Vzpomínám, že před lety, když už zima zaklepla na okna, se u nás v pražském bytě stalo něco podivného. Svěřenky, paní Inka Štěpánová, se najednou zeptala: Co to má Oldřich nachlazení? V jakém je stavu? vykřikla překvapeně. Leží, v klidu. Jen trochu zvýšená teplota, nic vážného, zimní období právě začalo. odpověděla moje matka. To není jen zima! To je tvoje práce stále nosíš domů nákupy z pokladny! Kolikrát ti říkám změň práci!
Libuše právě spala, když zvedl hlasitý zvuk někdo otevřel vchodové dveře. Protřela si oči a podívala se na budík bylo teprve osm ráno.
Oldřichu, milý, to jsi ty? zeptala se překvapeně, naslouchajíc šepotu v bytě. Odpověď nezněla. Slyšela jen šelest, jak někdo vstoupí do koupelny a pak se ztiší
Libuše rychle oblehla domácí župan a šla bosá do koupelny. Otevřela dveře a uviděla svého manžela Oldřicha stojícího před zrcadlem, jak si v ústech natahuje jazyk a usmívá se.
Libuško, je pravda, že když člověk má nachlazení, má bílý jazyk? zeptal se.
Ty nachlazení máš? zeptala se ospale Libuše.
Zdá se, že ano, odpověděl Oldřich a znepokojeně si přiložil prst na čelo. Potřebuji teploměr. Kde ho máme? Dej mi ho, ležím. Dokonce mi z práce uvolnili. Asi bude potřeba zavolat doktorku.
Libuše vytáhla teploměr. Výsledky: 37,2°C. Zima už byla v plném proudu, a Oldřich si lehnul. Doktorka přišla za hodinu, předepsala nemocenské.
Libuše zavolala matce:
Můžeš si vyzvednout Štěpánka z dětského kroužku? Nemůže jít domů Oldřich má nachlazení. Matka byla ráda, že bude mít vnouče, žila sama a Štěpánek byl jejím sluncem.
A co Oldřich? Něco vážného? zeptala se.
Nic výjimečného. Doktorka přišla, předepsala léky, odpočívat budeme.
Jak se cítíš? zeptala se matka starostlivě.
Všechno v pořádku! Musím jít na druhou směnu, požádám svěřenku, aby večer přišla, podíváme se na Oldřicha. A tak celý týden přebírala druhou směnu.
Co budeme dělat? Musíme uvařit lehký vývar z kuřecího vývaru, a tak se musím ještě vydat do obchodu, kromě lékárny. Vzala si z mrazáku kuřecí stehýnka, koupila mrkev a brambory.
V lékárně si přivezla vše potřebné. Večer probudila manžela.
Oldřichu, vstávej, pojď se najíst vývaru, říkla Libuše a poplasla ho po rameni. Odporný Oldřich si posadil na postel.
Něco mi závrací! Můžeš mi přinést vývar do postele? Nemůžu dojít do kuchyně.
Je to tak špatné? odpověděla. Dobře, přinesu. Pak řekla, ať změří teplotu po jídle.
Po jídle změřil: stále 37,2°C. Libuše mu podala tabletky. Oldřich se otočil k zdi a znovu usnul. Díky Bohu. V naší domácnosti nemocenské dávky starají o Oldřicha úplně, ale Libuše v obchodě s těmi penězi těžko bojuje rodina má úvěry a onemocnět si nemůže dovolit.
Zavolala svěřence:
Inko Štěpánová, Oldřich má nachlazení. Pokud bude potřeba, večer ho sledujte. Máme večer spoustu zákazníků a těžko ho zavolám.
Co to nachlazení? V jakém je stavu? znovu vykřikla svěřenka. Leží. Jen malá teplota, zima začala.
To není jen zima! To je tvoje práce, že nosíš z pokladny domů všelijaké věci! Kolikrát ti říkám změň práci!
Inko, nejsem slabá! Říkala jsi, že Oldřich už jako dítě mohl ležet. Zima přišla, a tak to není moje věc
Aby Libuše nezdržovala svěřenku, rychle ji přerušila. Inka Štěpánová ráda přehání, a během hodiny už měla u sebe krabice s bylinkami pro syna neškodí. Libuše to vzala s nadhledem. Pak převlékla synovi mokrou košilku za suchou a křičela:
Podívej se, jak leží v mokré košili, to jen zhoršuje jeho stav! Proč jsi to nepřichytil?
Inko, spal ještě, co jsem mohla udělat? odpověděla Libuše.
Šla do práce. Po několika hodinách pocítila slabost. Já také jsem slabá! ale nechtěla to ukázat, musela ještě dokončit směnu. Večer změřila teplotu vyšší než u manžela. Chtěla se Oldřichovi svěřit, ale byl zaneprázdněný.
Závratě a zimnice. Máma mi dala čaj s malinami a medem, trochu mi pomohl, ale večer se to zhoršilo. Co mám vzít?
Já taky něco necítím dobře odpověděl Oldřich a znovu se podíval na svůj bílý jazyk ve zrcadle. Je stále bílý.
Zatímco Oldřich nesmí stěžovat, Libuše jen tiše užívá tabletky a chodí do práce úvěry se samy nevymažou.
Celý týden Oldřich jenom poslouchal své slabosti a zdálo se, že není šťastnější člověk i když teploměr ukazoval přesně 37, stále si stěžoval, že mu je hrozně špatně.
Svěřenka přicházela se svými bylinkovými směsi a odmlouváním. Libuše neměla chuť ji doma potkat, vzhled jí byl nepříjemný. Manžel nic nepozoroval spal buď před televizí, nebo s telefonem. Když Libuše přišla domů, měřila teplotu; až ve čtvrtý den už bylo vše v pořádku.
Slabost byla, ale přežila se. Oldřich ležel dlouho, požadoval jídlo do postele, měření teploty a pití. Svěřenka tvrdila, že byl často slabý jako dítě, a teď se poprvé během pěti let manželství nachladil bylo to nesnesitelné!
Malou slabost překonal jen obtížně, stále si stěžoval na nepohodu.
Příští týden ho propuštěli. Štěpánka ho odvezla domů. Zítra Oldřich zpět do práce.
Sedíc u večerního šálku čaje, vyprávěl:
Když jsem byl malý, všechno to snášel lehčeji, a teď, tohle prožívám, ani si nevíš představit!
A co je na tom zvláštního? Proč jsi to tak nesnesl? zeptala se Libuše.
Kdybys byla v mé kůži, věděla bys, jak je to těžké! Snadno mluvíš, když jsi zdravá.
A já jsem taky byla! Všechno jsem přežila, ale ty jsi to jen neviděl.
Oldřich pochytil pohledem a pak se záludně usmál, jako by odhalil Libuše:
Žertuješ? Dobrá, jdeme spát!
Libuše povzdechla smutně skutečně, nic si nevšiml
A tak to bylo. Žena, která mnohé porodila, snad jen zhruba dokáže pochopit, co muž cítí, když má 37°C.
