Když jsem byl malý, měl jsem jeden velký a jasný sen, který mi neustále zaměstnával myšlenky. Toužil jsem stát se otcem. Když má žena otěhotněla, nemohl jsem se dočkat chvíle, kdy svého syna poprvé obejmu. Když začaly kontrakce, spěchali jsme do nemocnice v Brně. Narodil se nám chlapeček. Moje radost byla nepopsatelná.
Pozdě odpoledne přišla sestřička a přinesla mi dítě. Byl maličký, měl drobný nosík a šedé oči. Zůstali jsme sami. Díval jsem se na něj. Snažil jsem se ho zavinout do peřinky, což mi zabralo snad deset minut. Bylo to poprvé, co jsem držel malého v náručí, a měl jsem strach, abych mu neublížil.
Jemně jsem přitáhl okraje zavinovačky. Zahlédl jsem jeho nožičky. Z nějakého důvodu jsem si ho představoval úplně jinak. Klidně spal. Pohladil jsem mu nohy, ručičky i bříško. Zavřel jsem oči a přivinul ho k sobě, přičichl jsem si. Ten jedinečný pach jsem poznal okamžitě. Vůně mého syna. Ale najednou mnou projel zvláštní pocit, veškerý klid se vytratil. Začaly mě trápit divné myšlenky, pochybnosti. Miminko nevonělo tak, jak jsem si představoval. Připadal jsem si, jako bych držel v náručí cizí dítě.
Měl jsem chuť dítě položit a odejít, už se nevrátit na pokoj. Ale jak bych mohl opustit bezbranné miminko, které potřebuje moji pomoc a péči? Dva roky jsem se těšil na to, až ho budu moci vzít do náruče.
Oddělení působilo chladně a nepohodlně. Zavolal jsem sestru, snažil jsem se malého zase zavinout, ale moc mi to nešlo. Potřeboval se najíst, ale nevěděl jsem, jak mu pomoct. Sání mu nešlo. Otevřel oči a podíval se na mě, jakoby se mě snažil poznat, i když byl ještě maličký a zaostřit nezvládl. Když jsem ho přitiskl k sobě, malá ručka mu sklouzla po mém rameni. Měl ji teplou a hebkou. V tu chvíli všechny pochybnosti zmizely. Můj syn klidně spal v mé náruči. Můj sen se splnil: stal jsem se otcem.
