Někteří lidé, když přijdou na návštěvu, zapomenou, že jsou hosté. Jsou nevychovaní, dávají rady, a vůbec nespěchají s odchodem domů.
Bývala jsem velice pohostinná, ale rychle jsem změnila svůj přístup. Jakmile mi bylo čtyřicet, úplně jsem přestala zvát hosty k sobě domů. Proč bych to vlastně měla dělat? Takoví hosté mi akorát lezou na nervy.
Svoji poslední narozeninovou oslavu jsem uspořádala v jedné pražské restauraci. Moc se mi to líbilo od teď to budu dělat jen takhle. Pokusím se vysvětlit proč.
Pořádat večírek doma je finančně náročné. Jen obyčejná večeře vyjde na pořádnou částku korun. A pokud jde o vánoční sešlost, cena se vyšplhá ještě výš. Hosté přinesou pokaždé nějaký drobný dárek vždyť dneska nikdo moc peněz nemá. Sedí ale u mě do pozdní noci. Chci mít klid, nechci potom stát u hromady špinavého nádobí a pořád uklízet.
Už nikoho nečekám mezi zdmi svého bytu. Uklízím a vařím si, když se mi chce. Dřív jsem byla po domácím vánočním veselí unavená a deprimovaná. Teď si po svátcích dopřeju koupel a zalehnu brzy do postele.
Mám mnohem víc volného času a využívám ho podle sebe. Kamarádky můžou přijít na čaj, ale už se nestresuji tím, že nemám nic extra na zub. Bez okolků říkám, co si myslím. Když si chci odpočinout, nenápadně ukážu směrem ke dveřím. Možná to není moc hezké, ale je mi to jedno na prvním místě je můj klid.
Nejpřekvapivější je, že právě ti, kteří rádi chodí do cizích bytů, sami nikdy nikoho nezvou k sobě. Je pro ně jednodušší užívat si pohodu u někoho jiného, aniž by museli sami cokoliv uklízet nebo vařit.
Zvete ještě domů hosty vy? Považujete se za pohostinného člověka?
