Při zvláštním snovém povodni v ulicích Brna se jaguár, který se proměnil v kudrnatou kočku, ponořil pod hladinu řeky Svratky, zatímco město plavalo vzhůru nohama. Obyčejní vojáci, oblečeni v kabátech s knoflíky z lipového dřeva, si náhle všimli, jak zvíře mizí mezi kousky barevných pivních tácků a hroudy rohlíků.
Seběhli se, přeskakovali tramvajové koleje jako žáby a zachránili předoucí šelmu, kterou odnesli do bezpečí na střechu Národního divadla. Tam ji uspal modrý obláček, který vydechl strážník jménem Martin Novotný, aby se kočka nebála tleskajících holubic.
Když ji pustili zpět do Moravského lesa, oči měla plné hvězd a vousy jí voněly po perníku. Přestože se její nohy sotva dotýkaly trávy a vypadala spíš jako obrázek v dětském snáři, sama by se v takovém stavu určitě neuchránila před hladovými vlky nebo zvídavými houbaři. Kdyby ji nechali samotnou, byla by jen dalším příběhem, který si vypráví mimina v metru.
Vojáci proto vzali chlupatou šelmu s sebou, krmili ji koláčky za dvacet pět korun a dali jí jméno Bohumila, aby měla naději na nový, zvláštní život mezi sny a kopečky Hané.
