Co to máš? Už deset let jsme spolu! Jaká milenka? Stačí mi i ty!
Věra se nedokáže ubránit pocitu, že jí manžel Jaroslav něco skrývá. Její intuice se šíří jako chladná kůže po zádech, a tak jednou odvážně přistoupí k rozhovoru.
Je to pravda, nebo ne? ptá se, ale on jen odpovídá:
Co to máš? Už deset let jsme spolu! Jaká milenka? Stačí mi i ty!
Zdá se, že Jaroslav mluví otevřeně. Věru nic nepřepadá v úsměvu, slovech ani ve očích, ale přesto ji něco trápí.
Věra není z těch, kdo čekají na štěstí, a rozhodne se pravdu vyhrabat. Jak na to? Po přečtení rad na internetu začne kontrolovat manželův mobil, ale nenajde nic neobvyklého jen prázdnou konverzaci s několika starými spolužačkami, což ji nijak nevyrušuje.
Jaroslav nikdy nenastavil kód na telefon. Neměl co skrývat. Žádné tajné chaty, žádné skryté zprávy. Jako anděl v těle.
Někdy má Věra pocit, že si všechno jen představuje, ale pokaždé, když se manžel zdržuje v práci, ucítí něco nesprávného.
Kamarádka jí často říká:
To jsou jen tvoje domněnky! Jaroslav tě miluje a nikdy se neohlédne! Svými podezřeními jen rozbíjíš vše!
Věra však neposlouchá. Svůj vnitřní hlas neslyší jinak a představu, že by její manžel byl s jinou ženou, odmítá.
Jednoho dne se rozhodne vjet do jeho kanceláře, aby zjistila, jestli se Jaroslav po práci ztrácí u nějaké jiné ženy. Když ho uvidí, rozčílí se a říká, že ho hanobí před kolegy. Omlouvá se dlouho, ale nakonec mu rychle odpustí.
Zdá se, že v jejich životě je vše v pořádku. Dům je plný, děti rostou. Žije se a raduje, jen Věra hledá vzrušení na pátý patro.
Jak se říká: kdo hledá, ten najde! Jen jí to zatím nevyjde.
Věra se trápí jako mnoho třicátněletých žen, které nechtějí zůstat samotné s dvěma dětmi. Na první pohled vypadá klidně, ale uvnitř se rozbouří.
Jaroslav si všimne ničeho. Žádná skvrna na košili, žádná vůně cizích parfémů, ani změna vzhledu, ale Věra stále cítí, že něco není v pořádku.
Kdyby ne náhoda, Věra by pravdu možná nikdy nepoznala. Je to pravda nebo fikce? To se ukáže.
Když mladší syn vstoupí do první třídy, Věra najde motivaci řídit auto. Přihlašuje se do autoškoly, jezdí večer po práci. Po třech měsících složí zkoušky a získá řidičský průkaz.
Jaroslav je na ni tak hrdý, že jí koupí malé auto. Kompaktní, ale pohodlné pro její drobnou postavu, takže se snadno parkovalo.
Jaroslav samozřejmě tajně neřekne, že auto koupil jen proto, aby jeho žena nemohla žádat o jízdu. Myslí si, že je ještě příliš mladá na samostatnou jízdu a potřebuje zkušenosti.
Jednoho víkendového rána Věra vstane dříve než obvykle a rozhodne se připravit rodině oblíbený koláč s lilkem a kuřecím masem. Ingredience však chybí, protože doma není mouka.
Venku mrzne, sníh pokrývá ulice, ale Věra už během zimy umí řídit. Rozhodne se rychle vyrazit do obchodu. Když se snaží nastartovat auto, motor nezapne. Vrátí se domů, kde ještě spí. Tiše kráčí chodbou, aby nikoho neprobudila.
Pěchota v mrazu jí moc nechutná, tak se rozhodne riskovat a jet s manželovým autem bez jeho souhlasu. Co na tom bude? pomyslí si. Jen pár kilometrů, on to ani nepozná.
Vezme klíče od Jaroslavova auta a vyjde ven. Zatímco auto zahřívá, otře okna. V kufru najde papírový ubrousek a náhodou něco shodí na podlahu. Zvedne to je to telefon, ale ne Jaroslavův.
První myšlenka jí říká, že ho možná Jaroslav omylem vzal, jak rád říká, ale prsty se jí dostanou k tlačítku a telefon zapne.
Na obrazovce se objeví zpráva od Oksany:
Miláčku, tak mi chybíš! Přijď co nejdřív! Čekám na tebe!
Věra ztichne. Bez hesla listuje konverzací. Auto se pomalu zahřívá, zatímco ona četá.
Zprávy jsou dlouhé jako život. Zjistí, že Jaroslav pracuje až do páté odpoledne a domů přichází kolem sedmé. Nikdy by neřekla, že by zkontrolovala, kdy končí.
Ukazuje se, že téměř každý den Jaroslav nejprve zavítá k Oksaně na hodinu a pak se vrátí domů, jako kdyby se nic nestalo. Píše jí slova, která Věra od svého manžela nezná.
Na fotografii je starší žena, zhruba čtyřicet let. Co mu na ní tak přitahuje?
Věra se rozčílí. Právě se chystá vystoupit z auta, když uvidí, že Jaroslav vychází z domu.
Zanechala v domě poznámku, že jde do obchodu. On asi využije chvíle a pošle Oksaně další zprávu.
Věra si teď vzpomene, že manžel často večer spěchá k autu zapomněl peněženku, něco dalšího. Téměř každý večer vyjde ven, ale vrátí se rychle, takže nic nepoznala.
Jaroslav si všimne Věry za volantem a zamíří k ní.
Dovolil jsi si to? Nesmluvili jsme se!
Věra ho uvidí a rozzlobí se ještě víc. Zapne zpátečku, prudce sešlápne pedál a auto s pískotem narazí do zadní plotové brány. Trochu se jí uleví.
Vystoupí z auta, podívá se na šokovaného manžela a vykřikne:
Jdi ke své! Uvidíš, jak tě budeš potřebovat bez domu i auta! Ať tě mé oči už nevidí!
Jako důkaz hodí Jaroslavův Audi klíč do hromady a odchází domů.
Kluci už vstávají, neví, co se stalo. Po pár minutách se Jaroslav snaží vstoupit, ale Věra zamkne dveře na klíč a nepustí ho.
Jdi ke své! Zapomeň na tuhle cestu! křičí po celém domě.
Jaroslav, v pantoflích, domácím županu a bundě, se vydá k Oksaně. Myslí, že ji zahřeje a ochrání, ale není to pravda.
Oksana otevře dveře a za rohem zazní mužský hlas:
Zlato, brzy přijdeš? Už na tebe čekám!
Jaroslav totiž navštěvuje Oksanu jen během týdne, o víkendech ne. Zjistí, že i ona má dva milence. Co se má dělat o víkendu?
Oksana jen viny na něj pohlédne a zavře před ním dveře.
Rozrušený Jaroslav se vrací k matce, která bydlí o dva domy dál. Marie Pavlová ho po poznání okamžitě pochopí, přijme ho, zahřeje, nakrmí a vyslechne jeho příběh o zlomné manželce, která ho vyhnala z domu.
Neboj se, synku! Kdo by řekl, že tvá Věra bude taková? Však ti ještě něco dobrého přijde! Máš jen 35 let, najdeš další lásku, neboj se!
Jaroslav tak končí u matky, rozhodne se znovu nastavit život. Dokonce se těší, že je volný, dokud Věra nepodá žádost o výživné. Teprve pak pochopí, že začít nový život nebude tak jednoduché. Ještě dobře, že ho matka neodhodila, jinak by byl úplně ztracen.
