Když jsem vystoupila z autobusu, uviděla jsem svou maminku sedět na zemi a žebrat: Já i manžel jsme zůstali v šoku. Nikdo to netušil. Je mi 43 let, mamince 67. Žijeme ve stejném městě, ale na opačných koncích. Jako mnozí senioři potřebuje stálý dohled, ale ke mně se nastěhovat nemůže – v bytě má čtyři kočky a tři psy. Krmí i všechny toulavé mazlíčky ze sousedství. Každou korunu, kterou jí dám, utratí za léky a krmivo. Jídlo jí sama nosím, vím, že by si nic navíc nekoupila. Nedávno jsme s manželem byli u kamaráda, auto jsme nechali u něj a domů jeli autobusem. A pak ten šok – maminka žebrající na chodníku. Nevěděla jsem, co dělat, a manžel byl stejně ohromený – ví, že ji každý měsíc podporuji z našeho rozpočtu. Přesto maminka sbírala peníze na žrádlo a očkování pro své psy a kočky. Připadá vám to nešťastné? Co byste udělali vy, kdybyste viděli svou maminku v takové situaci? Co by si pomyslela rodina, známí a sousedi? Určitě bych pro ně byla ta nevděčná dcera, co zapomněla na vlastní mámu. Teď každou chvíli obcházím město a hledám ji – vím, že po mém křiku s tím stejně nepřestala, jen se mi schovává lépe.

Když jsem vystoupil z autobusu, spatřil jsem svou maminku sedět na chodníku a žebrat. Byl jsem v šoku, stejně jako můj manžel. Nikdo z nás o tom neměl ani tušení.

Je mi třiačtyřicet let, má maminka má už sedmašedesát. Bydlíme ve stejném městě, jen každý na druhém konci Prahy. Stejně jako mnoho jiných starších lidí potřebuje maminka pravidelný dohled, ale přestěhovat se ke mně nemůže a to z jediného důvodu: v jejím bytě žijí čtyři kočky a tři psi. Kromě nich také krmí všechny toulavé psy z okolí. Každou korunu, kterou jí dávám ať už na léky nebo na potraviny utratí na krmivo pro zvířata.

Já sám jí tedy nosím vše potřebné, protože vím, že by jinak neutrácela ani haléř za jídlo či léky. Nedávno jsme byli s manželem na návštěvě u známého a rozhodli jsme se nechat auto u něj a jet domů autobusem. Představte si moje překvapení, když jsme vystoupili a uviděl jsem maminku žebrat o peníze přímo na ulici. Nevěděl jsem, jak mám zareagovat. I manžel byl v šoku. Věděl, že pro maminku pravidelně vyčleňujeme část našeho rodinného rozpočtu.

Logicky se tedy ptal, za co ty peníze utrácí. Nakonec vyšlo najevo, že maminka sbírá peníze pro své psy a kočky: na granule a očkování.

Celé je to smutné, ale co byste si mysleli, kdybyste takhle našli svou vlastní maminku? Co by na to řekli příbuzní, kamarádi, sousedi? Samozřejmě by si všichni mysleli, že jsem neschopný syn, co nechal maminku napospas osudu. Teď obcházím ulice a hledám maminku sám. Vím, že nepřestala, ani když jsem na ni křičel, jen se mi teď lépe schovává.