Jarmilo, kolik ti je let? zeptal se tiše otec. Mám takový dojem, že nejsi na prvním ročníku univerzity, ale v první třídě. Ať už je to láska nebo co, člověk musí mít kde žít a co denně jíst, že? Kam spěcháte? Zítra má být svatba co vám to přinese? Nikdo se nebrání tvému Lukášovi, ať přijde, poznáme se, promluvíme, setkáme se s jeho rodiči Mluvím správně?
Petře, přijedeš brzy? zavolala Helena, když volala manželovi do práce.
Brzy. Už to skoro skončím, odpověděl muž.
Tak pojď, nezdržuj se! Tady se něco děje, řekla náhle manželka.
Stalo se něco? ptal se Petr, napjatý.
Jak ti to říct ještě se nic nestalo, ale musíme si promluvit, Helena byla evidentně rozrušená, ale zatím žádné vážné potíže nebyly.
Po patnácti minutách hlava rodiny už vstoupila do bytu.
Co se tu stalo? zeptal se opatrně manželka.
Převlékněte se, umyjte si ruce, tady není potřeba házet všechno a zachraňovat celý vesmír, políbila muže a lehce ho naklonila k koupelně.
Brzy po té dokončil všechny nezbytné úkony, převlékl se a vyšel do obývacího pokoje.
Pojďme, řekla manželka a vedla ho k dceřinu pokoji. Jarmila seděla na svém křesle, oči červené od slz.
Co se stalo? snažil se Petr zůstat klidný.
Zeptej se na naši dceru, zamrkala Helena, vyprávěj tátovi, co jsi si vymyslela!
Jarmila se ještě víc zvedla, odvrátila se k oknu a nechtěla hlasitě vykládat svoje problémy.
Tak, dívky, zakopl Petr rukou o stůl. Buďte klidné, bez výbuchů, a řekněte mi, kde je problém, nebo si to vyřešte sami, a já půjdu po práci odpočívat!
My tu plánujeme svatbu, doplnila manželka s hořkou sarkastickou poznámkou. Hned dnes, bez odkladu!
Jak to? zeptal se trochu překvapený Petr. Takhle hned? Za koho, pokud to není tajemství?
Protože Jarmila tvrdě mlčela, musela znovu zasáhnout Helena:
Lukáš Novák, pamatuješ, nedávno často chodil k nám?
Aha, takže Co, dcerko?
Jarmila stále mlčela.
Tak dobře, má drahá. Dokončete ty hry. Myslím, že se už nic nevyjasní, pokud nebudu tancovat před tebou, abych něco zjistil? už vážně promluvil otec.
My s Lukášem se milujeme! vyhrkla najednou dcera. Je ten nejlepší, a brzy se vezmeme!
Konečně nějaká jasnost, povzdechl hlava rodiny. Studují spolu?
Ano, ve stejné skupině.
První ročník, zamumlal Petr, děti
Nejsme děti! vytrhla dívka. Máme už osmnáct, jsme dospělí!
Dobrá. Jestli jste dospělí, pak mluvíme jako dospělí.
Nechci mluvit! Všichni řeknou: Jste ještě mladí, počkejte, postavte se na nohy, ověřte své city Vy jste dospělí, rozumní, ale nevidíte jednoduchou věc: milujeme se, máme city! Chcete to zničit!
Dítěti nic neříkám, nechci nic ničit, povzdechl unaveně otec. Chci to rozplést. Vy s Lukášem se milujete, že? Jarmila sebevědomě přikývla. To je dobré. A chcete se vzít? Oba, nebo jen ty?
Tati, nechtěj urážet Lukáše. I on chce, abychom se vzali.
Dobře, máte tedy přání. Kde budete bydlet, jaké máte finance? Už jste to promysleli?
To není důležité! Když se milujeme, všechno ostatní je jen vedlejší!
Jarmilo, kolik ti je? zeptal se tiše otec. Mám dojem, že nejdeš na první ročník univerzity, ale na první třídu. Ať je láska jakákoli, člověk potřebuje kde žít a co jíst. Kam spěcháte? Zítra svatba, co vám to přinese? Nikdo se nebrání tvému Lukášovi, ať přijde, setkáme se, promluvíme Mluvím správně? obrátil se k manželce.
Ano, však. Jen je jeden detail Nemusí to být tak rychlé.
A co, vezou Lukáše do služby?
Ne, ne do služby a ne Lukáše. Jarmilo, proč mlčíš, musím to vše říct?
Nemlčím, odparla dcerka rozhořčeně. Budeme mít dítě.
Aha, zamumlal Petr překvapeně. A co chcete dělat dál?
Vezmeme se! Budeme mít dítě! A nechtějte mi to zakazovat! Naše dítě přijde na svět!
Uklidni se! Nikdo tě nenutí, musíme to rozplést sami. Řekni, vědí o tom rodiče Lukáše?
Dnes Dohodli jsme se, že každý dnes promluví s rodiči
A co? Ještě nevolal ohledně výsledku?
Ne
Dobře, jakmile zavolá, řekni mi. Mezitím mi dej večer, jinak zůstanu hladový od vašich vášní.
Šli do kuchyně, kde Helena rychle ohřála večeři a položila talíř před muže.
Co budeme dělat? zeptala se tiše.
Nevím zatím. Upřímně řečeno, nevíme. Počkáme, co řeknou jeho rodiče, možná se společně rozhodneme
Jakmile večeře skončila, přišla smutná zpráva od Lukáše: rodiče jsou kategoricky proti, proběhla těžká diskuse, která skončila hádkou. Špatná věc
Po dalších patnácti minutách Jarmila vyšla do obýváku s telefonem v ruce a tichounce řekla, zavírajíc mikrofon:
Mamka Lukáše chce s někým z vás mluvit
Helena zkřížila ruce:
Milý, prosím, mluv, já nemohu
Petr nařkl manželku, ale zvedl sluchátko, zapnul hlasitý režim a přiložil prst k ústům.
Haló, dobrý den, tady je otec Jarmily, Petr Novotný.
Ladislava. Matka Lukáše. Náš syn dnes prohlásil, že se setkává s vaší dcerou. A podle jejího stavu už přešel k něčemu vážnějšímu. Mají velké plány. Víte o tom?
Ano, mluvili jsme s Jarmilou.
Výborně. Nyní vás žádáme, abyste vzali na vědomí, že jsme proti těmto velkým plánům, řekla s hořkou ironií. Plánům! Náš syn potřebuje studovat, získat povolání, budovat kariéru. Svatební den na prvním ročníku a ještě dítě do našich plánů nepatří.
Ani rychlé svatby našeho dcery neplánujeme. Ale Jarmila bude mít dítě, a to od vašeho syna. Co s tím chcete dělat?
To jsou vaše problémy, Petře Novotný. Za prvé, nejsem si jistá, že to je Lukášovo dítě. Za druhé, i kdyby tomu tak bylo, tento nátlak okamžitě se vdávat, protože jsem těhotná nás neprojde. Myslím, že vaše dcera, jako každá dívka, touží po svatbě, hlavně že Lukáš není jen tak, má dobrou rodinu, byt a postavení, takže chápu ženský pohled, ale jako matka udělám vše, aby vás neobtěžoval. To je i názor manžela. Hovořili jsme se synem, souhlasil s našimi argumenty a prosí, aby vaší dcery neobtěžoval. Ať dělá, co chce, ať rodí, nebo ne to nás netýká. Mějte se hezky, sbohem.
Zazněly krátké cvaknutí. Petr se těžkým pohledem podíval na své ženy a řekl poněkud ponurě:
Všichni slyšíte? Krátce řečeno, budeme dítě dítě není viníkem, že jeho otec je šmejda. Nic se neděje. Přijde čas, vezmeš akademii, vrátíš se, nejseš první, nejsi poslední. Poskytneme finanční podporu, budeme se o dítě starat. S těmi se ještě vyrovnáme. Šmejdi, co! Já nejsem, a dům není můj. Dobře, utište se, plačte, pokud chcete, ale ne dlouho. Přežijeme to!
Odložil telefon a tiše řekl:
Dnes vezmi Jarmilu k sobě, ať nic nezkazí. Promluv s ní, uklidni ji. Já si ležím v jejím pokoji.
Po hodině zazvonily dveře.
Koho to přineslo? zamručel Petr a šel otvírat.
Brzy se v obýváku objevil mladý muž.
Lukáš! vrhla se Jarmila k chlapovi. Přišel po mně?
Ano, po tobě. Petře Novotný, Galino, přišel jsem vás vzít Jarmilu.
Kam ji vzít, pokud se nejedná o tajemství?
Ještě nevím. Asi najdeme pronájem. Jsme dospělí, tak prosím, nebráněte nám! Pojedeš se mnou? zeptal se Lukáš Jarmilu.
Samozřejmě! Kamkoliv!
Stop, zvedl hlavu otec, několik otázek pro novináře. Tvá matka řekla, že celé rodiny jsou proti tvému rozhodnutí s Jarmilou, a ty také.
Není to tak úplně, Petře Novotný. To rozhodla matka. Tatínek s ní souhlasí, použil to neobvyklé slovo přirozeně, a já jen předstíral, že nás přesvědčil. Pak jsem vzal peněženku, pas i kartičku a tady jsem.
Tak to je zajímavé! Petr byl příjemně překvapen. Chceš Jarmilu vzít, pronajmout byt, a na jaké, promiň, peníze?
Ušetřil jsem si něco, pracuji večery, mám blog s odběrateli, kanál. Na pár měsíců stačí na nájem a jídlo, pak už vydělám.
Dobře, dobře Co říkáš, manželko, pustíme dceru? Mladý člověk není tak jednoduchý, jak jsme si mysleli.
Nevím, pokrčila rameny Helena. Kam, když se podíváme na noc
Máš pravdu, na noc se neodchyluješ. Tak se rozhodněte. Vezmete se?
Ano! odpověděli oba.
A dítě narodíte?
Ano.
Pak vám pomůžeme, ale máme několik podmínek. První snažíš se smířit s rodiči, a ty, Jarmilo, ho podporuj. Lukáš dnes zůstává u nás, nebudeme ho šířit po nocích. Připravíme ti v obýváku postel, pro nás jsi zatím jen host, přítel dcery. Napiš ostatním, že přespíš u přátel. Pak je připravíme na tvrdou pravdu, ale bez hádek! Nezanechávej studium! kývl k Lukášovi Jarmila půjde na rodičovskou dovolenou, pak dožene. Podpoříme, jak můžeme, přihodíme peníze a budeme se o dítě starat, ale nebudeme pracovat za vás. Rozpočet bude zatím nenápadný peníze šetřit musíme. Pak si můžete užívat. Souhlasíte s podmínkami?
Ano, odpověděl Lukáš beze zaváhání.
Já jsem chtěla svatbu, pořádnou, s dortem, limuzínou a hosty, řekla zklamaně Jarmila.
Teď není čas! protestoval snoubenci. Zařídíme tichý sňatek, a pak za rokdva uspořádáme velkou svatbu.
Jak řekneš
Dobře, děti, plány jsou jasné, úkoly stanoveny. Připravíme se na spánek, zítra vstáváme brzy.
Helena ho chytla, když šel do kuchyně napít vodu.
Poslouchej, chci se tě zeptat, proč jsi tak prudce změnil kurz?
Prudce, říkáš? Po rozhovoru s tou jeho matkou jsem se otřásl. Pak se objevil ten, koho jsem považoval za matčiný syn. Ukázalo se, že je to opravdový muž, ne utekl, nezanechal milovanou. Za takového můžeš i dceru provdat!
Máš vždy pravdu, milý! políbila ho a šla rozdělovat všechny do postelí.
