Narodila jsem se v malé vesnici na Moravě. Po dokončení základní školy jsem se přihlásila na střední gastronomickou školu v Brně a po čtyřech letech jsem ji úspěšně absolvovala. V té době všichni kolem mluvili a psali o stavbě pražského metra. Také mě jako mladou dívku lákaly romantické představy, a tak jsem se vydala pracovat právě tam.
Pracovala jsem v oboru, který jsem vystudovala, ale po pěti letech mi došlo, že romantika je sice krásná, ale člověk musí svůj život někam nasměrovat.
Při práci na metru jsem poznala Tomáše, který byl impresário z Prahy s dobrými kontakty v hlavním městě. Odjela jsem do Prahy, našla ho a požádala o pomoc s přijetím na vysokou školu. Tomáš mě neodmítl, ale řekl, že to bude stát peníze. Naštěstí jsem si během práce u metra naspořila pěknou sumu zaplatila jsem 100 000 korun, což byly tehdy velké peníze.
Podařilo se mi také vyměnit maturitní vysvědčení a občanský průkaz. Za nové doklady jsem také zaplatila. Teď mám v občance napsáno, že jsem o pět let mladší, a nové vysvědčení je plné jedniček a dvojek.
Tomáš mi pomohl dostat se na vysokou školu, ale když uviděl můj nový průkaz, překvapil se a říkal, že jsem si školní rok změnila úplně bez důvodů. Já jsem ale nechtěla poslouchat nic, jen jsem vtipkovala, že si najdu mladého manžela. Moje doklady říkaly, že je mi osmnáct a jsem prvákem v Institutu potravinářství.
Začal pro mě úplně nový život. Kolem mě byli mladí, veselí spolužáci, čerství absolventi středních škol. Za rok jsem se vdala. Můj manžel byl Marek, tehdy devatenáctiletý, pocházel z Prahy a já jsem se přihlásila k trvalému pobytu v bytě jeho rodičů.
Po absolvování vysoké školy začala v zemi privatizace a změny. Marek a já jsme rychle pochopili situaci, pronajali si malý prostor a otevřeli občerstvení. Později jsme ho koupili a stali se majiteli vlastního baru.
Žili jsme si docela dobře, i když jsme neměli děti. Jednou jsme se rozhodli navštívit mou rodnou vesnici, kde jsem prožila mládí. Setkala jsem se se spolužáky a kamarády. Měla jsem úplně jiný život než oni, vypadala jsem mnohem lépe a lidé mi záviděli. Jedna spolužačka řekla Markovi, že jsem kdysi pracovala u metra a že jsem starší, než si myslí.
Marek mi začal vyčítat podvod. Hodně se změnil, začal pít. Rozvedli jsme se a museli jsme rozdělit rodinný podnik. Za svou část jsem koupila byt a Marek si vzal půjčky od bank, které po rozvodu měl s vysokými úroky.
Teď stále pracuji, i když už jsem v důchodovém věku. Často myslím na Tomáše, který mi říkal, že není rozumné si ubírat roky v dokladech. Nikdo už ale minulost nevrátí a chyby mládí se nedají napravit.
Nedávno jsem byla u maminky a potkala spolužačku. Už dva roky je v penzi, stará se o vnoučata a zahrádku. Já mám do důchodu ještě čtyři roky, jenže zdraví už není jako dřív. V mládí děláme unáhlené kroky, za které pak platíme v dospělosti.
Možná někdo řešil podobnou věc, nebo slyšel o člověku, který si v dokladech změnil věk. Doufám, že mně někdo poradí, co s tím nešikovným rozhodnutím, které jsem kdysi udělala.
