Kdo jste?!
Eliška zůstala ve dveřích svého bytu s otevřenými ústy.
Před ní stála neznámá žena kolem třiceti let s malým culíkem, za ní se mihotaly dva děti chlapec i dívka kteří zvědavě sledovali nečekaného hosta.
V předsíni ležely cizí pantofle, na věšáku visely neznámé bundy a z kuchyně se line vůně guláše.
A vy kdo jste? žena zamračeně přitiskla k sobě mladší dítě. My tady bydlíme. Pustil nás Radek. Řekl, že majitelka nevadí.
To JE MŮJ byt! hlas Elišky se třásl rozhořčením. A já vám tohle místo nikdy neumožnila!
Žena ztřepečně zamrkala, rozhlédla se po rozházených hračkách, po kuchyni, kde se sušilo dětské prádlo, jako by hledala důkaz svého práva na tuto střechu.
Ale řekl to Radek My jsme příbuzní Řekl, že nejste proti Že jste dobrá a chápavá
Eliška pocítila neslučitelný hněv a šok, jako kdyby na ni vylila kýbl studené vody. Pomalu zavřela dveře a opřela se o ně zády, snažíc se sehnat myšlenA tak se Eliška rozhodla, že už nikdy nepustí cizího cizince do svého domova.
