Jsem si naprosto jistá, že není naší povinností živit švagra s jeho rodinou ani jim pronajímat byt. Musím vám hned na úvod říct, že náš třípokojový byt je opravdu můj a koupila jsem ho, když byl skoro v troskách, ještě dřív než jsem si našla manžela. Představte si to, vstupní dveře jen opřené o zárubeň, všude vlhké skvrny a lino plné děr. Byla jsem ale tehdy spokojená hlavně s cenou dvacet pět tisíc korun za všechno a do oprav jsem se pustila postupně. Ale to teď není to hlavní.
V době, kdy jsem poznala svého muže, byly už opravené dvě místnosti a dokonce jsem měla nějaký ten nábytek. Byt byl už celkem útulný.
Můj muž, Jan Novák, byl pohledný, pořádný a bydlel tehdy v podnájmu v Brně. Za pár měsíců od seznámení se ke mně nastěhoval. Po svatbě jsme jednu místnost zařídili jako dětský pokoj a já nejdřív porodila syna Tomáše, později dceru Radku.
Všechno běželo hladce, dokud se naše rodinná idyla během jedné sychravé podzimní noci nenarušila nečekaným příjezdem mé tchyně z Olomouce. Přijela v ten den s kufry a slzami v očích, vše působilo jak sen, kdy se náhle všechno obrátí vzhůru nohama.
Mohu u vás chvíli zůstat? Syn si pozval do mého bytu nějakou kamarádku, doufám, že jim to vyjde, třeba se vezmou a budou spolu až do smrti Já tu nebudu dlouho, budu vám pomáhat, vodit děti ze školky a školy, vařit jim. Nemám kromě tebe nikoho, Simono!
Tak jsem ji pustila dál. Dala jsem jí největší pokoj. Tchyně už byla nějaký čas v důchodu, starala se o děti jak slíbila, ale domů už se moc nevracela, protože mladší syn se v jejím bytě zabydlel se svou novou ženou a dvěma dětmi: jedno bylo jejich společné a druhé z jejího prvního vztahu.
Kdysi dávno se švagr, Martin Novák, hned po škole oženil s tehdejší spolužačkou. Tchán s tchyní mezitím prodali svůj starý byt v Ostravě a koupili sobě garsonku a jim dvoupokojový byt. Pak tchán náhle onemocněl a zemřel.
Martin se svojí první ženou měli dvě děti, ale rozešli se byt zůstal jejímu synovi s rodinou. První žena tam teď žije s novým mužem a třemi dětmi. Po rozvodu se Martin vrátil domů k matce.
Říkal jí: Mami, vrátím se k tobě, jsem teď svobodný a mám spoustu snů. Zařídím to, najdu si nějaký byt. Ale nějak se mu to nedařilo. Nakonec si za pár měsíců přivedl k matce novou přítelkyni.
Tchyně k nám teď každé víkendové odpoledne vodila jak děti z prvního manželství Martina, tak děti z druhého, a vše připomínalo podivné a nekonečné karnevalové hemžení na náměstí v Kroměříži, vše se míchalo dohromady jako v absurdním divadelním představení.
Po roce jsem tchyni řekla, že by si měla své bydlení vyřešit sama. Začala znova plakat, trochu hystericky, až příliš nahlas na běžný den
Mluvila jsem se švagrem, že je načase uvolnit tu garsonku, co mu před lety koupili rodiče. Odmítl má prý děti, nízký plat a na nájem v Brně prostě nemá. Co mám dělat?
Poslední dobou mám s tchyní dost napjatý vztah. Domů po práci se mi prostě vůbec nechce. Nakonec jsem to řekla manželovi: měl by řešit bydlení své matky, jinak podám žádost o rozvod.
Manžel jen zíral, jako by v tom snovém světě přišel o řeč, protože vůbec netušil, kam by měl maminku ubytovat, rozhodně by ji ale na ulici nevyhodil.
Navrhla jsem mu, ať si matka pronajme byt vždyť máme dost našetřeno ale tchyně prý kategoricky odmítla podnájem a trvala na tom, že bychom měli zařídit dvoupokojový byt pro švagra i jeho rodinu, aby se ona sama mohla vrátit domů.
Připadalo mi to jako drzost, hranice snových zmatků už byly dávno překročené a řekla jsem, že pokud se tchyně do týdne neodstěhuje, její věci prostě vystěhuji před dveře. Jaké jiné možnosti mi v té snové krajině ještě zbývají?
Nemyslím si, že bychom byli povinni živit švagrovu rodinu, natož jim zajistit bydlení!
