky.
Jo, prostě, odpověděl stručně Aleš.
Není to divné, že?
Ne, má vysoký tlak.
Aleš, nechápeš. Nejede zlepšovat zdraví, ale podívat se na novou chaloupku očima!
Přestaň. Jen se podívá, pár dní pobydí a vrátí se domů.
Zapomněl jsi, co se stalo při poslední návštěvě?
Aleš skutečně zapomněl, ale Jitka to dobře věděla. Jana Černá tehdy usilovala o rozpad jejich manželství: šířila fámy, snažila se je rozdělit, naznačovala, že starší syn není jejich. Nezdráhala se ani drobných trikov občas přehnala sámou, jindy místo cukru nasypala sodu. Jitka tehdy ztratila trpělivost a vyhodila svášku domů první letadlovou linkou.
Jitka nebyla přesvědčená, že i tentokrát Jana Černá opět roztáhne drama. Ale nechtěla Aleše podněcovat proti matce. Možná tentokrát bude štěstí na jejich straně?
Ach, jaký to tu je krásný kus! Prostě ráj! Vzduch, stromy, takový roztomilý domek chválila Jana nově odkrytý pozemek. To jistě vymyslela Jitka! Je u nás taková šikulka! Drž se jí, Aleši, takovou ženu nenajdeš snadno!
Co je to za novinka, Jano, co tě tak přimělo změnit názor? zeptala se Jitka.
Vždyť jsi byla moje oblíbená. Syn je samozřejmě blázen, ale švagrová je zlatá. Měli jsme těžkosti, ale překonali jsme je. Kdo si pamatuje staré …
Takže jsem blázen? zasmál se Aleš.
Ano, ale miláčku, usmála se Jana. A co dnes k večeři?
Každý den špíz! odpověděla Petra s úsměvem. Doufám, že vám to nevadí? Prostě nemůžeme přestat vařit na čerstvém vzduchu.
Ráda se najím. Posledně jsem jedla špíz v Krkonoších, když jsem ještě chodila do školy. Představ si, jak to bylo dávno!
Tak, Aleši, postarej se o gril. Já mezitím přinesu maso z lednice.
Můžu jít s tebou? Chci ještě jednou vidět ten domek.
Samozřejmě! přikývla Jitka.
Jana Černá tentokrát působila jinak byla veselá, žertovala a zvlášť srdečně se chovala k Jitce. Petra si pomyslela, že čas mění lidi. Možná minulé spory přiměly Janu přehodnotit své postoje. K čemu by měla ničit vztah s Alešem? Byli spolu roky, mají dospělé děti, teď chaloupku. Navíc je Jitka skvělá zeť: hospodářská, věrná, pracovitá a výborná kuchařka.
Zatímco Aleš s matkou nosili talíře, telefon zazvonil a ležel obrazovkou vzhůru. Jitčina pozornost zabloudila na zprávu, kterou nemohla odtrhnout oči.
Kdy se vrátíš do města? Řekl jsi jí o nás? Čekám zprávy. Polibek.
Petra telefon vyhodila a ten měkce dopadl na trávu. Myšlenky se zamotaly, jedna hrůzostrašnější než druhá.
Jak to říct dětem? Jak rozdělit byt? Kdo je ta žena? A hlavně jak mohl Aleš takhle jednat?
A tady je nádobí! položil Aleš talíře na stůl.
Musím na chvíli pryč, řekla Petra, potřebovala si opláchnout obličej studenou vodou a nadechnout se.
Vtrhla do domu a poběhla k dřezu.
Co se stalo? Jana Černá sotva stihla vyhnout se, převrátila láhev s kečupem.
Petra febrilně splachovala oči vodou, smíchala slzy s chladnou tekutinou. Po minutě zůstala stát, mokrá ručníkem.
Aleš má někoho.
Děvče mé, pojď sem. objala zeť.
Petře připadalo, že sváška vůbec neprojevila překvapení.
Proč jsi mlčela?
Věděla jsem, ale doufala, že se přirozumní. Vy jste se poznali na vysoké škole, máte děti, chaloupku. Vím, že jsi blázen.
Petra znovu rozpukala slzy. Když mu řekl matce, bylo to vážné, a jejich manželství už se nedalo zachránit.
Poslouchej mě. Uklidni se, utři slzy. Nechceš dělat scénu?
Petra přikývla a otírala tvář ručníkem.
Později rozhodneme, co dál. Nemůžeme mu jen tak tuto ženu dát.
Tímto slovy se Jitce lehce ulevilo.
Následující den Aleš odjel do města. Na teplé oblečení, řekl, když slyšel předpověď možného ochlazení.
Jitka ale věděla pravý důvod. Jak se domluvili, neukázala žádnou tvář.
Když auto zmizelo za zatáčkou, sváška se posadila Jitce na verandu a předložila svůj plán.
Musíš si najít muže.
Co?!
Nemusí to být vážně. Jen aby tě Aleš žárlil. Někdy city vychladnou, manžel se podívá na jiné. Když uvidí, že i ty můžeš být zajímavá, možná se vzpamatuje a znovu v tobě uvidí ženu.
Navzdory absurditě nápadu měl Janin plán smysl.
A koho máme na oku?
Třeba Kolou? Je svobodný. Pomáhal vám stavět dům.
Zavolej a pozvi ho. Špíz, pití, krátké šaty. Ať Aleš, když se vrátí, uvidí, že místo už má někdo jiný! zlověstně se usmála sváška.
Překvapivě Karel souhlasil, i když se dříve téměř neznali. Přijel a hned se zeptal:
Kde je Aleš?
Bude večer. Já neumím maso opékat, potřebuji mužské ruce, skromně usmála se Petra.
Jana Černá pozorovala skrz okno.
Přidat víno? natáhl Karel k lahvi.
Ráda, jen si dej víc zakusku, jinak rychle opijím, flirtovala Petra.
Krásná jsi, Mašku, podal Karel talíř s ovocem. Škoda, že nemám takovou ženu. Ale Alešovi neříkej, že to říkám nahlas.
Petra zčervenala. Nečekala takový zvrat. Co když začne obtěžovat? Aleš se brzy vrátí. Co jí na to?
V hlavě Jitky se všechno míchalo. Vzala další doušek, když najednou zaslechla zvuk blížící se auta.
Aleš přibil a prudce zabrzdil, sotva nešlápl do vlastního plotu.
Co se tu děje, když jsem pryč?! zakřičel, vylezl z auta.
Aleši, proč jsi tak brzo vrátil? zeptala se Petra.
Máma volala a řekla, že po mém odjezdu k tobě dorazil nějaký obdivovatel! A kdo to je? Můj nejlepší kamarád Karel!
A co máš s tím? Vyřeš si svou vášeň. Brzy budu svobodná žena.
S jakou vášní?
S tou, ke které jsi dnes mířil do města! Viděla jsem tvou zprávu.
Viděla jsem tu sms, ale myslel jsem, že někdo zadal špatné číslo. Nemám nikoho, Aleš se snažil uklidnit, ale situace zůstávala zmatená.
Jitka se poprvé vzpamatovala a podívala se na okno domu. Jana Černá rychle zatáhla závěsy.
Maminko! Vyjděte hned!
Ach, jen jsem si dělala legraci! sváška se smála, otírajíc slzy kapesníčkem. Kdyby jste viděli naše tváře!
Myslíte si, že rozbít rodinu je legrace? vybuchla Petra.
Dobře, odejdu, pak si to vyřešíme, spěchal Karel, ale už ho nikdo neposlouchal.
To jste to všechno naplánovali? A ten vzkaz?
No jo, můj. Mám dva telefony, Jana Černá neměla ani ostudu.
Mami, to není vtip. Téměř jsem ztratil manželství i přítele, vážně řekl Aleš.
Ale nic jsem neztratila! Vlastně posiluju váš svazek! Jen se nudím v důchodu, co jiného mohu dělat?
Tak se bavte dál, ale ne tady. Aleš vám vyloží věci, které přinesl, a ráno vás odveze na nádraží, rozhodla Petra.
Popadla svášku za loket a pevně ji vedla ke vstupům do pozemku.
Vy nás vyháníte? až teď Jana pochopila, co se děje.
Mami, už jste se na naší chaloupce dostatečně zabavila. Jděte pryčA když se poslední kapka rosy odrazila v úsvitu, Jitka si tiše připomněla, že sny jsou jediným mostem, který spojuje přítomnost s nekonečným možným domovem.
