Navzdory tomu, že začátek života mého manžela Filipa byl jako něco z tragikomedie, vyrostl z něj vzdělaný, chytrý a úspěšný muž, a to hlavně díky nekonečné lásce a péči jeho babičky Zuzany.
Když jsem jednou potkala babičku Zuzanu, zůstala jsem stát s otevřenou pusou tolik laskavosti a velkého srdce by snad unesl jen český garnýž. Její láska k Filipovi byla vidět na každém kroku, a když se nám narodila dcera, bylo jasné, že ji pojmenujeme po babičce, která měla v manželově životě tu největší roli.
Náš rodinný život byl harmonický jak nedělní odpoledne v pražské Stromovce. Měli jsme se rádi, vážili si jeden druhého a o větší drama jsme nestáli. Jenže potom se nám jednou objevil u dveří podivín, který se představil jako Filipův otec. Kvalitně zaplnil předsíň křikem, urážkami a žblebtáním, jako by chtěl překonat ozvěnu v Karlových Varech. Hned jsem volala Filipovi a prosila ho, ať se nejrychleji vrátí domů, protože z té návštěvy začal být estrádní program.
Filip přiběhl, s otcem si to vyříkal a slušně ho vyprovodil ze svého bytu. Ale tím ten bláznivý výlet rozhodně neskončil otec i se svou manželkou zamířili do Filipovy kanceláře někde v Brně s požadavkem na výživné. Samozřejmě jim byl požadavek zamítnut, protože se ukázalo, že otec do Filipova života nikdy moc nepřispěl, vlastně ani trochu.
Přesto otec nepřestal být vynalézavý; občas se ukázal s dětmi a loudil pomoc, až jsme si museli pořídit kamerový systém, abychom měli na všechno důkaz, kdyby náhodou vznikl další sitcom. Naštěstí další čtyři roky zůstal definitivně zmizelý nezískal od nás ani korunu, ani špetku soucitu. Koneckonců kdysi nechal svého mladého syna, právě ženatého, napospas poloprázdnému bytu, bez kouska podpory, bez péče, jen s českou melancholií.
Navzdory všem těmto bizarním situacím naše rodina držela pohromadě díky laskavosti a životní moudrosti babičky Zuzany. Její vliv nešlo vyčíslit ani v korunách českých, byli jsme jí vděční každý den. Společně jsme čelili minulosti s typickou českou odolností i humorem a zaměřili se na to jediné, co nám šlo vždycky nejlépe na lásku, která z nás dělala opravdovou rodinu.
