Poslouchej, musím ti něco vyprávět o jedné mé bývalé spolužačce ze střední. Říkejme jí třeba Květa. Jo, Květa byla taková ta královna třídy, všechno jí šlo a všichni se na ni koukali s obdivem. Po maturitě šla na práva na Karlovku v Praze, ale po pár letech si řekla, že jí to nestačí, tak začala druhou vysokou, tentokrát něco s obchodem a managementem.
Právě na té druhé škole potkala jednoho kluka Luděk se jmenoval, myslím a vzali se. On si vydělával fakt hezky, takže od Květy nečekal, že půjde hned po škole někam dřít. Květa si tak v klidu dostudovala a nemusela řešit práci.
No a když dostudovala i druhou školu, do práce se stejně moc nehrnula. Spíš zůstávala doma a když se někdo z přátel zeptal, proč nepracuje, tak říkala, že je naprosto spokojená že Luděk má rád uklizený a útulný byt a že by to prý nestíhala, kdyby měla taky kariéru. Navíc jí Luděk dával peníze na všechno, co jí napadlo od kosmetiky přes fitko až po nějaké ty výlety.
Tak si žila. Občas mi říkala, že se Luděk zmíní, jak by chtěl dítě, ale Květa o tom nikdy nechtěla slyšet. Děti nechtěla ani omylem spíš ji zajímala postava, zdraví a volný čas.
Manželství jim vydrželo asi tak dvanáct let. Potom si ale nějak přestali rozumět (nevíme, co přesně se stalo, Květa o tom nemluví a já se neptám) a šli od sebe. Rozvod proběhl, a od té doby už jí Luděk nic neplatí.
Teď jí dává peníze táta, který pořád ještě pracuje. Ale je jasné, že ty peníze nejsou jako od bývalého muže, a udržet si životní úroveň, na kterou je Květa zvyklá, je pro ni sakra těžké. Táta jí navíc furt připomíná, že už je jí třicet pět a že by si měla nějakou práci najít.
Nedávno začala psát po skupinovým chatu ze střední, jestli jí někdo nepomůže sehnat práci. Jeden kamarád má obchod v nákupáku v Brně a nabídl jí místo prodavačky nebo něčeho podobného. Ale to se Květe moc nelíbilo, říkala, že přece nepůjde dělat takovou “práci s odpadky,” když má dvě vysoké.
No prostě vtipný. Nikdy nikde nepracovala, zkušenosti žádné, ale nároky má obří. Hned by chtěla šéfovat nějakému týmu a mít plat padesát tisíc měsíčně.
Hele, co si o tom myslíš ty? Kolik šancí může mít taková ženská, když jí už táhne na čtyřicet a nikdy žádnou skutečnou práci neměla?
