Hele, víš, je mi 41 a nikdy jsem nepodvedl svou ženu. Ale ještě než jsem ji potkal, nebyl jsem žádný anděl. Měl jsem spoustu krátkodobých vztahů, vázat se mi nechtělo. Prostě jsem žil život, jak se mi líbilo jeden pátek rande, v sobotu kalba s kámošema, pak třeba další holka. Nikomu jsem nic nesliboval, tak jsem nemusel nikomu nic vysvětlovat.
Dělal jsem v elektro dílně, peníze byly tak akorát. Po šichtě jsme chodili na pivo do hospody, nebo na diskotéku, občas narozky někoho z partičky. Někdy jsem skončil u někoho v posteli a ráno prostě zmizel. Ne proto, že bych byl hajzl, ale prostě jsem nechtěl nic vážného. Vždycky jsem všem říkal, že vážné vztahy nejsou můj šálek čaje.
Zlom přišel v den, kdy jsem potkal svou manželku. Bylo to v nemocnici v Brně, kde byla na praxi jako ošetřovatelka. Já tam šel kvůli vadné zásuvce. Požádala mě o pomoc, začali jsme si povídat. Ptala se, jak se jmenuju, řekl jsem: Martin Novák. Zeptal jsem se i já, a ona: Adéla Horáková. Oba jsme se zasmáli a když jsem končil směnu, dala mi svoje číslo. Ještě ten večer jsem jí napsal úplně jinak než dřív, žádné drsňácké kecy, spíš nervozita jako když mi bylo patnáct.
První rande byla taková klasika procházky, zmrzlina v parku Lužánky, po práci jsme si dali koláč v cukrárně. Měnil jsem se přestával jsem se bavit s ostatními holkami. Ne protože by mě Adéla nutila, prostě jsem už nechtěl dávat pozornost jiným. Věděl jsem, že v ní není jen další.
Když jsem ji požádal, aby byla moje přítelkyně, pověděl jsem pravdu: Pokud spolu začneme, chci to naplno. Nechci žádné napůl řešení. Podívala se na mě a řekla: Já nesdílím. A já na to: Já taky ne. Od toho dne jsem pochopil, že věrnost není jen o tom nekoukat po jiných, ale držet slovo.
Vzali jsme se bez žádných okázalostí. Byli jsme v pronajatém pokoji, měli půjčenou postel a malou dvouplotýnkovou elektrickou troubu. Pracovali jsme nonstop, Adéla měla noční směny, já často přesčasy. Na dobrodružštví nebyl čas ani síly jen účty, únava a společné sny.
Občas ale přišly pokušení. Jedna kolegyně z práce třeba Eva mi začala psát o půlnoci, posílala náhodné fotky a tvrdila, že si zasloužím víc než unavenou ženu. Jednou mě čekala u parkoviště a nabídla, ať jedeme do hotelu. Odmítl jsem, nasedl do auta a jel rovnou domů.
Na večírku u kamaráda v Brně si vedle mě přisedla opilá holka a začala mě hladit po ruce. Vstal jsem, našel Adélu a odešli jsme i bez rozloučení. Radši jsem vypadal jako suchar než překročil hranici, kterou už nejde vzít zpátky.
Kámoši si ze mě občas dělají srandu prý jsem býval živel, teď jsem nudný. Mají pravdu změnil jsem se. Dřív jsem žil jen pro sebe, dnes už s někým.
Nedávno se mě syn Petr zeptal, jestli jsem někdy měl jiné ženy, když jsem byl ženatý. Řekl jsem mu: Ne. Zůstal koukat a povídá, že skoro všichni jeho kamarádi mají rozvedené rodiče kvůli nevěře. Tehdy mi došlo, že moje rozhodnutí ovlivňuje nejen můj vztah, ale i to, jak vyrůstají naše děti.
Jasně, když jsem byl svobodný, užíval jsem si a bavilo mě to. Ale když jsem pochopil, že Adéla je ta, s kterou chci zestárnout, došlo mi, že věrnost není vězení, ale každodenní volba. A dnes nelituju, že každý den volím právě ji.
Press «Like» and get the best posts on Facebook ↓
