JAK VAŠEK SEZNÁMIL SVOU DÍVKU S MAMINKOU…

– Mami, tohle je moje přítelkyně Libuše… snažil jsem se to říct spíš jen tak mimochodem, ale nervozitu v mém hlase určitě bylo cítit. A my bychom ehm no… prostě bychom chtěli
– Jasně Co chceš ty, to už dávno vím maminka si Libuši důkladně prohlížela. Ale otázka zní, jestli to samé chce i slečna. Libuško, vy znáte mého syna dobře?
– No, to si pište, odpověděla úplně bez studu budoucí nevěsta. Znám ho, jak vlastní boty.
– Jak jste to řekla? mamka byla chvíli tak zmatená, že začala s Libuší mluvit formálně. To snad dívky ani neříkají
– A co je na tom? Takhle se u nás říká, když někoho znáte do posledního puntíku. Ale proč mluvit o Pavlovi? My dvě bychom se měly lépe poznat. Třeba si nesedneme.
– Jak to myslíte? mamka najednou nevěděla, co říct.
– No, víte, budeme spolu večer čekávat Pavla, až se konečně uráčí z těch jeho večírků domů. A taky budeme společně poslouchat jeho opilý chrápání
– A proč já? rozpačitě se bránila mamka. Vždyť budete spát odděleně aspoň doufám
– Ale pod dveřmi stejně budete potají čekat, všechny maminky to dělají.
– Teda, to slyším poprvé ozval jsem se já, překvapený, kam ten rozhovor vůbec směřuje. Cože to tu o mně řešíte?
– Mlč! zvolaly jednohlasně moje budoucí příbuzné.
– Takže, paní Novotná, ráda bych věděla, jestli se doma perete? Pavel se o tom zdráhá mluvit.
– Cože, jestli se pereme? maminka vykulila oči. Ženy přeci nebojují!
– Ale kdepak, Libuše se pousmála, některé své muže pěkně srovnají, až byste se divila.
– Proboha mamka si dokonce schovala obličej do dlaní. Jaká slova Jaké scénáře
– Ale no tak, Libuše spiklenecky mrkla na mamku, přiznejte, neměla jste občas chuť přetáhnout manžela po hlavě? Nebo Pavlíka?
– No mamka se nadechla k přiznání, ale včas se zastavila. Ne, nikdy.
– Vážím si vaší snahy působit distingovaně, usmála se Libuše, ale tomu těžko uvěřím. Jak mohla být matkou takového kluka, a nikdy nemít potřebu mu jednu dát? A když byl malý, dostal občas na zadek?
– Opravdu ne! tentokrát maminka mluvila pravdu.
– Ehm chtěl jsem zase něco říct, ale slyšel jsem jen:
– Mlč!
– To jste mu vlastně neprospěla, paní Novotná Libuše mě pohladila po zadní části. Takový zadek, co neustále vyhledává trable, se nemá šetřit Dát mu, co si zaslouží! Jinak, váš Pavel není špatný. Pořád se dá svedet na správnou cestu. Máte chuť na čaj, paní Novotná? U čaje se povídá upřímněji. Koupila jsem i dortík
Večer, když se z práce vrátil táta, maminka před synem oznámila:
– Miláčku, náš Pavel se konečně ožení!
– To snad není možné! nadšeně vykřikl táta.
– Klid kamarádi, já o tom ještě přemýšlím, přerušil jsem je rychle.
– Ale ne, synku, máma povytáhla obočí. Tentokrát se určitě oženíš. A kdybys si to rozmyslel, adoptuju tu Libuši místo tebe.
– Ale mami, ona přece není sirotek, zasmál jsem se. Má své rodiče.
– No tak co, přísně řekla máma. Potom tě vrátím do porodnice a řeknu, že mi vyměnili syna A táta mě podpoří.
– Když bude třeba, přísahám! přikývl táta s úsměvem a ukázal mi pěst.