Důchodkyně vypráví: Naposledy jsem svého syna viděla před více než šesti lety – Od té doby se mnou už nemluví. Když jsem se zeptala sousedky na jejího syna, zlomilo mi to srdce. Bylo to před šesti lety, co jsem syna naposledy viděla. Odstěhoval se s manželkou, a nejdřív mi občas zavolal, ale pak jsme ztratili kontakt. Jednou jsem mu na narozeniny koupila dort, šla jsem ho navštívit a… v ten moment sklopila oči a rozplakala se. Co se stalo potom? Moje snacha mi otevřela dveře a řekla, že nejsem v jejich domě vítaná. Můj syn jí nic neřekl, jen se na mě podíval, jako bych byla na vině, a odvrátil zrak. Bylo to naposledy, co jsem ho viděla. Nezavolal vám už potom? – Nemohla jsem uvěřit svým uším. Jednou jsem mu zavolala, když jsem se rozhodla prodat svůj třípokojový byt a koupit si menší. Samozřejmě jsem mu dala nějaké peníze. Přišel, podepsal papíry, vzal peníze a už se nikdy neozval. Cítíte se hodně osamělá, nebo jste se už smířila s tím, že jste sama? – zeptala jsem se staré paní. Je mi dobře! Když jsem byla mladá, zůstala jsem na syna sama, protože mě manžel opustil kvůli jiné ženě. Sama jsem ho vychovala. Syn vyrůstal v lásce a péči. Pak mi řekl, že si chce pronajmout vlastní byt. Nejprve jsem měla radost, myslela jsem si, že dospěl, že se chce postavit na vlastní nohy. Dárkové koše… Ale bylo to hlavně kvůli jeho přítelkyni. Ta chtěla, aby měli vlastní byt, aby jim do zábavy nikdo nemluvil. Pak otěhotněla. Říkáte mi to všechno tak lehce? Nemrzí vás, že vás syn ve stáří opustil? – byla jsem překvapená. Už jsem si na to zvykla. Líbí se mi bydlet v novém bytě. Peníze mám, na všechno, co potřebuji. Každé ráno vstanu, postavím konvici na čaj a na balkoně sleduji, jak se probouzí město. Když jsem byla mladá, jedině jsem toužila se dobře vyspat, protože jsem pracovala na směny. Snila jsem, že zestárnu obklopená svými blízkými, ale asi mi bylo přáno být sama. Proč si nekoupíte domácího mazlíčka? Ve dvou je veseleji. Víš, zlato, i kočky někdy své pány opustí, a psa si nemůžu pořídit, protože nevím, jestli se ráno ještě probudím. Nemůžu si vzít na starost někoho, o koho bych se nedokázala postarat. Jednou jsem už udělala chybu – a to stačilo… Paní se snažila být silná, ale nakonec už to nemohla vydržet a rozplakala se…

Kdy jste naposledy mluvila se svým synem? zeptala jsem se své sousedky, a v tu chvíli mi v hrudi něco nepříjemně škublo.

Už je to šest let, co jsem ho neviděla. Když se odstěhoval se svou ženou, ze začátku mi aspoň jednou za čas zatelefonoval, ale pak se po něm slehla zem. Jednou jsem mu k narozeninám koupila dort, vzala jsem ho osobně a v tu chvíli sklopila Marta zrak a rozplakala se.

A co bylo dál?

Otevřela mi snacha a rovnou mi řekla, že u nich doma nejsem vítaná. Syn mlčel, díval se na mě, jako kdybych mu něco provedla, a otočil se pryč. To bylo naposledy, co jsem ho viděla.

Už vám potom nikdy nezavolal? ptala jsem se neuvěřitelně, protože to znělo vážně šíleně.

Jednou jsem mu volala já, když jsem prodávala svůj třípokojový byt a kupovala menší. Samozřejmě jsem mu dala nějaké peníze. Přijel, podepsal papíry, vzal si peníze a od té doby nic. Netuším, jestli by si na mě vzpomněl, kdybych vyhrála Sportku.

Jste hodně osamělá, nebo už jste se s tím smířila? zkusila jsem odlehčit rozhovor.

Ale kdeže. Když jsem byla mladá, stejně jsem skončila sama, protože manžel mi jednoho krásného dne oznámil, že odchází za jinou. Vyrostla jsem se synem sama. A jaký to byl kluk! Samá láska a starost. Pak mi řekl, že si chce pronajmout vlastní byt. No to jsem byla pyšná, říkala jsem si: Hurá, je z něj dospělý chlap, už chce bydlet sám!, ale byla v tom spíš jeho přítelkyně. Jen kvůli ní chtěl pryč, aby jim prý nikdo nelezl do zelí. Pak otěhotněla.

Vy mi to všechno povídáte tak v klidu! Vážně vás netrápí, že vás syn nechal na stará kolena samotnou? překvapeně jsem se zadívala na Martu.

Víte, já si na to zvykla. Nový byt je hezký, peněz mám dost, při důchodu mi to bohatě stačí. Každé ráno vstanu, dám vařit vodu na čaj, sednu si na balkon a koukám na Prahu, jak se probouzí. Když jsem byla mladá a makala na dvě směny, snila jsem jen o tom, že se alespoň pořádně vyspím. Taky jsem si představovala, jak jednou zestárnu a budu obklopená rodinou, ale očividně mi bylo přáno být na všecko sama.

A proč si nepořídíte zvíře? Ve dvou je přece vždycky veselěji.

Víš, holka, i kočky někdy utečou a nechají tě na holičkách. A psa si taky nevezmu kdo ví, jestli ráno ještě vstanu. Nevzala bych si domů tvora, o kterého bych se pak nemohla postarat. Jednu blbost jsem udělala, to mi zatím stačilo

Marta se snažila držet čelo vztyčené, ale nakonec už nevydržela a slzy jí potichu stékaly po tvářích…