Prožít zlatou svatbu
Jednadvacet let spolu žili Božena a Jaroslav. Jí už bylo padesát, jejímu muži dvaapadesát. Jejich domácnost byla stejná jako většina ostatních v jejich vesnici na okraji Moravy. Dům, hospodářství, práce, dospělý syn Tomáš už delší čas bydlel v Olomouci, vystudoval průmyslovku a pracoval v místním železárském závodě.
Jednoho víkendu přijel Tomáš domů i s pohlednou dívkou.
Seznamte se, milí rodiče, tohle je Světlana, máme v plánu se vzít, jen musíme ještě podat žádost na matriku.
Dobrý den, špitla nesměle Světlana a tváře jí zrudly.
Vítej, Světluško, pojď dál, tady je všechno po našem, neboj se ničeho, vesele štěbetala budoucí tchyně a prostírala stůl.
Světlana si rodiče hned oblíbili a po pár dnech spolu odjeli zpět do Olomouce. Tomáš své mamince zanedlouho volal, že svatbu plánují na léto. Božena to radostně sdělila manželovi, ten měl také upřímnou radost.
Vše šlo svou cestou, jen Boženu tížily vlastní pocity. Kdo by tehdy věřil, že v padesáti letech se až po uši zamiluje do souseda a navíc nejlepšího přítele svého manžela Mirka.
Mirek občas přišel na návštěvu s flaškou slivovice. Jeho žena Jarka byla vlakovou průvodčí a bývala pořád někde pryč. Jarka zřejmě ani netušila, že její muž “zabloudí i jinde než na svém dvorku”.
Jejich dcera Barbora žila v Brně, za otcem přijížděla jen občas, vozila mu jídlo, když byla matka dlouho v práci. Tak si Jarka s mužem povídali hlavně přes telefon, po návratu pobyla pár dní doma a zas jela zpět na trať.
Mirku, podívej, co jsem koupil na trhu v Přerově, konečně šroubovák jak se patří, zvedl Jaroslav z lavice a odešel do kumbálu.
Mirek hned využil příležitosti, pevně sevřel Boženin bok a začal jí líbat na krk. Celým jejím tělem projela vlna rozkoše a rozechvění. Když uslyšela, že se otevírají dveře od verandy, odskočila, začala utírat stůl hadrem, skrývala pohled před mužem. Věděla, že se jí oči lesknou a tváře červenají.
Jaroslav si ničeho nevšiml, podal sousedovi krabici.
Slušná věc, šikovný kousek To si zaslouží připít, řekl, nalévaje slivovici. Božko, dáš si s námi?
Ne, chlapci, mně nějak není dobře, půjdu si lehnout, pronesla, zmizela v ložnici a zadívala se do zrcadla. Ty potvoro, Božko, máš padesát a chováš se jak holka! Ty oči ti svítí! uchechtla se sama sobě.
Božena byla v těch letech už trochu baculatá, prsa krásná, tváře kulaté, ale její rysy zůstávaly milé, oči neobyčejně živé a jiskřivé. Stačilo ji pěkně nalíčit, obléci nové šaty a v lodičkách na podpatku pořád patřila mezi největší krasavice široko daleko.
Soused Mirek se jí líbil už dlouho. Vysoký, statný chlap, pohledem ji doslova pálil. Nedávno zjistila, že už pěkně dlouho myslí právě na ni.
Bylo mu čtyřiapadesát, ženatý s Jarkou, se sousedy vycházeli dobře. Nedávno šla Božena do vesnického obchodu, když na ni Mirek zavolal:
Boženko, zastav se chvilku, potřebuju pomoc s vařením knedlíků!
Ale Mirku, já pospíchám, řekla s lítostí, že není upravená, vlasy rozcuchané.
A přesto, překvapivě i pro sebe, zabočila na jeho dvůr a rychle vešla do předsíně. Mirek zavřel dveře, sotva udržel ruce od Boženina těla. Jeho polibky jí braly dech, oba zapomněli na svět kolem.
Do obchodu stejně dojdeš i za chvíli, šeptal Mirek, já se pořád nenaučil, jak dlouho vařit knedlíky, už ji odváděl dovnitř.
Deset minut musí stačit, řekla Božena. Opravdu je děláš poprvé?
No, poslední dobou je pro mě hodně věcí poprvé, usmál se, bez Jarky jsem jak bez rukou.
Tak pomůžu, uvařím…
Ne, ne, máme jinou práci sevřel ji tentokrát ještě dravěji.
Její kabát skončil na zemi, on zabořil tvář do jejího dekoltu.
Mirku, já jsem vdaná.
Já taky ženatej Ale tolik tě chci. A ty na mě koukáš úplně stejně. Ivan tě asi málo hýčká, radosti je málo v životě
Božena se nebránila, její muž ji už dávno neobdivoval, neříkal jí hezká slova. Nezasloužila si snad trochu pozornosti? Následovaly vášnivé polibky, pak opravdová zrada. Poprvé v životě zradila Jaroslava, svého muže. S výčitkami si nelámala hlavu, přesvědčovala samu sebe, že má nárok na vlastní štěstí.
Ty jsi žena jak lusk, Božko, nejraději bych s tebou žil, šeptal Mirek. S tou mojí Jarkou už si víc povídám po telefonu, jak odjede, jen čekám, až zas bude doma. Ale tady mám takovou krásku po ruce. A kdo ví, jestli si Jarka někde na trati taky někoho nenašla. Možná strojvůdce, nebo další průvodčí?
Boženě se z toho motala hlava, najednou si vzpomněla, že šla pro máslo do obchodu. Rychle se oblékla a na zápraží uslyšela dceru Mirka.
Jé, teta Božka, dobrý den, trochu znervózněla, ale rychle se vzpamatovala.
Ahoj Baruško, jen jsem tatínkovi vysvětlila, jak na knedlíky, on bez mamky úplně tápe.
Tati, já tě to přece učila, zabručela Barbora a začala vybalovat nákup. Vím, že bez mamky se tu zas budeš ládovat jen konzervami, tak jsem ti všechno přivezla.
Tak já už poběžím, rozloučila se Božena, Baruška ti všechno dovysvětlí.
Srdce jí bušilo jako zvon, tváře hřály planoucí ruměnností. Zamilovala se do souseda, kterého kdysi pokládala jen za pohledného cizího muže od vedle, ale teď by patřil jedině jí.
Začala k němu pozvolna chodit častěji. Ani si nevšimla, že se o nich po vsi začaly šířit pomluvy.
Nějak moc dlouho chodíš do obchodu, rýpnul si jednou Jaroslav, ale ona nezachytila skrytý význam. A co jsi dělala u Mirka?
Ale vždyť on bez Jarky ani nevěděl, jak vařit knedlíky, poradila jsem mu A Baruška tam zrovna byla, prý se chce vdát.
Mirek už jí říkal zcela otevřeně:
Jestli nás někdo načape, řekneme, že je to láska Jarka ať si jde za svým, a Ivan nedokončil větu a políbil ji.
Mirku, copak nám není padesát? A my si tu dovolujeme poblázněné románky
Láska věku nezná, zasmál se a objal ji silněji.
Zbytek studu v Boženě zmizel, byla přesvědčená, že si takovou lásku zaslouží.
Ty jejich tajné schůzky se táhly už druhý týden. Jednou málem Jaroslav přistihl Boženu u souseda, musela se rychle schovat ve sklepě, zatímco její muž s Mirkem debatovali na dvoře.
Ten večer Jaroslav konečně spustil:
Všechno vím… Pepa mi pověděl, že tě viděl, jak běžíš k Mirkovi na dvůr. Za tři dny máme výročí ve vesnické hospodě, hosté pozvaní, vše zařízené a ty…
Jardo, odpusť mi, sklopila hlavu. Sama nevím, co se děje… Kluci to taky někdy mají, říká se “čert v bedně”, i u žen to asi přijde a Jaroslav ji poslal kamsi dalším jadrným slovem.
Nazývej si mě, jak chceš Sama jsem zmatená odpusť.
Odslavíme výročí, zahrajeme na rodinnou pohodu a potom každý po svém. Synovi vše vysvětlíš sama. Má svatbu před sebou, a jeho matka lítá od jednoho k druhému jako koza.
V den výročí seděli za stolem v kulturním domě. Božena v nových šatech, s korály na krku, líčení jako z cukrárny vypadala krásně. Po očku koukla na Mirka, ten seděl sám, Jarce se měla brzy navrátit z další jízdy.
Božena si z posměšků nic nedělala. Věděla své, vždyť je to jejich věc, co mezi ní a Mirkem je. Ostatní o lásce nevědí nic.
Hostina byla bujará, stoly se prohýbaly pod jídlem a pitím, hosté popíjeli a někteří Boženu probodávali posměšnými pohledy. Ona si pomyslela: Jen ať si myslí, co chtějí, oni naši lásku nepochopí.
Přišli s gratulací, Mirek také pronesl přípitek:
Ať mladí žijí ještě dvakrát tak dlouho, hodně štěstí a za dvacet pět let tu sedíme zase ve stejném složení, zvedl panáka, všichni se přidali.
Po hostině se Jaroslav rozhodl, že musí s Boženou rozvést, už to dál nesnese, když to ví celá ves. Na Mirka už radši ani nenarazil.
Večer to s ní promluvím, pomyslel si, když pracoval na dvorku.
Božena šla ještě do obchodu a stavila se cestou u Mirka pro slovo povzbuzení.
Když vstoupila na jeho dvůr, vyšel Mirek ze stodoly, mával, že nemá chodit blíž.
Jarka je doma, zašeptal.
A řekl jsi jí něco?
Co bych měl povídat?
No přece že jsme spolu…
Pšš, podíval se nervózně na dveře, Božko, jsi dospělá ženská, už stačilo. Jarku mám rád, hned jak se vrátila, skočila mi kolem krku Uvědomil jsem si, že nikoho nemá, a vlastně o mě pořád stojí, usmál se provinile.
A co já? Ivan už to ví, ve vsi si všichni povídají, kvůli tobě jsem se tak vyšňořila…
Pro Jaroslava buď pěkná dál, jsi fajn ženská, ale nepatříš mně. Mám svou Jarku, ta vaří, stará se, prostě rodina…
Božena dál nečekala, otočila se a rychlým krokem opustila jeho dvůr. Večer přišel rozhovor s Jaroslavem.
Rozvedeme se, děláš mi ostudu.
Božena se rozplakala, bylo jí nanic. Jarda jí byl vždy nejbližší a tolik toho spolu prožili… I když láska časem vyprchala, pořád jsou rodina, znají všechny své zvyky, každý kout domu…
Jardo, odpusť. Měla jsi pravdu, jsem jak koza hlava úplně popletená. Už chápu, byla to chyba. Všechno napravím. Je mi hanba před synem Svatba za dveřmi, budeme čekat vnoučata, ne?
Božena si byla jistá, že Jaroslav nakonec odpustí. Věděla, že ji má po svém pořád rád, vždyť je s ní celý život.
Čas šel dál, Jaroslav Boženě odpustil. Žili dál, měli už dvě vnoučata, která je vždy rozradostnila, když přijel Tomáš s manželkou na návštěvu.
A Mirek? Ten jakmile Jarka odjela, pobíhal zas po vsi, teď za Tánou vdovou, pak za jinou. K Jaroslavovi už nezavítal, ti dva už nebyli přátelé. Časem Jarka odešla do penze, žije s Mirkem, často se hádají, až to slyší sousedi, ale to už je jejich věc. Jak se u nás říká: Každá chalupa má svoje děravé hrnce.
Děkuji, že jste četli příběh až do konce, přejeme všem štěstí a pohodu!
