Lída s manželem Janem jsou prvními rodiči, po kterých se všichni těší. Jan ji už devět měsíců střeží, doprovází na přednášky na univerzitě a stará se, aby z domu nevyšla během náledí. Těsně před porodem ji však posílají na služební výjezd. Mohla by odmítnout, ale už plánuje odstup, jakmile se miminko narodí. Však to není jen o páskách a hlídání, Lída bude doma se svým dítětem sama.
Začíná se zrychlovat, Jan už beží na letiště. Bolesti jsou nesnesitelné a manžel není po boku. Lída si nikdy nepředstavovala, že porod bude tak sám. A přesto se zdá, že všechno jde podle plánu.
Když se zdravá holčička narodí, Lídě se nechce hned o tom říkat Janu. Ať se s tím člověkem setká, až se vrátí, pomyslí si. Lída se rozhlíží po pokoji. Naproti leží žena čtyřicetiletá, na lůžku vedle ní mladá dívka mluví po telefonu, zatímco u dveří stojí žena, která se sklonila ke zdi a pláče.
Po vyčerpávajícím porodu, který právě skončil na porodním sále, Lída padá na modrou poduškou s trojúhelníkovým vzorem a upadá do hlubokého spánku, jako by kolem nic neexistovalo.
Budeme dítě krmit? zaslechne Lída ve snu a radostně se otočí. Sestra stojí u plačící ženy, která se dívá do zdi.
Proč mlčíš? Vezmi ho do rukou. Podívej, jaká máš kráska, řekne žena, ale neotře se.
Můžete rozprostřít nohy, ale pokud chcete převzít odpovědnost, raději se dítěti vzdejte, řekne sestra a po chvíli odejde.
První se ozve žena čtyřicetiletá. Natálka nedrží emoce:
Myslíš, že jsem chtěla tohle dítě? Je mi už čtyřicet tři, syn je ženatý. Brzy budu mít vnoučku a tady se tohle děje Co teď? Dítě není vina. Kdybys to nechtěla, nedala bys ho. A tak dítě skončí v dětských domovech? Co mu řekneš, když ho hned po narození zradí?
Anka se rozpláče ještě hlasitěji. Už neskrývá slzy, prorýhá se řevem:
Proč brečíš? Pomůže ti to? Vezmi dítě, krm ho a nepřijížděj se šílenstvím.
Možná ho znásilnili? navrhne Alžběta, konečně odloží telefon. Nebo je to dítě od někoho blízkého, třeba otce?
Lída poslouchá Ančinu výpověď a cítí, jako by to byla její vina. Je šťastná, manžel ji drží za ruku, rodiče ji milují, a přesto najde důvod k špatné náladě.
Tady žije člověk, kterému nikdo nepatří, a právě se narodil. Je to novorozenec, který ještě nic neudělal, a už není nikým chtěn. Vzroste holčička, rozhořčená do konce života, protože její matka má otce, kteří pijí, a protože ji opustil manžel, na kterého se spoléhala a který jí slíbil sňatek. Ten, kdo měl chránit rodinu, ji opustil, jakmile se dozvěděl o dítěti.
Nebudou žádné balónky k oslavě, žádné květiny pro matku. Maminka i dítě budou samy, nikam nepošlou.
Lída se stydí a cítí soucit k těmto nešťastným, dosud neznámým lidem, a ptá se:
Když bude kam jít, vezmeš si to dítě?
Anka ji přivítá jako šílenou:
Samozřejmě, ale tak to nikdy nebude, řekne a odvrátí se k zdi, už neřekne další slovo.
Po pár hodinách Lída slavnostně prohlásí:
Budete s dítětem bydlet v kolejce. Moje matka je pověřená. Budete tam umývat podlahy, a oni vám připraví pokoj.
Mám nový papír na propuštění, přeruší Alžběta, odkládá telefon. Zavolám Janu. Máme dva, proč bychom měli mít tolik?
Já přinesu věci, říká Natálka, z mé dcery zbyly oblečky, nejsou nové, ale jsou dobré. Vyprala jsem je a vyžehlila. Nepotřebujeme je, mám syna. Vnoučatům vše kupují. Tyhle věci jim nejsou potřeba.
Další den začnou ženy z ostatních pokojů přicházet, nabízet věci. Někdo přiklopí kočárek, někdo postel, deku.
Já nemám nic, řekne mladá žena z jiné místnosti, mohu si koupit smíšený výživu. Možná nám dojde mléko.
Anka brečící hlasitě, teď už ne ze zoufalství, ale ze štěstí, že se na ni nečekaně vznáší pomoc.
Dám, vydělám, zamumlá. Matky ji hladí po rameni a říkají:
Dej to někomu, kdo to potřebuje.
Pozdě večer, když usíná, Lída přemýšlí, jak skvěle to dopadlo. Vše bude v pořádku pro Anku. Potká ještě další dobrého člověka.
A její dcera bude mít také všechno v pořádku. Bude žít s matkou. Co víc si může přát?
Lajkujte a pište komentáře, jestli se vám už někdy stala taková podivná historka?
Přátelé, pokud chcete číst další naše příběhy zanechte komentář a nezapomeňte na like. To nás inspiruje psát dál.
