Deník Davida Nováka
Stalo se to na oslavě, kterou pořádali naši společní známí v Praze. Právě tam jsem poprvé zahlédl Hanu Štěpánkovou její smích mě okouzlil a cítil jsem, jak se mi rozbušila srdce, jako bych narazil na něco výjimečného. Naše vztah se začal rozvíjet překvapivě rychle, ale táta měl pořád obavy. Sedli jsme si spolu v kuchyni a on mi řekl, že si mám dát pozor, jestli to Hana myslí doopravdy vážně, a že bych měl zvážit, zda náhodou nepřistupuje ke mně jen kvůli penězům. To mě docela zarazilo, a trochu mi to bylo proti srsti vždyť jsem jí ještě ani neřekl, že naše rodina má majetek. Táta mi doporučil, abych to zatím neprozrazoval, abych měl jistotu, že city Hany jsou čisté.
Dlouho jsem nad tím přemýšlel a nakonec jsem uznal, že je to vlastně zajímavý nápad. Když nemám, co ztratit, snad mohu aspoň získat pravdu. Vybrali jsme tedy s Hanou menší svatbu jen s nejbližšími žádná přepychová hostina, jen pohoda a upřímnost. Nastěhovali jsme se do jednoho z bytů, které rodina vlastní, ten nejskromnější a nejméně nápadný, že by každý uvěřil, jak je to dědictví po babičce. Další půlrok jsme vedli zcela obyčejný život chodil jsem do práce a domů jsem nosil průměrný plat, Hana byla pečlivá, rozpočítávala peníze, abychom vyšli každý měsíc.
Po šesti měsících jsem cítil, že je čas pro změnu. Rozhodl jsem se, že Hanu už dál netestovat nechci, chci být s ní upřímný. Koupil jsem v Květinářství krásnou kytici a těšil se, jak jí pravdu povím. Jenže když jsem dorazil domů, Hana zrovna balila kufr. Podívala se na mě a řekla: Davide, kamarádky mi hned na začátku pověděly o tvém bohatství, proto jsem vůbec souhlasila s tímto vztahem. Jenže teď je jasné, že nic nemáš, nechci už takhle dál žít. Odcházím za někým, kdo mě zajistí. Byl jsem v šoku nevěděl jsem, co říct. Nakonec jsem odpověděl bez emocí: Tvé kamarádky měly pravdu. Chtěl jsem tě jen vyzkoušet a ukázalo se, že tě zajímají jen peníze. Táta měl pravdu. Zkoušela mě přemlouvat, prosila o odpuštění, ale já byl rozhodnutý zpátky k sobě už nikdy nepatříme.
