Když jsem studovala na vysoké škole a zároveň se snažila pracovat, neměla jsem dost peněz na spoustu věcí. Přesto jsem byla šťastná, protože jsem v té době neměla žádné větší starosti. Já a můj manžel jsme si pronajímali malý byt a o dětech jsme zatím ani neuvažovali. Nejprve jsme si chtěli pořídit vlastní bydlení, a teprve potom jsme plánovali rodinu. Moji rodiče jsou v důchodu a mám mladší sestru. Sestra je rozvedená a se synem, mým synovcem, který už chodí do první třídy. V naší rodině jsme nikdy neměli moc peněz, ale vždy jsme to nějak zvládli sami.
A tehdy jsem zažívala, jak jsem si myslela, docela hezké časy. Dodělala jsem vysokou školu a v práci mě povýšili. Teď jsem hlavní asistentkou našeho šéfa. To se výrazně projevilo i na platu. S manželem jsme se hned rozhodli, že si vezmeme hypotéku a konečně se přestěhujeme do vlastního bytu. Když už jsme rozjížděli změny v životě, chtěli jsme jít do všeho naplno. Proto mi můj muž o měsíc později oznámil, že čekáme dítě. Začali jsme se připravovat na příchod miminka. Když rodina slyšela o mém povýšení, všichni měli velkou radost.
Pak ale začal tlak: rodiče na mě apelovali, že bych měla pomoct sestře a opuštěnému synovci. A sestra mi zase připomínala, že jsem starší sestra, takže bych měla finančně pomáhat našim rodičům. Peníze mizely rychle. Buď rodiče potřebovali koupit novou velkou televizi, nebo měl synovec jet na drahý školní výlet. Můj manžel na mě začal žárlit, protože je teď na mateřské dovolené a nemáme dost financí pro naše vlastní potřeby, když ze mě žije půlka příbuzenstva. Cítím, že musím začít odmlouvat příbuzným, protože mi berou poslední korunu přitom bychom teď měli šetřit na naše dítě. Dětské oblečení už není vůbec levné…
