Jarmilo, kolik ti je? zeptal se tiše táta. Mám pocit, že nejsi na prvním ročníku vysoké školy, ale v první třídě. Ať už je to láska jakákoli, člověk musí někde žít a jíst každý den, ne? Kam spěcháte? Zítra se chystáte brát, co to zase? Nikdo nebrání tvému Petrovi, ať přijde, seznámíme se, popovídáme a se svými rodiči se setkáme Mluvím rozumně?
Tomáši, přijedeš brzy? zeptala se Petra, když volala manželovi do práce.
Brzy. Skoro jsem to dokončil, odpověděl.
No tak, nezdržuj se! Tady se něco řeší, řekla najednou.
Stalo se něco? zeptal se Tomáš s obavami.
Jak ti to říct ještě se to nestalo, ale musíme si promluvit, Petra byla zjevně nervózní, i když zatím žádný problém nebyl.
Po patnácti minutách už hlava rodiny vstoupila do bytu.
Co se tu stalo? zeptal se opatrně manželky.
Převlékněte se, umyjte si ruce, tady nemusíte hned zachraňovat celý vesmír, políbila ho a mírně ho popřáhla ke koupelně.
Brzy po tom dokončil všechny nezbytné úkony, převlékl se a vyšel do obýváku.
Jdeme, vedla ho Petra do dcery Jarmily. Jarmila seděla na pohovce s očima načervenalýma od slz.
Co se stalo? snažil se Tomáš zůstat klidný.
Zeptej se dcery, přerušila Petra, řekni tátovi, co sis vymyslela!
Jarmila se ještě víc sevřela, odvrátila se k oknu a očividně nechtěla mluvit o svých problémech.
No tak, holky, rozhodně zaklepal Tomáš dlaní o stůl. Buďte buď v klidu, bez vyloučených výbuchů, a řekněte mi, co je vadí, nebo to řešte samy a já půjdu po práci odpočinout si!
My se tady chystáme oženit, doplnila manželka s kouskem sarkasmu. Hned dneska, neodkládáme!
Takže co? trochu překvapený Tomáš. Hned takhle? Za koho, pokud to není tajemství?
Jarmila dál mlčela, takže se na to musela znovu obrátit Petra:
Petr Mikulec, pamatuješ, poslední dobou často chodí za námi.
Jo, tak to Ano, dcero?
Jarmila zase mlčela.
No tak, zlato, skonč s těmi hrami. Myslíš, že budu před tebou tančit, abych něco zjistil? řekl vážně otec.
My s Petrem se milujeme! řekla najednou dcerka. Je nejlepší a my se vezmeme!
No, aspoň něco jasného, povzdechl se hlava rodiny. Studuje s tebou?
Jo, ve stejné skupině.
První ročník, zamumlal Tomáš, děti
My nejsme děti! přerušila ho Jarmila. Máme už osmnáct, jsme dospělí!
Dobře, když jste dospělí, mluvíme jako dospělí.
Nechci to řešit! Začnete říkat: Jste ještě mladí, počkejte, postavte se na nohy, zjistěte, co cítíte a podobné nudné řeči. Vy jste dospělí, rozumíte? My se milujeme, máme city! A vy chcete všechno zničit!
Já, dcero, nikoho nebudu ničit, unaveně povzdechl táta, chci to všechno rozplést. Takže vy s Petrem se milujete, že? Jarmila souhlasně přikývla. To už mě těší. A chcete se vzít? Oba chcete, nebo jen ty?
Tati, nechtěj urážet Petra. On taky chce, abychom se vzali.
No, pěkně. Takže máte tu touhu. Kde budete bydlet, na co se spolehlíte? Přemýšleli jste o tom?
To není důležité! Když se milujeme, všechno ostatní je jen vedlejší! vykřikla Jarmila.
Jarmilo, kolik ti je? zeptal se znovu táta tiše. Mám pocit, že nejsi ani na první ročník vysoké školy, ale v první třídě. Ať už je láska jakákoli, člověk musí žít a jíst. Kam spěcháte? Zítra se chystáte brát, co to zase? Nikdo nebrání tvému Petrovi, ať přijde, seznámíme se, popovídáme a se svými rodiči se setkáme Mluvím rozumně? obrátil se k Petře.
Velmi rozumně, milý. Jen jeden detail Těšit se můžete, že nebudete spěchat.
Co, vezmou Petra do služby?
Ne, vůbec ne. Jarmilo, proč mlčíš, mám to říct?
Nemlčím, odvetila naštvaně dcerka. S Petrem čekáme dítě.
Ach jo, zamumlal Tomáš, a co s tím plánujete?
Vezmeme se! Porodíme! A nechtějte mi bránit v tom! Naše dítě přijde na svět!
Dobře, uklidněte se! Nikdo vás nebudeme nutit, ale musíme to vyřešit sami. Řekněte mi, vědí o tom Petrovy rodiče?
Dnes Domluvili jsme se, že každý dnes zavolá svým rodičům
A co? Ještě nezavolali s výsledkem?
Ne
Dobře, až zavolá, řekni mi. Mezitím mějme večeři, jinak zůstanu hladovej s těma vášma vášněma.
Petra a Tomáš šli do kuchyně, kde Petra rychle ohřála večeři a podala talíř manželovi.
Co budeme dělat? zeptala se tiše.
Nevíme. Počkáme, co řeknou jeho rodiče, třeba se dohodneme
Večer skončil a přišla špatná zpráva od Petra: rodiče jsou naprosto proti, měli těžkou hádku, výsledek špatný. Špatná věc
Po dalších patnácti minutách Jarmila vylezla do obýváku s telefonem a tiše řekla, zavřela mikrofon:
Matka Petra chce s někým z vás mluvit
Petra zkřížila ruce před sebou:
Miláčku, prosím, mluv, já nemůžu
Tomáš se na ni zlobivě podíval, ale zvedl sluchátko, zapnul hlasitý reproduktor a přikývl prstem k rtům.
Halo, dobrý den, tady je táta Jarmily, Tomáš Svoboda.
Alena. Matka Petra. Náš syn dnes řekl, že se setkává s vaší dcerou. A z toho, co vidím, už to posunulo k většímu. Máte velké plány. Víte o tom?
Ano, mluvili jsme s Jarmilou.
Výborně. Teď vám musím říct, že jsme naprosto proti těmto velkým plánům, řekla s kyselým sarkasmem. Plánům! Náš syn musí studovat, získat povolání, budovat kariéru. Svatba na prvním ročníku a ještě dítě to nepatří do našich představ.
Naše plány jsou také rychlá svatba, to jste neřekli. A navíc bude dítě od vašeho syna, mimochodem. Co s tím budeme dělat?
To jsou, promiňte, vaše problémy, Tomáši Svobodo. Za prvé, nejsem si jistá, že je to dítě Petra. Za druhé, i kdyby to tak bylo, ten rychlý sňatek, jsem těhotná trik nám nepřekáže. Myslím, že vaše dcera, jako každá dívka, touží po svatbě, hlavně když Petr pochází z dobré rodiny, má byt a postavení. Rozumím tomu po ženské, ale jako matka udělám vše, abyste našeho syna nechala na pokoji. To je i názor mého manžela. Povídali jsme si se synem, souhlasil s námi a žádá, aby vaší dceři řekl, ať ho už moc nepřehání. Ať dělá, co chce, ať rodí, ať nás to nezasahuje. Na shledanou.
Zazněly krátké pípnutí. Tomáš se těžkým pohledem obrátil k ženám a ponurě promluvil:
Všichni slyšeli? Zkrátka, budeme mít dítě vinu nese otec, ne dítě. Nic se neděje. Přijde čas, vezmeš akademii, vrátíš se, nejsi první, nejsi poslední. Finančně podpoříme, s dítětem posedíme. A s těma se ještě vypořádáme. Jaké to idioty! Já nejsem, a dům není můj. No, uklidněte se, brečte, pokud chcete, ale jen na chvilku. Všechno zvládneme!
Zavřel telefon a tiše řekl:
Přijď dnes Jarmilu domů, aby nic špatného neudělala. Pošlu tiši a uklidníš ji. Já si lehnu do jejího pokoje.
Po hodině zazvonily u dveří.
Koho to přinesl? zamumlal Tomáš a šel otvírat.
Brzy se objevil v obýváku s mladým mužem po boku.
Petr! Jarmila běžela k chlapovi, přišel pro mě?
Jo, pro tebe. Tomáši Svobodo, Galino, přijel jsem vás vyzvednout.
Kam nás vyzvedneš, jak už víš?
Ještě nevím. Asi si pronajmeme byt. Jsme dospělí, tak prosím, nebráníme nám! Pojedeš se mnou? zeptal se Petr.
Jasně! Kamkoli!
Počkat, chvíli, pozvedl ruku hlava rodiny, pár otázek pro tisk. Tvoje maminka řekla, že celá rodina je proti tvému rozhodnutí s Jarmilou, včetně tebe.
Není to tak, Tomáši. To rozhodla matka. Táta s ní souhlasí, řekl Petr, použil slovo apriori, jako by to byl běžný výraz, a já jen předstíral, že nás přemluvili. Pak jsem vzal peněženku, pas a platební kartu a tady jsem.
Tak to je zajímavé! táta Tomáš byl příjemně překvapen. Teď chceš vzít Jarmilu, pronajmout byt, a na co peníze?
Posbíral jsem si pár večerních brigád, mám blog s odběrateli a kanál. Na pár měsíců stačí na nájem a jídlo, a pak si ještě přivedu peníze.
Dobře, dobře Co říkáš, manželko, pustíme dceru? Mladý člověk není tak jednoduchý, jak jsme si mysleli.
Nevím, povzdechla Petra, kam na noc?
Správně, nevyhazovat ji na noc. Takže, pojďme se rozhodnout. Budete se brát?
Ano! odpověděli oba.
A dítě?
Opět Ano!.
Tak vám pomůžeme, ale s podmínkami. První: najdeš všechny cesty, jak se smířit s rodiči, a Jarmila tě bude podporovat. Petr zůstává u nás, nebudete se po nocích plížit. Dáme ti postel v obýváku, pro nás jsi zatím jen host, kamarád dcery. Napiš svým, že přespává u přátel. Pak je připravíme na tvrdou pravdu, ale bez hádek! Škola se nesmí házet, hlavně tobě na to ukázal na Petra Jarmila půjde do mateřské, pak dohoní studium. Podpoříme, jak můžeme, finančně přispějeme a s dítětem posedíme, ale nebudeme za vás pracovat. Rozpočet nebudeme rozepisovat nahlas peníze šetříme. Pak si můžete užít život naplno. Souhlasíte s podmínkami?
Ano, odpověděl Petr bez váhání.
Já jsem chtěla velké svatbě, pravou, s květinovým vozíkem, limuzínou, hosty, řekla Jarmila zklamaně.
Teď to není čas! namítl ženich. Uzavřeme tichý sňatek a za rok, dva uspořádáme pořádnou svatbu.
Jak řekneš
Dobře, děti, plány jsou jasný, úkoly daný. Připravíme se na spánek, zítra vstáváme brzy.
Petra ale chytla manžela, když šel do kuchyně napít se vody.
Poslouchej, musím se tě zeptat, jak jsi tak rychle změnil směr?
Rychle? Po té rozhovoru s tou jeho matkou, až se mi rozbušila ruka. A pak přišel ten, co jsem si myslel, že je jen syn mé matky. Ukázalo se, že je skutečný muž, ne utekl, nepustil lásku. Za takového může i dceru provdat!
Máš vždycky pravdu, miláčku! políbila ho Petra a šla rozdělovat všechny do postelí.
