Tak tohle hledáš? podávala mu dopis.
Karel úplně zbledl.
Jitko, ty… to není, jak to vypadá Ondra To
Co bych jako neměla vědět, Karle? Že tvoje máma žije a sedí ve vězení? Že mě oba máte za naivní trubku?!
Počkej, měsíc? Jitko, domluvili jsme se přece, že tu zůstanete minimálně do podzimu!
Malej teprve začal chodit do školky, já mám práci hned za rohem
Co se stalo?
Vždycky platíte včas, hluční nejste…
Nejde o vás Jitka znejistěla. Musím se vrátit do svého bytu.
Proč? Pohádala ses s manželem?
Nech to být, prosím, to jsou moje věci.
Měsíc, víc ne!
Udělám přeplatek, vratku kauce, všechno podle dohody.
Promiň
Jitka típla hovor a ztuhla. Kéž by to už všechno skončilo
***
Jitka nemohla spustit oči z obálky ležící na kuchyňském stole.
Úplně obyčejná šedá obálka, kterou před chvílí vytáhla z poštovní schránky spolu s reklamou a vyúčtováním za internet.
Poštu si běžně bere Karel, ale dneska tam šla ona
Razítko. Odesílací adresa. Věznice Světlá nad Sázavou.
A jméno odesílatele: Ludmila Součková.
To jméno slyšela Jitka od Karla už párkrát tak se totiž jmenovala jeho máma. Tchyně, kterou Jitka nikdy neviděla.
Ani ve snu ji nenapadlo, že žena, co mu dala život, ještě žije.
Nemám nikoho, Jitko, řekl Karel na třetím rande, když seděli v nádražní kavárně a sušili bundy po dešti. Táta odešel ještě před mým narozením, v životě jsem ho neviděl.
A máma odešla, když mi bylo dvacet. Srdce. Takže jsem takovej solitér. Svůj vlastní pán.
Fakt úplně sám? Jitce bylo tehdy skoro do breku. Ani žádní příbuzní?
Snad nějaká praprasestřenice někde v Ostravě, ale vůbec se nestýkáme.
Víš, aspoň žádné rodinné komedie. Žádné povinné nedělní obědy u tchyně či tchána. Jsem tu prostě jen já a teď už ty.
A Jitka si v duchu pomyslela:
Bože, to je silný člověk. Tolik toho prošel a zůstal laskavý
Začala se o něj starat, jako by mu chtěla doplnit všechnu tu lásku, kterou od mámy nedostal.
Pak přišla svatba. Nenápadná, v malém kruhu.
Z její strany rodiče, dvě kamarádky, jeho jen nejlepší kamarád z dětství, Ondra, který celý večer mlčel a Jitce se skoro neodvážil podívat do očí.
Tenkrát to přisoudila stydlivosti. Teď už věděla, že Ondra se jen bál něco prozradit.
Kde je vlastně pochovaná? ptala se Jitka jednou asi půl roku po svatbě. Třeba bychom tam mohli zajet, postarat se o hrob přece jen, máma
Karel sebou zvláštně cukl. Otočil se a začal raději rovnat límeček.
Je to daleko, Jitko. Někde na venkově. Stará vesnická hřbitov, už skoro zavřený.
Já tam někdy zajedu sám, nechci ti s tím zatěžovat hlavu. Nechci tam jít s tebou, na tom místě je divná energie.
Pojďme myslet raději na živé, jo?
A ona mu uvěřila. Bláhovka!!!
***
Otevřely se dveře od bytu, Jitka sebou trhla a rychle obálku zasunula do zásuvky pod reklamní letáky.
Ahoj, zlatíčko! zavolal Karel z předsíně a zněl úplně stejně vesele, jako vždycky. Jak se má náš šampión? Nezlobí dneska?
Nakoukl do kuchyně, chtěl Jitku políbit do vlasů, ale ona se nepatrně odtáhla.
Co je ti? Jsi unavená? zamračil se starostlivě. Zase tě Matýsek v noci nenechal spát?
Převlíknu se, vezmu ho k sobě a ty si běž lehnout.
A já klidně i sám uvařím
To je dobrý, nemám hlad. Karle, přišla dneska pošta
Na vteřinu ztuhl, sotva znatelně, ale Jitka to postřehla.
Fakt? Zase nějaké složenky?
Složenky. Reklama. Nic zvláštního.
Oddychl hlasitě.
Tak to je fajn. Jdu si umýt ruce, už se těším na Matese.
Dívala se za ním. Ten, se kterým sdílela domácnost, čas, život, jí teď lhal.
Tak nestydatě, že jí bylo zle.
Považuj mě za sirotka, říkával.
A z ženské věznice Světlá nad Sázavou psala Ludmila Součková.
Za co tam je? Ublížila někomu? Kradla? Nějaký podvod? Kolik tam ještě má?
Jitka si najednou živě představila, jak za rok nebo dva někdo zazvoní u dveří, a za nimi bude stát ženská s pevným pohledem a kriminální minulostí.
A řekne:
Ahoj, synu. Dobrý den, snacho. Kde máte vnoučka? Já teď budu bydlet u vás!
Jitka nemyslela tolik na sebe, jako na Matýska.
Jak by mohla babička s minulostí z kriminálu být kolem jejího syna?!
To přece nejde
Jitko, dáš si čaj? zavolal Karel z pokoje. Koupil jsem dneska v Tescu plínky ve slevě, mám tady leták. Zítra tam skočíme.
Nezareagovala. Už otvírala mobil a kontrolovala stav svého účtu.
Peníze na první měsíce byly. Byt v jiné čtvrti taky.
Nájemníci se stěhují za měsíc. Už jen vydržet a nic neříct
***
Karel šel ráno do práce a než odešel, dlouze líbal Matěje na baculatou tvářičku a slíbil, že přijde co nejdřív.
Jitka tu scénu sledovala s rostoucí nechutí. Jak jí mohl takhle lhát? To se tyhle věci dají skrývat?!
Když odešel, vytáhla dopis. Svrběly ji prsty, aby ho otevřela, ale bála se.
Co když tam bude něco a ona už prostě nebude moct odejít?
Ne, říkala si nahlas. Nezáleží, co tam je. Dva roky mi lhal!
Zazvonil zvonek. Jitka se lekla. Kdo to může být?
Rodiče by zavolali předem. Kamarádky? Podívala se do kukátka na chodbě přešlapoval Ondra.
Nervózně si prohazoval nohy a pořád pokukoval k výtahu.
Jitka otevřela.
Ondro? Karel je v práci.
Jo, já vím, Jitko motal se Ondra, cpal si ruce do kapes. Jel jsem kolem přemýšlel jsem, jestli Karel nezapomněl klíče od garáže doma?
Říkal, že leží na komodě v předsíni.
Klíče? nadzvedla obočí. Na komodě nic není. V předsíni taky ne. Jsi si jistý?
No, on to říkal Hele, Jitko, Karel chtěl, abych se taky kouknul do schránky. Nic jsem tam neviděl Ty jsi dnes nevzala poštu?
Vzala. Proč?
Ondra polkl nasucho.
Jen tak Čekáme na nějaký balík s náhradníma dílama, Karel říkal, ať se mrknu, jestli neni oznámení.
Jitka se pomalu vrátila na kuchyň, vzala šedou obálku a vrátila se zpět.
Hledáš tohle? podala mu dopis.
Ondra zbledl.
Jitko, to není, jak si… Karel… to…
Co by mi mělo být jasné, Ondro? Že jeho máma žije a sedí v base? Že si myslíte, že jsem pitomá?!
Že mám dítě s někým, o jehož rodině nevím nic?
Jitko, on to myslel dobře! Ondra spěšně, tiše začal šramotit slova. Chtěl žít normální život, bez toho všeho.
Jeho máma je hrozně složitá, Karel si s ní zažil hrozný věci. Nemyslel to špatně. Prostě ji vymazal, aby tě nevyplašil.
Vymazal?! uchechtla se Jitka hořce. Jak člověk může smazat vlastní mámu? Takhle podvádět…
Sebral mi právo vědět, do jaké rodiny jdu.
Jaká rodina?! Ondra mávl rukou. Tam žádná rodina není. Jen ona a její kšefty.
Jitko, dej mi ten dopis, prosím tě! Nečetla jsi ho, že ne? Já mu ho předám, Karel ti všechno vysvětlí.
Jdi pryč, Ondro, řekla Jitka potichu. Dopis ti nedám. Patří Karlovi, on si ho osobně převezme. Ode mě.
Zavřela mu dveře před nosem.
***
Ten den byl jako v mlze. Jitka starala se o Matýska, chodila do parku, ale hlavou byla pořád jinde.
Co zbalit nejdřív? Kočárek, postýlku, doklady. Nábytek kašlat na něj.
Ve starém bytě na okraji Brna byla rozkládací pohovka a skříň. To stačí.
K večeru byla klidná.
Připravila stůl, večeři, uspala kluka a sedla si, že počká na Karla.
Voní to skvěle! Karel přišel z práce, dělal jakoby nic. Podívej, co mám, nové hračky pro Matěje! I s ukolébavkama.
Jitka mlčky seděla u stolu a před sebou šedou obálku. Karel nakoukl a bylo vidět, že už nenamítá.
Našel to Ondra? zeptal se tlumeně.
Já jsem našla. Ondra byl po tvém přání pro něj. Ale nedala jsem mu ho.
Karel se těžce sesunul na židli naproti.
Proč, Karle? Proč jsi mi řekl, že umřela?
Protože pro mě umřela před dvanácti lety podíval se na ni, oči se mu leskly poprvé šla sedět tehdy. Pak byla venku ani ne půl roku a zase zpět.
Jitko, ty jsi z normální rodiny. Máš tátu strojaře, mámu učitelku. To bys ani nepochopila, ona je profík… podvodnice. Mistryně v lhaní.
A tím pádem máš právo lhát ty mě? Roky? vyjela Jitka. Uvědomuješ si, že tímhle jsi celý naše manželství postavil na lež?
Bál jsem se, že odejdeš! vykřikl Karel. Řekla bys: Fuj, jeho máma je kriminálnice, co když se to v genech projeví!
Chtěl jsem, aby Matěj vyrůstal v klidný rodině. Takže jo, radši být manžel-sirotek, než aby ses mě štítila!
A teď z něj bude dítě rozvedených rodičů, řekla chladně Jitka.
Karel strnul.
Cože? Jak jako? Kvůli tomu dopisu? Kvůli tomu tajemství?
Kvůli tomu, že tě vůbec neznám, Karle. Když dokážeš tak chladně vymyslet smrt vlastní mámy, v čem všem ostatním mi lžeš?
Kdo vlastně je tvůj táta? Třeba taky někde sedí
Jitko, neblbni
Neblbnu. Už jsem napsala nájemníkům. Za měsíc se stěhuju zpátky. A zítra podávám žádost o rozvod.
Karel prosil. Klečel, žadonil, vymlouval se, že to byla lož pro dobro rodiny.
Jitka neposlouchala. Bylo rozhodnuto.
***
Nájemníci se odstěhovali, teď Jitka s Matějem bydlí ve svém. S Karlem se rozvedli, ten se ale snaží doteď Jitku získat zpět. Nechápe, co udělal špatně. Rodinu přece chránil
Matěje vídá pravidelně, stará se o něj dobře. Jen Jitka se k němu už vrátit nehodlá.
