Mami, chceš darovat náš byt bratrovým synům? A pak u mě přebývat chceš? Nedovolím ti to!
Ani o tom nesni! Mami, co to stebou? Slyšíš sama sebe? Ten tě hned vyhodí, snad tomu nerozumíš?
Líbo, neházej se se mnou! Takto jsem se rozhodla!
Na začátku se matka snažila vydržet, ukázat svou nezávislost a věřit ve vlastní slova. Pak však rozplakala slzu, protože vhlubinách duše poznala, že jedná nespravedlivě vůči vlastní dceři.
Celá věc spočívala vtom, že syn Matěj, mladší bratr Libuše, byl vždy její oblíbenec. Stalo se, že Olga Svobodová ho přivedla domů, když jí bylo přes třicet let, zatímco Libuše se doposud potýkala smládím a neúspěchy.
Proto kdceři přistupovala tak: je vpořádku, ať je. Výchovně ji převážně zajišťovala matka, neboť Olga vtěch letech dala slib dokončit vysokou školu.
Až na Matěje plánovala, když už podruhé vstoupila do manželství a užívala si mateřství. Libuše to vše sledovala, jenže nechtěla pochopit, proč matka tak otevřeně dává přednost bratrovi.
Obvykle rodiče své děti snaží krýt, ale zde matka nic neukrývala Matěj byl pro ni blíže. Navíc ji divilo, že mezi bratrem a sestrou nikdy nevznikly žádné vřelé vztahy. Možná na to byly i důvody?
Co se dá říct, Matějovi se od dětství dostávalo všeho nejlepšího. Zatímco Libuše musela vyhovět tomu, co bylo, a ani se neodvážila stěžovat. Peníze mu vždy připadaly vvětším množství. Je muž, a proto tak má být, říkala. A to, že byl oněkolik let mladší než Libuše, pro ni nebylo nic podstatného.
Pamatuj! Když Matěj vyroste, bude sám vydělávat a uživit svou rodinu. Zatím mu musím pomáhat!
Mami, a co já?
Co máš dělat? Tvým úkolem je se vdát a postavit se kmuži prohlásila matka, zatímco si na stůl dělala přikrývku.
Libuše však namítla, že nechce být závislá na manželovi, chce se rozvíjet jako osobnost, i vprofesním směru.
Co to za nesmysl, čestný slovo! Nepřipadá ti to vtipné?
Co jsem řekla, co je vtipné?
Alespoň, že nikdo vnaší rodině takhle nerozmlouvá.
Tak budu první.
Libuše nechápala matčinu logiku a nechtěla se jí podřídit. Díky tomu se brzy přistěhovala do pronajatého bytu. Ten krok byl pro ni jako doušek čerstvého vzduchu. Žít pod jednou střechou sbratrem a matkou se stalo nesnesitelným, a čím starší byla, tím těžší to bylo.
Pěti let později už Libuše stihla vzít si hypotéku na byt a splatit ji. Mezitím Matěj stále bydlel smatkou, přivedl dům svou manželku Alenu a oněkolik měsíců se jim narodilo dítě.
Olga Svobodová byla člověk, který se rád spokojil stím, co měl, a takovou pozici držela dlouho.
Představ si, dcero, naše sousedka si koupila myčku nádobí. Samozřejmě ne sama děti jí ji darovaly.
To je fajn.
Já bych chtěla taky, ale bojím se, že
Proč?
Matěj má teď těžké časy vpráci. Když ho propustí, bude muset hledat novou, a Alena je na rodičovské dovolené a pobírá jen malou podporu.
Navíc Matěj byl člověk, který se svými penězi nerad dělil. Žil spokojeně na matčinou podpoře, jako by se jídlo vlednici objevovalo samo.
Matěji, kdy konečně probudíš svědomí? neudržela se Libuše, když náhodou potkala bratra vobchodě.
Matěj právě kupoval pivo a brambůrky před fotbalovým zápasem.
Co máš za výčitek?
Pomoz matce alespoň penězi! Její důchod není nekonečný. Všichni víš, že si kupuje potraviny zvlastních peněz.
Matěj odvrátil oči a díval se stranou, protože dobře věděl, že má pravdu.
Co tě to trápí? Přestože snámi nebydlíš.
Lítost kmatce!
Lítost ksobě. Nemáš rodinu, nemáš manžela. Ostatní jen chodí kolem!
Po těch slovech odešel a Libuše stála všoku. Matěj věděl, kam udeřit, aby to bylo nejbolíčejší, a využil toho.
Do třiceti pěti let Libuše ještě nepoznala manželku. Její bývalý přítel ji podvedl a ona už nebyla připravena na nové vztahy.
Paní, chcete pomoct? zeptala se prodavačka.
Ne, děkuji, všechno vpořádku.
Libuše přesně věděla, co je správné. Matěj už dávno nebyl teenager, byl manželem i otcem novorozence, a měl tedy nést odpovědnost, místo aby se opíral omatku.
Libuše, jak se opovažuješ mu to říct? začala Olga házet výčty.
Mami, pravdu jsem řekla a bránila jsem tě.
Požádala jsem tě oto? Navíc kvůli tobě Matěj křičel po celém bytě. Máme malé dítě, pochopila bys to?
Kvůli mně? Co tím chceš říct?
Libuše netušila, jak reagovat na matčiny slova.
Neměl jsi mu to říkat. Víš, jak je citlivý.
Divně se matka vyjadřovala oMatějovi a nikdy nezamýšlela pocity své dcery, která ji milovala. I když Libuše zasáhla pro bratra i za matku, nakonec zůstala viníkem.
Zhruba půl roku po té hádce smatkou Libuše snimi nemluvila, až jednoho dne nečekaně zavolala a pozvala ji přijít. Vbytě nic nezměnilo a myčka pořád nebyla.
Kde je Matěj smanželkou?
Pozvali je na výročí. Já sedím sSaškou. Půjdeš na čaj?
Ne, mami, nechci. Prý jsi chtěla se mnou něco probrat?
Ano, učinila jsem důležité rozhodnutí. Chci tento byt darovat Saškovi.
Libuše si nejprve myslela, že matka dělá žert nebo testuje její reakci.
Chceš tedy darovat společný byt bratrovým synům? Mami, co to slyšíš?
Libuše, nehádej se se mnou! Takto jsem se rozhodla!
Dcera se snažila vysvětlit, že takové jednání může mít závažné následky, ale Olga setrvávala usvého názoru.
Takže kromě toho, že je tady všechny obsluhuješ, chceš ještě převést vlastnictví?
No, nepřeháněj. Jen pomáhám.
A co Alena teď dělá?
Stará se odítě. To bude těžší než jakákoli práce.
Řekla ti to Alena? Vidím, že pořád něco zveřejňuje na sociálních sítích.
Nic nechápeš, Libuše! Nemáš vlastní děti, proto to tak lehce posuzuješ.
Libuše pochopila, že se neměla vracet. Po půl roce se nic nezměnilo.
Vidím, přijela jsi novým autem. Na úvěr? zeptala se matka.
Ne, koupila jsem ho.
Itak jsi bratru nechtěla pomoct. Slyšela jsi, že ho propustili, a zatímco hledá práci, má málo peněz.
Libuše nadále udivovala matčinu logiku. Nakonec Matěj, dospělý muž, jednou převzal zodpovědnost za rodinu.
Na co narážíš?
Nejen naznačuji, říkám rovnou. Mohl bych koupit dítěti nové postýlku, protože jsme museli vzít starou. A potřebuju myčku, ruce už bolí od mytí nádobí.
Mám čas, mami.
Libuše vyšla ke dveřím, ale matka dál stížně hovořila. Před odchodem položila jedinou otázku:
Mami, když přepíšeš byt na jejich dítě, snad tě vyhodí. Kam pak půjdeš?
Olga Svobodová však opět odmítala slyšet dceru.
Ach, Libuše, jaká jsi tvrdohlavá! Saška je můj jediný vnuk! Od tebe žádné vnoučata nepočkám a manželství ti asi ani nepřijde. Nezvládneš to, protože máš špatný charakter myslíš jen na sebe!
Po těch slovech Libuše ztratila jakýkoli záměr matku přesvědčovat. Řekla, že ať jsou všichni tak skvělí, ať si koupí svou myčku. Ona si se svým životem poradí sama. Není to snadné, ale kam jinam. Olga už dávno učinila svůj výběr.
A tak to je. Když se postavíš, tak se i vyspíš. Zapomněla, že stáří není daleko
Co na to říkáte? Napište své názory do komentářů a dejte like.
