Hele, představ si, co se mi nedávno honilo hlavou, musím ti to hned převyprávět. Takže, znáš tu naši Katku z práce? Vždycky byla terčem závisti mezi kolegyněmi i kámoškami. No jasně, že jo! Vdávala se totiž za o patnáct let staršího Františka, který byl dokonce majitelem firmy, kde jsme pracovaly.
Sotva došla a už si bere šéfa, trousily drby babky v kuchyňce.
Ze sklepní myšky je najednou paní na hradě!
Přesně tak…
Katka samotná se ale nechtěla nikde chlubit svým vztahem se šéfem. Ve skutečnosti s ním začala chodit ještě dřív, než vůbec věděla, že je majitelem firmy. Šla tehdy na pohovor, netušíc, komu bude odpovídat. Prý ji vybrala personální, nikoliv František sám a podle životopisu, že prý.
No, tajemství samozřejmě dlouho nevydrželo. Nepřející kolegyně to hned roznesly, drbalo se úplně všude, každý řešil, co spolu Katka a František mají. Ocikánek a ta kráska, to bylo téma týdne.
Katka neměla potřebu se chlubit vzhledem byla přesvědčená, že místo získala díky zkušenostem, ne jen tak. Ale kdo přežije české závistivé jazyky? Nikdo.
Sotva dva roky po smrti Lenky a už chce svatbu!
Lenka Štěpánová byla Františkova první žena a zakladatelka firmy. Zemřela při nehodě, odkázala mu všechno. Od té doby si na něj dávaly zálusk snad všechny svobodné ženské. On byl ale uzavřený, chodil jako tělo bez duše a možná právě proto po něm ženské toužily ještě víc.
Věrný jako labuť, povzdychly si sousedky.
To se dneska jen tak nevidí
Franta nebyl žádný James Bond a spíš přitahoval stavem konta než vzhledem. Ale Katka ho rozhodně nebrala kvůli penězům.
Seznámili se fakt vtipně přejel jí košíkem nohu v Kauflandu, roztrhal jí punčocháče, zničil nové semišky… a ještě se rozčiloval, že se cpe do fronty! Ale Katka se neztratila a nakonec jí zaplatil celý nákup, jen aby se jí omluvil. Běžel za ní celým nákupákem.
Omlouvám se, fakt jsem měl těžkej den… Můžu vám pomoct s taškami?
Díky, zvládnu to, řekla a hrála si na drsňačku. Auto samozřejmě neměla, takže čekala na autobus… A on jel kolem, zastavil a zval ji do auta, jinak prostě neodjede. Lidé na zastávce ji nakonec ukecali, že mu má naskočit, nebo autobus nevyjede.
Nasedla, projeli kousek městem a pak zjistila, že Franta je v civilu úplně jiný než v Kauflandu. Nakonec z toho vzniklo pár pozvání, dokonce si našla místo v jeho firmě. Jestli náhoda, nebo osud? Těžko říct.
Františkovi bylo jedno, co si kdo myslí. NEzahrnoval ji zrovna luxusními dárky, zato pozornosti dostala na rozdávání. Katka se zamilovala mimo jiné do toho, jak na ni koukal, a taky že měla před sebou konečně stabilní budoucnost, byt v centru Prahy, hezké auto… To by bylo, aby nebylo!
Sbalila si všechny věci a nastěhovala se k Frantovi i jeho mamince, paní Boženě. Ta se po smrti své snachy přestěhovala k synovi, pracovala doma, vařila, prala, starala se o všechno.
Katce to nevadilo, netoužila být hlavní hospodyní a Boženina svíčková byla prostě luxusní, že? Vše fungovalo, dokud František přišel s tím, že se vezmou.
Problém byl, že měl pořád na ruce starý snubák prý cítí s Lenkou stále pouto. Katce to hnulo žlučí, chtěla po něm, ať prsten sundá.
Dobře… když ti to vadí, tak ho schovám, přislíbil. Když ale přišlo na zásnuby, z trezoru vytáhl starou rodinnou krabičku a v ní ten stejný prsten, co nosila Lenka. Romantika v restauraci, sklenka vína, a na dně… ten šperk.
Katka se málem zadusila vínem.
Vezmeš si mě? zeptal se, když jí chtěl nasadit prsten. Katka uhnula: Ne.
František nechápal: Proč ne?
Nebudu nosit ten prsten, co měl tvoje zesnulá žena.
To je vzácný rodinný šperk, má obrovskou cenu!
Ale pro mě žádnou. Nechci nosit po jiné ženě! To je špatné znamení.
Tak si máš oblíknout i její svatební šaty? Máma je ještě doma schovává.
Šaty koupíš nové, ale prsten má být taky nový. Nechci cizí, ani na tobě nechci vidět starý. Katka byla neoblomná.
Je to tvoje konečné rozhodnutí? zesmutněl Franta.
Ano, promiň, řekla, zvedla se a odešla. Večer byl zkažený.
Domů se nevracela, šla za rodiči ti jí radili, ať se na Frantu vykašle a najde si někoho normálního a mladšího. Katka nevěděla, co je správně František jako manžel byl fajn, ale srdce měl pořád spojené s minulostí.
František nevolal, schovával se v kanceláři a v práci si všichni špitali, že je konec. Dokonce paní Božena dostala od syna jenom naštvanou mumlaninu místo rozhovoru.
Jí to nedalo, tak zašla za Katkou sama.
Ahoj Katko, jak se máš?
Byl to zmatek On chce, abych nosila ten prsten po jeho ženě. Ale já to nedám.
Tak kdyby nebylo prstenu, bylo by všechno v pořádku?
Kdyby ho prodal a koupil jiný Ale jen vzpomínat na to, že do něj byla zasnoubená Lenka to nejde.
Chápu tě, Katko. Podle mě František ještě není připravený se oženit, nedokáže pustit minulost , i když tě miluje.
Na starých základech nový dům nepostavíš, paní Boženo. Děkuju, že jste zašla.
Paní Božena šla domů smutná. Chápe obě strany, ale ví, že to není jen o prstenu, ty kořeny jsou hlubší.
Po týdnu nemocenské se Katka rozhodla, že podá výpověď. Nebylo cesty zpět. František mlčky podepsal papíry a dělalo na něj dojem, jak je zahořklý dospělý chlap, a dětinsky uražený.
Chováš se jak kluk, ne dospělý, řekla Katka, když odcházela.
Ještě mi nikdy nikdo neřekl ne… procedil Franta mezi zuby.
Katka neodpovídala. Jak podepisoval, prsten na ruce už zase měl a Katka věděla, že udělala správnou věc.
V hlavě měla úplný klid: Nedokáže pustit minulost, nikdy by mě neviděl jinak, a s tím pocitem šla balit věci a začít nový život. František byl pak dlouho protivný, nechápal, proč ho taková nevěsta nechtěla. Ale Katka? Ta byla zase o kus silnější.
