Před šesti lety jsme s manželkou koupili chalupu nedaleko Českého ráje. Veškeré opravy jsme si dělali sami, dali zahradu do pořádku a snažili se tam jezdit každý víkend nebo alespoň jednou za čtrnáct dní.
Zahrádku jsme příliš nerozšiřovali, zasadili jsme jen pár záhonů s okurkami, rajčaty, bylinkami, cibulí, cuketou a paprikami. Zkrátka jen to nejnutnější, ale všechno tak trochu.
Kupovali jsme chalupu už se vzrostlými keři malin, rybízu i angreštu. Rostlo tam taky spoustu sazenic jahod. Často jsem sklizené ovoce donesl do práce a kolegům nabízel k ochutnání. Všichni byli samozřejmě nadšení.
Letos k nám přišla nová kolegyně z jiného oddělení, jmenuje se Vendula. Byla moc sympatická a slušná. Právě tehdy jsem donesl čerstvé jahody. Samozřejmě jsem jí je nabídl.
Vendula si na nich pochutnala a začala chválit, jak jsou výborné. Začala se mě vyptávat, odkud mám takové dobroty a jaká je ta chalupa. Rád jsem jí všechno povyprávěl.
O pár dní později přišla Vendula ke mně a požádala mě o klíče od naší chalupy. Prý by tam její dcera ráda zajela s dětmi na pár týdnů, na čerstvý vzduch. Odůvodnila to tím, že tam stejně pojedeme až za týden a její dcera je teď na mateřské, tak ať má možnost vypadnout z Prahy do přírody.
Samozřejmě jsem nesouhlasil. Kolegyňka se urazila, ale netlačila na pilu.
Za dva týdny mě v práci oslovila Hanka, která pracuje ve stejném oddělení s Vendulou, a ptala se, jak se dostane k naší chalupě. Zarazilo mě to a zeptal jsem se, proč to potřebuje.
Řekla mi, že je pozvaná na narozeninovou oslavu, kterou Vendula organizuje a místo je právě naše chalupa! Každý se tam prý měl dopravit po vlastní ose.
Nevěřil jsem svým uším.
Šel jsem za Vendulou a zeptal se jí, co má znamenat.
Copak o nic nejde, odpověděla s nevinným úsměvem. Jednodenní oslava, nikdo tam nebude přes noc. Nevadí přece, že oslavíme mé narozeniny zrovna tam. Však ti to nemůže být líto, že?
Líto mi to bylo, a to dost. Bylo mi líto té práce a úsilí, co jsme do chalupy i zahrady dali, a na to, co by tam tolik lidí mohlo s trávníkem, květinovými záhony, keři a chalupou udělat.
Nejhorší bylo, že mě Vendula vůbec nepozvala a ani se mě předem nezeptala.
Odmítl jsem a ona se samozřejmě znovu urazila.
Ať. Je mi to jedno. Už roky kolegům nosím ovoce, ale nic podobného si nikdo nikdy nedovolil. Vendula byla prostě až moc drzá, na to jsem nebyl zvyklý.
