Tomáši, potřebuji tvou pomoc s dárkem pro maminku.
Veronika odložila telefon a otočila se k manželovi, který se rozplácl na gauči s ovladačem od televize. Tomáš líně přepínal kanály, aniž by zvedl oči.
Jaký dárek zas?
Sporák. Pořádný, kvalitní. Má za dva týdny narozeniny, na to jsi zapomněl?
Tomáš konečně zvedl pohled ke své ženě. V očích mu blýsklo podráždění, ale rychle ho schoval za obvyklý úsměv.
Starý nefunguje? Vypadá ještě docela normálně.
Veronika si sedla na opěrku gauče, automaticky uhladila záhyb na domácích šatech.
Viděl jsi to minule sám. Trouba sotva hřeje, dvě plotýnky jsou mrtvé. Mamka si pořád stěžuje, že jí štrúdl nepropeče jako dřív. To jí fakt záleží, víš.
…Ludmila Nováková si ráda hrála s těstem. Její kuchyně pořád voněla vanilkou a skořicí, na parapetu chladly čerstvé koláče, sousedky si chodily na kafíčko, protože věděly, že nikdy neodejdou hladové. Starý sporák, koupený ještě za socialistické koruny, poslední měsíce jen funěl.
Dobře, Tomáš se narovnal. Co ode mě chceš?
Vyber prosím nějakou rozumnou značku. Ty se v elektronice vyznáš líp než já. Zajdi do obchodu, vyber, zařídíš dovoz. Já teď fakt nestíhám.
Veronika vytáhla z tašky kartu a podala mu ji. Tmavě modrý plast se leskl ve světle lampy.
Mám tu prémie, přes šedesát tisíc. Stačí to na sporák?
Tomáš ji vzal, otočil v prstech. Rty se mu mírně zachvěly.
Bohatě. Neřeš to, zařídím vše.
Veronika kývla. Po pěti letech manželství si zvykla přenechat všechny domácí záležitosti Tomášovi. Dokázal vyjednat slevy, domluvit bonusy. V tom byl fakt dobrý.
Jen to neodkládej, jo? Ať to mamka do narozenin má doma.
Jasný, přijal kartu do kapsy tepláků a zase sáhl po ovladači.
Uteklo sedm dní. Veronika se tlačila v přeplněném trolejbusu z práce a rozklikla si na mobilu bankovní aplikaci.
Odchozí platba: 60 000 Kč…
Veronika se usmála na čísla, na displeji. Tomáš nezklamal. Šedesát tisíc to je fakt sumička. Asi vybral něco fakt parádního, s grilem, časovačem, výsuvnými dvířky, jak mamka už dlouho toužila. Ludmila Nováková konečně bude péct svoje legendární vosí hnízda bez strachu, že by ji trouba zradila.
Veronika si představila mámin výraz při předávání dárku. Oči se jí rozzáří, koutky úst se chvějí rozradostněně, a pak Ludmila jako vždy prohlásí: To jste zas nemuseli, děcka! A okamžitě začne plánovat, jaký dort upeče jako první.
Dobrý spotřebič je investice na roky. Veronika si vzpomněla, jak babička vyprávěla o svojí Moravii, co vydržela přes třicet let. Ty teď jsou samozřejmě jiné, ale když se nešetří na kvalitě…
…Oslava připadla na sobotu. Veronika od rána lítala po bytě, balila kytici a drobné dárky, které pořídila navíc. Tomáš se vlekl bytem, občas sledoval hodiny.
Nezapomeň obálku, připomněla Veronika při obouvání kotníčkových bot. Dal jsi tam doklady ke sporáku?
Všechno mám, Tomáš poklepal na vnitřní kapsu saka.
K Ludmile Novákové dorazili v poledne. V bytě vonělo čerstvé pečivo i se zlobivým sporákem mamka stihla něco ukuchtit. Předsíň byla plná příbuzných, sklenky cinkaly, někdo se smál v obýváku.
Veronika mámu důkladně objala.
Všechno nejlepší, maminko. Tohle je pro tebe.
Podala jí pevnou krémovou obálku, kterou si vyzvedla od Tomáše cestou. Do ní nahlížet nepotřebovala.
Ludmila se rozzářila.
Jé, děcka, co jste zas vyváděli! Opatrně nehtem otevřela klopu, oči jí jiskřily očekáváním.
Veronika se usmívala. Sekunda… Druhá… A najednou mámina tvář ztuhla. Úsměv se vytratil, vystřídala ho zmatenost.
Co to…?
Veronika se zamračila, naklonila blíž. Nahlédla mámě přes rameno.
Dárkový poukaz do parfumerie. Pouhé tři tisíce korun.
Tři. Tisíce.
Tomáši, otočila se ihned na manžela, který už pomalu couval ke dveřím. Co to má být?
No, nekruť, Tomáš se křivě ušklíbl, uhýbal pohledem. Je to supr poukaz, maj tam kvalitní kosmetiku
A sporák?!
Odpověď nepřišla. Místo ní Tomáš rychle zamířil na balkon, vešel a zabouchl za sebou skleněné dveře.
Veronika vyrazila za ním. Rozrazila dveře tak, až sklo zadrnčelo v rámu.
Vysvětli mi to. Hned!
Tomáš se opřel zády o zábradlí.
Podívej, Lucka je úplně na dně s prací, potřebovala si opravdu oddechnout A já prostě nemohl
Oddechnout? Jaká Lucka? Veronika vykročila blíž, v očích jí plálo. Dala jsem ti peníze na sporák pro moji mamku!
Objevila se akční dovča, chápeš? Za padesát sedm tisíc, Egypt, all inclusive… Kdybych to nevzal, byla by v háji.
Veronika mu bleskově vytrhla telefon z kapsy než stihl cokoliv podniknout. Prsty létaly po displeji, našla zprávy z cestovky, sumy, data, nadšené Luckiny komentáře se smajlíky.
Bráško, jsi nejlepší! Moc děkuju! Odlítám v pátek!
Veronika se podívala na manžela. Ten se mačkal ke zdi, jakoby chtěl propadnout skrz.
Potichu vytočila číslo agentury. Jeden tón, druhý.
Dobrý den, CK Horizont, u telefonu Jana, co pro vás můžu udělat?
Dobrý den. Rezervace na jméno Lucie Nováková, Egypt, odlet v pátek. Chci to zrušit.
Promiňte, a vy jste…?
Majitelka karty, kterou byla dovolená placená. Peníze byly strženy bez mého souhlasu.
Tomáš se prudce přiblížil, ale Veronika ho zarazila gestem.
Sekundu, hlas operátorky zněl úředně. Rezervaci jsem našla. Musíte k nám na pobočku, vše vyřešíme osobně. Vrácení peněz do deseti pracovních dnů.
Děkuji, přijdu zítra.
Veronika típnutím hodila telefon Tomášovi.
Veru, no tak… pojď si v klidu promluvit…
Ale ona už byla pryč. Prošla přes obývák, kde příbuzní zaraženě předstírali zájem o bramborový salát. Naklonila se k matce, která v ruce svírala nešťastný poukaz.
Maminko, jdem. Koupíme ten správný dárek.
Ludmila beze slova přehodila kabát, popadla kabelku a poslušně následovala dceru, ani nevzpomněla na hosty.
V elektroshopu vonělo čerstvým plastem a technickým umem. Prodavač mladý kluk s visačkou Petr trpělivě vysvětloval rozdíly mezi sporáky.
Tohle je špička, Petr ukázal na elegantní bílé zařízení. Na pečení nejlepší, rovnoměrný ohřev, časovač, gril, ventilátor.
Ludmila lehce pohladila hladkou desku.
Taková krása, zašeptala.
Bereme, kývla Veronika. Doručení zvládnete zítra ráno?
Od devíti do dvanácti máme volno.
Papírování netrvalo ani čtvrt hodiny. Ludmila mlčela po cestě domů, teprve u vchodu něžně sevřela dceři loket.
Veroniko, zlato. Díky moc. Ale mám o tebe starost.
To nemusíš, mami.
Vždyť… Tomáš… Vy přece…
Veronika mámu objala.
Všechno zařídím. Dneska to neřeš. Všechno nejlepší.
Domů se vrátila dávno za stmívání. Tomáš seděl v potemnělém obýváku, televize vypnutá.
Musíme si promluvit, začal, když zvedl hlavu.
Veronika prošla kolem něj. Otevřela skříň, vyndala jeho košile, skládala je do cestovní tašky, vše pečlivě.
Co to děláš? Tomáš vyskočil. Veru, už dost! Jen jsem chtěl Lucce pomoct, fakt se tam hroutí, byla to jediná šance!
Džíny, trička, ponožky. Veronika pečlivě vyprázdnila police.
Kvůli sporáku rozbíjíš naši rodinu! Ty budeš jediný, kdo za to může!
Zastavila se. Zvolna se k němu otočila.
Dala jsem ti peníze, za které jsem si vydřela. Prosila jsem tě o dárek pro moji mámu. Ty jsi je dal své sestře!
Slovo dal je přehnané
Ani ses nezeptal! Prostě jsi rozhodl za mě! A ještě jsi mi lhal!
Tomáš se chtěl přiblížit, obejmout ji. Veronika ucukla, svetr nastavila jako štít.
Na mě nešahej!
Lucka je fakt v pytli, pochop to
Zvedni kufr. A běž.
…Za měsíc seděla Veronika v kuchyni u Ludmily Novákové. Sněhobílý sporák zářil v koutě, trouba běžela na plné obrátky, byt provoněný vanilkou.
Představ si, přihlásila jsem se na cukrářský kurz! Ludmila zářila radostí. To mi poradila sousedka Květka, vede to prý pravý francouzský mistr!
Veronika si ukrojila kus dortu. Krém se jí rozplýval na jazyku.
Je to vynikající, mami. Božské.
…Rozvod běžel hladce, žádná administrativa navíc. Tomáš nikdy nepochopil, proč malou lumpárnu manželka neodpustila. Lucka letěla na dovolenou za své úspory nebo možná vůbec neodletěla, Veroniku to už nezajímalo.
Dívala se, jak mamka odbíhá k nové troubě, šťastná a zapálená. Venku se začínal večer. Před ní je nový život bez lží, bez zrady, bez člověka, co bere peníze i důvěru jako spotřební zboží.
Veronika se pousmála a ukrojila si další kousek dortu. Proč ne?
