Když jsem byl malý kluk, měl jsem jeden velký, jasný sen, který mi zaměstnával veškeré myšlenky. Toužil jsem stát se otcem. Když mi moje žena oznámila, že čeká dítě, nemohl jsem se dočkat chvíle, kdy poprvé vezmu svého syna do náruče. Když nastaly porodní bolesti, odvezl jsem ženu do porodnice v Praze. Narodil se nám chlapeček. Moje radost byla bezmezná.
Pozdě odpoledne přinesla sestřička našeho synka. Byl malý, s droboučkým nosíkem a šedýma očima. Zůstali jsme spolu sami. Díval jsem se na něj, skoro jsem nedýchal. Vzal jsem ho do rukou a začal opatrně zavinovat trvalo mi to snad deset minut. Nikdy předtím jsem nedržel tak malinké dítě a bál jsem se, aby se mu něco nestalo.
Jemně jsem upravoval cípy zavinovačky. Viděl jsem jeho malinké nožky. Představoval jsem si ho úplně jinak. Pokojně spal. Hladil jsem ho po nožičkách, ručičkách, bříšku. Zavřel jsem oči a přitiskl ho k hrudi, vdechoval jsem jeho vůni. Poznal jsem okamžitě tu neopakovatelnou vůni novorozeného syna. Ale najednou mě přepadl zvláštní pocit, vnitřní klid byl pryč. V hlavě se mi začaly točit podivné myšlenky, zapochyboval jsem sám o sobě. Syn nevoněl tak, jak jsem si představoval. Měl jsem pocit, jako bych nedržel své vlastní dítě, ale někoho cizího.
Chtěl jsem ho položit a odejít, nevrátit se už do pokoje. Ale jak bych mohl nechat bezbranné dítě samotné, když mě potřebuje, závisí na mé péči? Dva roky jsem čekal na chvíli, kdy si budu moct pochovat vlastního potomka.
Místnost působila studeně a neútulně. Zavolal jsem na sestru, snažil se znovu zabalit dítě do peřinky, ale nedařilo se mi to správně. Měl jsem ho nakrmit, ale vůbec jsem nevěděl jak. Nechtěl se přisát. Otevřel oči a zahleděl se na mě, i když ještě nedokázal zaostřit pohled. Připadalo mi, že se mě snaží poznat. Když jsem mu přitiskl hlavičku na hruď, jeho malá ručka mi sklouzla na rameno. Cítil jsem její jemnost a teplo. Všechny moje pochyby náhle zmizely. Syn usnul spokojeně v mém náručí. Můj dávný sen se naplnil stal jsem se otcem.
Dnes už vím: nejvíc záleží na trpělivosti a lásce. Děti nám dávají nejen radost, ale i sílu překonat vlastní strach a nejistotu.
