Vložil jsem do jejího snu všechno, a nakonec jsem byl jen nechtěný host na hostině života
Občas stavíme zámky pro ty, kdo nás bez milosti vyhodí, jakmile v zámku doschne poslední nátěr. Tahle snová epopej Matěje ostré varování, že láska smíchaná s byznysem je výbušný lektvar, když jeden miluje a druhý využívá.
První scéna: Konec dlouhé poutě
Malá Strana, světlo umírajícího dne dýchá skrz čerstvě vyleštěná okna, ve vzduchu visí vůně latexu a nových parket. Třicetiletý Matěj v modrých montérkách utírá poslední šmouhu ze skleněných dveří zbrusu nového butiku. Má vyčerpaný, ale hrdý úsměv. Není to obyčejný dělník. Je to ten, kdo do toho vložil poslední koruny vše, aby tenhle neuchopitelný sen dostal skutečnou podobu.
Blíží se k němu Magdaléna noblesní, v černém hedvábném kostýmku a její matka, která pohledem zmrazí i olgoj chorchoje.
Druhá scéna: Mámení štěstí
Matěj se ke své milé otočí, oči mu září jako malostranské lucerny:
Je to hotové, Magdalénko. Každý detail je takový, jaký jsi toužila odjakživa. Zítra, už zítra konečně otevíráme!
Třetí scéna: Ledová sprcha
Magdalenina matka popojde o krok, s očima jako žiletky míří na Matěje:
My? To snad nemyslíš vážně. Vycedí klidným hlasem. Ty jsi jen řemeslník. Tvá služba skončila. Seber si věci a zmiz, než dorazí opravdoví hosté.
Čtvrtá scéna: Bodnutí do zad
Matěj strne, hledí na Magdalénu a očekává, že teď ona zaujme postoj.
Ona to říká doopravdy? Magdaléno, vždyť jsem do toho dal všechny úspory kvůli nám!
Magdaléna sklápí pohled, pak na něj cizím, chladným tónem:
Buď realistický, Matěji. Ty se k naší značce nehodíš. Máma má pravdu, je čas jít dál.
Pátá scéna: Bod zvratu
Matějův svět taje, bolest vystřídá ledová apatie. Pomalu vklouzne rukou do kapsy a vytáhne malý futuristický ovladač.
Zapomněly jste, kdo tu instaloval celý zabezpečovací systém a rozvody, prohodí tiše, palec nad rudým tlačítkem.
Finále:
Magdalenina matka se ušklíbne: A co uděláš? Vypneš světla? Zavoláme technika, za hodinu je to vyřešené.
Matěj se jí zadívá zpříma do očí:
Nejde o světla. Nejen že jsem ten systém postavil já, ale i patentoval. Tenhle butik je chytrý barák, program je majetkem mojí firmy. A protože jsme žádnou smlouvu o převodu práv nepodepsali
Stiskne tlačítko.
Ozve se zarachocení. Žaluzií s mohutným hukotem padají dolů, pevně zacloní všechny výlohy i dveře. Ve vteřině se ponoří butik do tmy. Tiché cvaknutí elektronické zámky. Prostor je teď ocelový trezor.
Cos to udělal?! křičí Magdaléna, lomcuje klikou. Za hodinu tu máme raut s investory! Otevři okamžitě!
Matěj klidně schová ovladač a vezme si bednu s nářadím.
Když se nehodím do vašeho image, tak moje technologie tu být taky nemusí. Zítra vám pošle můj právník fakturu za užití softwaru. Zatím užijte si temnotu. Večírek tu nebude.
Odchází ven, zády ke křičícím ženám. Před vchodem se už v podivném, sny propleteném šeru shlukují hosté ve smokinzích a nechápavě zírají na uzamčenou chladnou krychli, co před chvílí měla být životní metou Magdalény.
Ponaučení:
Nikdy nepodceňujte toho, kdo položil základ pod váš úspěch. Bez jeho práce je celé vaše dílo jen hromada přesmýčeného odpadu.
A co byste udělali vy na Matějově místě? Pište do komentářů! V tichu ulic Malé Strany se Matěj na chvíli otočí a sleduje, jak stíny padají na jeho dílo. Místo triumfu slyší jen odrážející se ozvěnu své vnitřní svobody. S každým krokem cítí, že ztráta lásky je někdy zisk záchrana sebe sama před tím, co miloval, ale co ho chtělo vlastnit.
Cestu domů lemují lampy, které svítí jen pro svobodné duše. Matěj jde, usmívá se a v očích mu jiskří nová vize. Tam, kde jedna pohádka ze stínů skončila, začíná jeho první skutečný sen takový, kde už nebude stavitelem pro cizí hostinu, ale tvůrcem svého vlastního království.
A někde hluboko v jeho zápisníku bliká nápad: butik není jen místo, je to prostor pro příběhy. Ten svůj, pravý, začíná dnes.
