Drahé potěšení
Kláro, to snad není možný! Už zase? Já dřu jen na tvoji kočku!
Kočka, kterou se Klára snažila narvat do přepravky, se jí znovu vysmekla ze sevření, rozplácla se na podlaze a potom se schovala do kouta předsíně, kde začala útrpně a smutně kvílet. Podle toho, jak se tvářila, ten kocour, jemuž kdysi Klára dala romantické jméno Balzámek, se chystal hodně draze prodat svůj dle mého bezcenný život.
Bylo to už dávno, co se u Kláry, nebo spíš u nás, zabydlel Balzámek, jak mu ona říkala. Skoro deset let už s námi žil, kolik mu je let doopravdy, Klára ani nevěděla. Přinesla ho z ulice, a to už nebylo žádné kotě v té době byl dospělý, i když ještě mladý, jak říkali na veterině mojí tchýni.
Tenkrát tam s Klárou přiběhla její maminka Kateřina, držíc pečlivě v staré dětské dece zabaleného kocoura.
Prosím vás, zachraňte ho!
Kde jste ho našli? zamračila se slečna veterinářka. Je to obyčejný pouliční kocour!
No a? To je náš kocour! Pomozte mu! Nevidíte, že je mu zle? A peníze mám snad horší než ostatní? Co máme přijít s perskou kočkou, aby byl můj balíček cenný?!
Kateřina se tehdy vzepřela s takovou razancí, že s ní veterinářka raději nehádala. A udělala správně.
Moje tchýně byla zarputile tvrdohlavá ženská. Takhle to život zařídil. Ona mě vychovala sama, bez manžela, pečovala současně o dva nemocné rodiče to vše za plat učitelky v mateřské škole. Kdo by se v takovém prostředí nenaučil postarat o sebe, že?
Byla tvrdá, ale přitom až neskutečně laskavá, obzvlášť ke zvířatům a dětem, i když psů se odmala bála.
Projevit se uměla před každým před sousedkami, před rodiči dětí ze školky, dokonce i před cizími, co si říkali, že tahle tichá žena bude snadný terč. Hádky řešila ne křikem, ale klidným rozhovorem, po kterém hrubiáni spíš vyklopili svoje trápení než pokračovali v konfliktu. Uměla poslouchat vlastnost, kterou jí záviděli i psychologové.
A přesto, možná právě proto, se jí v soukromí moc nedařilo. Manžel utekl týden po svatbě a máti Kláře to kousavě připomínala: “Vydržel dlouho!” Tohle bolelo, ale uznala, že něco na tom je. Neuměla držet chlapa Nebýt dítěte, byla by to prohraná partie.
Když zjistila, že čeká dítě, tišila se jedinou myšlenkou prostě bude maminkou. A na to chlapi nejsou potřeba!
Porod malé Kláry očekávala více než Vánoce a svoje narozeniny. V jejím tichém životě moc důvodů k radosti nebylo, teď měla aspoň jeden. Ale máma ji moc nepodpořila.
Proč to chceš, Kláro? To je jen břemeno! Jsi mladá, hezká, máš budoucnost Po porodu budeš žít na špagetách a krupici, dítě odsoudíš k totéž! Děti jsou drahé, Kláro, jednou to poznáš
Ale mami, my jsme tak taky žili…
Právě tak! A je na tom něco dobrého?
Klára byla zvyklá poslouchat mámu, ale teď se vzepřela celým svým nitrem. Když si představila, že dítě nebude, padl na ni těžký smutek a nemohla dýchat. Bylo jasné, že rozhodovat se musí ona sama.
Nakonec rozhodla babička Božena. Nečekaně přijela z Moravy v parádním šátku a prohlásila:
Porodíš, Kláro! Pomůžu ti.
Babi, a co děda?
Ten se neztratí! Anebo si ho vezmeme sem, no…
A na stůl položila pečlivě omotaný šátek, v němž byla celá hotovost za prodej jejich domku a celoživotní úspory. Na malý byt v Brně to stačilo…
Babi, to nemůžu vzít
Můžeš všechno, Kláro! Když ne pro sebe, tak pro dítě!
To byla poslední kapka, která rozlila pohár mezi Klárou a její matkou.
Byt byl brzy zařízen čtyřpokojový starý byt, který babička díky svéráznému vyjednávání ještě zlevnila. Celý život prodávala zeleninu na trhu, měla zkušenosti!
Když byl byt zrekonstruován skupinou šikovných romských řemeslníků, Klára poprvé vešla do dětského pokoje, kde už stála postýlka a rozbrečela se.
Co pláčeš, holka? Je čas se radovat! babička jí osušila nos.
Klára přišla na svět předčasně, ale byla zdravá a drobná jako poupě. A moje tchýně si slíbila svoje dítě nikdy nebude okřikovat jako ji kdysi matka křikem a urážkami. A tak ani bez muže, zato s babičkou a dědou, zvládala všechno sama.
Když Klára trošku povyrostla, rychle pochopila, že hádat se nikam nevede uměla si vše vyjednat po svém, s úsměvem.
Nejkrásnější na tom byly ty drobnosti dvě bonbony po obědě místo jedné, nebo když přesvědčila babičku, aby se neusmívala na svět ustaraně:
Nebuď smutná, babi, ať nemáš vrásky, jsi krásná!
Složitější to bylo, když babička vážně onemocněla. Lékaři neříkali nic pěkného a Klárka se nenechala utěšit. V tu chvíli Klára přinesla domů Balzámka. V tu samou dobu naše Klárka málem zmizela cestou ze školy se ztratila. Díky bohu se vrátila sama, zaplakaná, držíc zuboženou ulicí zmítanou kočku.
Marcela ji schovala do deky, objala dceru a ptala se jen: Jsi v pořádku, srdíčko?
Ale mami, jemu je špatně! To on potřebuje pomoct!
Letěly jsme na veterinu. Vše dobře dopadlo, kocour byl jen pokousán, trochu potlučený. Přivezly jsme jeho útrpným autem domů, vystřízlivěla peněženka účtenka byla dvakrát větší, než jsem čekal. Ale co se dá dělat.
Zbylo málo do další výplaty, léky pro babičku, peníze na Klářin narozeninový dárek (na svůj jsem nikdy moc dárků nedostával a slíbil si, že vlastní dceři udělám radost).
Mami, prosím, nechci dárek Můžu si nechat Balzámka jako překvapení?
Kocour zůstal, Klára zářila štěstím a já pochopil, že rodina je víc než vyvážený rozpočet.
Kocour se rychle přizpůsobil domácímu životu, zamiloval si naše staré a s Klárou byl skoro vždy. Drápal ji do sešitů, dělal společnost při úkolu, vyhříval babiččinu postel.
Když babička i děda během jednoho roku odešli, Balzámek byl Kláře velkou podporou. A mně zas pomohl ten kocour postavit se na vlastní nohy změnil jsem práci, našel nové místo, kde mě lidé brali jako poklad. Díky kocourovi jsem našel odvahu tomu čelit. Každý večer jsem za odměnu podrbal Balzámka za uchem: Kdyby nebylo tebe, Balzámku
Časem se vše obrátilo k lepšímu. Našel jsem ženu, která mě přijala takového, jaký jsem, a svatba nám přinesla klid. Moje tchyně byla spokojená a když jsme vezli její sazenice na chatu, pyšně se chlubila sousedkám: Zaseťák odvezl na chalupu!
Klára vyrostla, studovala vysokou a zůstala bydlet ve starém bytě, kde přivedla svého přítele Tomáše.
Páni, Kláro, ty tu máš království
No tak si to nemysli.
A tohle je co?!
Naštvaný Balzámek zasyčel a vrazil Tomášovi do lýtka Tomáš vyběhl na stůl. Od té doby byl mezi nimi chlad.
Klářin chlap Balzámka nemusel, jak jen mohl, ho odstrkoval. Po roce následovala svatba, ale harmonie se nenastolila. Tomáš Kláře často opakoval:
Co jsi to za ženskou? Tohle má být guláš? Vždyť to nic není! Ty neumíš vařit? To je ostuda!
Klářina babička ji uměla vařit od mala, takže to byla křivda. Ale Tomášovi vadilo něco jiného, Balzámek.
Proč utrácíš tolik, balíček od veta! Kláro, nejsi normální, vždyť na sebe tolik nevynaložíš! To je jen hromada chlupů!
Ne, Tomáši, pro mě je Balzámek člen rodiny.
Tvojí, ne mojí!
V ten samý den, kdy Klára zjistila, že čeká dítě, to s Tomášem neřešila. Balzámek už byl starý a zase neudržel moč. Ráno si Tomáš sundal běžeckou botu a v nervu ji mrštil o zeď:
Už dost! To zvíře půjde z domu, nehodlám utrácet tisíce korun za starou kožešinu!
Tak půjdeme spolu! řekla Klára překvapivě tvrdě.
Tak jdi! Už mám dost!
V tu chvíli jsem pochopil, že jejich vztah už není, co býval. Klára, která ještě včera věřila ve šťastnou rodinu, najednou věděla, že tohle nechce.
Nijak mu nepřipomněla, že byt je její. Tiše si vzala z jeho bundy klíče, dala mu do dlaně a otevřela dveře.
Čekám dítě. Potřebuji klid. Skandály nemůžu. Kocour to chápe, ty ne. Prosím, odejdi. Promluvím si s tebou, až se uklidníš, ale společný život už ne. Když můžeš snadno vyhodit toho, kdo tu byl vždy, co uděláš se mnou? Mám pravdu, že?
Tomáš neprotestoval, sebral si batoh a bouchl za sebou dveřmi.
Klára věděla, že slova čekám dítě v návalu vzteku ani nevnímal. Jeho trápil jen kocour.
Klára dala přepravku na zem, počkala si, až tam Balzámek vleze, a řekla:
Jdeme, vše se změní u veterináře.
Balzámek se uzdravil. Samozřejmě, stáří se ozývá a přepravka nás čeká ještě mnohokrát. Klářina dcera bude jediný člověk, který Balzámek miluje bezmezně a dovolí jí vše. Kocour dovedl během pěti minut dítě uspat přitulit pacičkou k polštáři smíchem hýřící dvojče maminky.
Klára přemýšlela, že holčičku pojmenuje stejně jako ji mládí, ale máma jí domluvila.
Zeptej se Tomáše. Je to váš společný potomek. I když spolu nebudete, bude dítě vychovávat s vámi. Hodně jste udělali pro to, aby vztahy aspoň vypadaly normálně. Teď musíte ještě víc.
Klára poslechla. Tomáš byl překvapený, že Klára projevila tolik rozvahy.
Díky, že jsi nemyslela jen na sebe, ale i na dítě. Budu pomáhat.
A tak malá Alenka žila napůl u mámy, napůl u táty, s dvěma postýlkami, dvěma plyšáky, babičkami Kateřinou a Vlastou. Láska byla společná a Alenka díky ní nikdy nepochopila, proč dospělí mají tak rádi hádky ke všem byla stejně vřelá. A tento přístup nakazil celé okolí. Tak, jako to dřív uměla její máma spojil je.
Jen starý kocour znal příběh své rodiny do detailu. Ale zůstával zticha, protože nebylo potřeba nic říkat každý ví, že když je kočičí máma laskavá, i její koťata budou šťastná.
A Alenka byla šťastná. Jednou taky přinese na svět nové dítě, pohladí ho po tváři úplně stejně jako její maminka a kdysi babička, a tiše mu zašeptá:
Ahoj, můj maličký! Tak dlouho jsem na tebe čekala…
Dnes už vím, že drazí nejsou jen děti nebo kočky drahé je odhodlání, vůle se nevzdat a držet rodinu pohromadě. A za to všechno děkuji nejen Balzámkovi, ale hlavně Kláře a sobě, protože jsem neměl strach udělat krok jinam a žít život, co stojí za to.
