Karel, 67 let, mě pozval na večeři. Jeho třicetiletá dcera po prozkoumání mé minulosti položila velmi nevhodnou otázku Karel ztuhl jako solný sloup. A já v tu chvíli vzala nohy na ramena a byla pryč.
Božena Novotná byla žena, která s přibývajícími roky jen vzkvétala šediny jí slušely, pohled byl srdečný a v hlase měla zvláštní klid, jaký mají jen ti, kdo už byli nejen na Karlově mostě, ale i v kostele svatých zážitků.
Před pěti lety ovdověla. Syn i dcera už dávno zapustili kořeny ve vlastních domácnostech a Božena zůstala ve svém útulném dvoupokojovém bytě na Žižkově sama. A samota jí nijak nevadila chodila do bazénu, na výstavy, dokonce zvládla upéct makronky, které do té doby znala jen z obrázků v časopisech.
Ale jak říká staré české přísloví: Ve dvou se to lépe táhne. Někdo, s kým by člověk mohl rozebírat politiku u kafe, postěžovat si na déšť nebo prostě koukat večer na ČT1 a mlčet společně.
Karel Veselý vstoupil do jejího života jako hrdina z prvorepublikového filmu. Potkali se na tančírně pro dříve narozené. Pozval ji na waltz, nezničil jí přitom nové lodičky, což Boženu hned oslovilo, a celý večer ji zasypával komplimenty, z kterých se jí začaly po letech sucha červenat tváře.
Bylo mu sedm a šedesát, stříbrné vlasy, urostlá postava a košile vyžehlená jak před spartakiádou. Karel působil jako pravý pražský inteligent, celý život pracoval jako inženýr, také ovdověl, žil s dcerou a její rodinou na Vinohradech.
Hele, Boženko, jsi úžasná žena, říkával, když ji doprovázel domů. Takových už moc není. Tys vymřelý druh.
Románek se vyvíjel rychle, ale decentně procházky, kafíčka, zmrzliny u Světozoru, večerní rozhovory do telefonu. Karel byl pozorný, nestěžoval si na revma a o půjčku nikdy nepoprosil pro Boženu klíčové znamení, že muž ještě není zcela ztracený případ.
Po měsíci přišla pozvánka, na kterou čekala s nervozitou puberťačky před maturitou. Karel ji zval k sobě domů seznámit ji s dcerou.
Moje Lucka tě prostě MUSÍ vidět, řekl tiše. Tolikrát už jsem o tobě mluvil. Přijď na rodinnou sešlost, Boženko.
Božena si připravila účes, navoněla se a oblékla své nejužší šaty na knoflíky, co jí zbyly po mládí.
Karlův byt byl prostorný třípokoják v oprýskaném činžáku s vysokými stropy všude voněla stará knihovna a viselo tam lehounké napětí, které by šlo krájet nožem.
Dveře otevřela Lucie. Třicet jí bylo, ale působila solidně ošlehaná životem, silná postava, brada rozhodná a v očích pohled účetní před uzávěrkou.
Dobrý večer, štěkla ledově. Pojďte dál. Táta už třetí hodinu vybírá kravatu.
Božena předala bábovku, která jí zabrala celý den. Lucka ji převzala stejně ochotně, jako by přebrala bolavou myš, a odkráčela do obýváku.
Stůl byl bohatě prostřený: křišťál, saláty, svíčková. Bylo vidět, že se někdo snažil. Karel vyběhl ze své části bytu celý rozsvícený, a okamžitě začal okolo Boženy skákat:
Boženko, sedni si sem vedle mě. Lucko, naservíruj hostce bramborový salát.
Večeře začala decentně. Povídalo se o počasí, o DPH, o dění v Praze. Lucka mlčela, přežvykovala maso jako ježibaba koláčky a Boženu si měřila úkosem.
Božena se už potila. Připadalo jí to celé jako aukce na chalupu v Pošumaví.
Teprve když byl hlavní chod snědený a Karel rozlil čaj, Lucka si utřela rty ubrouskem, pohlédla přímo na Boženu a zeptala se:
Boženo, máte svůj byt?
Božena polkla špatným směrem a málem potřísnila ubrus zeleným čajem. Otázka zněla tak neomaleně, že by odrovnala i školeného diplomata.
Prosím? zamrkala udiveně.
Byt, zadupala Lucka. Jestli je váš? Jak velký? Kde? Kolikáté patro?
Karel se jakoby smrskl, zíral do hrnku tak, že by v něm hledal Šemíkovy kopyta.
No Dvougarsonka. Na Žižkově, proč? To máte k večeři připočítanou inventuru nemovitostí?
Lucka se opřela:
Samozřejmě, Boženo. Nechci si hrát na romantiku. Tátu vám předávám do péče, potřebuju vědět, jestli je u vás klid, doktor nablízku a jestli se mu tam bude dobře žít. A taky jestli mu uvaříte dietně.
Božena položila hrnek na talířek. Cingnutí porcelánu rezonovalo v tichu jako věžní hodiny.
Jak myslíte předáváte do péče? Kdo řekl, že ho převezmu?
Lucka vytřeštila oči:
Cože? Vy jste tady na večeři. Táta o vás básní. Když jste pár, logicky budete bydlet spolu, nebo ne?
Teoreticky, kývla Božena. Ale po měsíci? A proč myslíte, že se má stěhovat ke mně?
No jasně! My máme tři místnosti, ale žijeme s manželem a dětmi. Táta potřebuje ticho. U vás je pohoda a nemáte nikoho. Ideál.
Mluvila, jako by řešila, kam na zimu poslat morče.
Říkala jsem si, že budete ráda, pokračovala. Chlapa v bytě, někdo vymění žárovku. Mně to uleví vařit pro pět, prát, dělat domácí úkoly.
A ještě táta se svými zvyky. Na jeho důchod sahat nebudete, nebojte. Zbude i víc pro vás.
Božena mrkla na Karla:
Karle, ty k tomu nic? Opravdu mě chcete poslat na specializované oddělení pro opuštěné staré pány chcete mi do bytu poslat dárek s mašlí?
Karel svěsil oči.
Boženko… Lucka má prostě starost. U nás je opravdu rámus u tebe je ticho.
Uvnitř to vřelo. Vše, co Božena čekala zájem, partnerská něha se v jediném večeru změnilo v konkurz na neplacenou opatrovatelku.
Tak víte co? řekla, vstanula a sáhla po kabátu. Díky za večeři. Salát byl výborný.
Kam jdete? nasadila Lucka přísný tón. Detaily jsme nedoprobrali. Kdy bude stěhování? Táta má jen pár věcí, ale křeslo si bere.
Božena pohlédla na tu ráznou, životem ostřílenou manažerku otcova údělu:
Lucko, hledám partnera pro radost, ne outsourcing vašich domácích starostí. Nejsem filiálka domova seniorů.
Otočila se na Karla:
A tobě, Karlíku, na férovku: kdybys nechal dceru rozhodovat za tebe, nejsi chlap mého srdce.
Ale Boženo špitl Karel, ale Lucka mu stiskla rameno a posadila ho zpět.
Seď, tati! Vždyť tě chtělo půlka CPR! Když nechce tahle, najde se jiná. Sousedka Hanušová už na tebe taky dlouho pomrkává.
Božena si v předsíni třesoucí se rukou zapínala kabát. Z obýváku se nesl Lucčin nevzrušený hlas:
já to říkala. Každá chce jen pohodu, bez povinností, jen radost a kafe. Však počkej, tati, ještě nám Hanušová bude vděčná.
Božena šla směrem k metru a v duchu si říkala: Zaplaťpánbůh za tu rychlou rozlučku! Lepší včas na večeři než za půl roku, až bych skládala jeho noční košile.
Bytová otázka, jak říkal klasik, kazí lidi. Děti chtějí žít svoje, vystrčit rodiče na důchod někam, kde budou v pohodě a klidu. Je to praktické a někdy i prospěšné ale štěstí za to nevyměníte.
Tristní je, že tolik lidí kývne, protože být sám je děsivé. Lepší je někdo než nikdo, škoda
Co myslíte? Udělala Božena dobře, že odešla? Nebo měla Karla litovat a vzít si ho k sobě, když za to vlastně ani tolik nemohl?
