Všechno mezi námi skončilo, Věro! Chci pravou rodinu, děti. Nemůžeš mi to dát. Čekal jsem dlouho, trpělivě. Potřebuji syna. Už jsem podal žádost o rozvod! Máš tři dny na sbalení. Až vyrazíš, zavolej. Zatím budu bydlet u mámy. Pospěš si, musím připravit byt pro dítě a jeho matku. Jo! Nenech se překvapit, moje budoucí manželka čeká miminko! Tři dny máš!
Věra mlčela. Co mohla odpovědět?
Nemohla otěhotnět. Michal už pět let čekal. Za ty roky tři neúspěšné pokusy.
Lékaři, ke kterým Věru poslala, tvrdili, že je zdravá. Proč vždy selhalo?
Věra vždy žila zdravým životním stylem.
Tentokrát se jí na pracovišti zhoršil stav, okamžitě přivolali sanitku, ale vše proběhlo příliš rychle
Dveře se za Michalem řínuly a Věra bez sil usedla na pohovku.
Neměla energii sbalit věci. Navíc nevěděla, kam je s nimi odnese.
Do manželství bydlela u tety. Tety už není, její byt prodal syn. Vrátit se na venkov k babičce? Hledat pronájem? Co s prací?
Otázek bylo mnoho a musela je řešit rychle
Ráno se otevřely dveře a vstoupila tchyně.
Ne spíš? Správně. přišla jsem zkontrolovat, abys si neodnesla nic navíc.
Staré kalhoty vašeho syna mi rozhodně nepotřebuju. Přepočítáme naše?
Kdo to myslí tak hrubě! Dřív byla tak milá, slušná, tichá. A tak to dopadlo. Po první neúspěšné těhotenství jsem Míše řekla, že nebude mít dítě.
Přijdeš mi to říct? Raději buď tiše a hlídej mě.
Kam schováváš nádobí?!
To je moje. Zůstalo po tetičce, památka na ni.
Teď bude prázdno bez toho!
To mě neznepokojuje. Ale budete mít vnuka.
Vezmi jen své!
Můj notebook! Kávovar, mikrovlnku taky, darovali mi kolegové. Moje auto jsem koupila ještě před svatbou. Váš syn má svoje.
Máš všechno, jen na děti nejsi schopná!
To už není vaše věc. Se mnou je v pořádku, možná tak chtěl Bůh.
Vidím, že vůbec ne litujete! Třeba jsi to všechno udělala schválně?
Mluvíte nesmysly. Je pro mě těžké i jen o tom přemýšlet.
Věra se rozhlédla po bytě, už nic neměla. Kartáč, kosmetika, pantofle
Zdálo se, že něco důležitého zapomněla. Tchyně rušila soustředění.
Vzpomněla si chyběla stará soška kočka. V ní byl malý tajemství, o kterém nikdo nevěděl, ani manžel. Uvnitř kočky byl set: náušnice a prsten. Neměly velkou hodnotu, ale byly drahé jako vzpomínka na babičku. Míša je vždy považoval za harampádí. Vypustil je na balkon. Věra otevřela dveře
Co tady zapomínáš? Sbírej věci a jdi! ozval se znovu hlas tchyně. Loučíš se s bytem? Tak se rozluč. Na tohle ti nevychází.
Konečně se kočka našla, vše na svém místě. Teď už mohli odjet.
Tady jsou klíče, sbohem. Doufám, že už vás nebudu potkávat.
Věra zamířila do kanceláře. Stále byla na nemocenské, ale požádala o dovolenou.
Soucítíme s tebou, ale jak bez tebe? Stačí ti tři týdny? Prosím, buď vždy v kontaktním režimu. Bez tvých konzultací nám padne polovina projektů.
Dobře. Dokážu se odpojit. Děkuji.
Potřebuješ pomoc?
Ne.
Zařídím ti dovolenou i bonus.
Děkuji, to je na čas.
Věra ani nehledala další byt, šla domů na venkov. Nikdo ji tam nečekal, babička zemřela před třemi lety a matku nikdy neviděla zemřela při porodu.
A teď Věra nemohla otěhotnět sama
Po hodině jízdy dorazila k domovu. Jabloň, tulipány.
Poslední podzim, kdy byli s Michalem, opékali špízy, odpočívali.
Věra zaparkovala před domem, klíč od garáže byl uvnitř.
Otevřela dveře a vstoupila. Ticho. Na stole byly špinavé šálky a talíře. Proč minulýkrát nestihla všechno uklidit?
Ne, uklízela! Ale někdo tu byl!
Dva kelímky, talíře, sáčky od džusu, lahve s oblíbeným šumivým Míšovým. To určitě není z podzimu.
Takže v domě byl Michal, ale s kým?
Je to už jedno
Klíč od domu měl jen Věra, možná syn udělal kopii. Čas vyměnit zámky.
Nový život, úklid, pak horká koupel.
Věra se rozhodla smýt všechnu špínu, vše minulosti.
Když chtěla vyjít, zaklepalo na dveře, pak na okno.
Kdo tam?!
Je všechno v pořádku?!
Ano překvapila se žena. Pojištění pro ženy
Omlouvám se.
Věra vyšla a před domem stál neznámý muž.
Omlouvám se, snad jsem vás vyděsil. Jsem váš soused, celý den jsem vás pozoroval.
Vidím, že jste někam zmizeli, kouř stoupá z kamna. Myslel jsem, že se vám něco stane
Děkuji, všechno je v pořádku.
Jste příbuzná Michala? Byl tu nedávno s manželkou Jste sestra?
Ne, jsem bývalá manželka. Skoro bývalá, ještě probíhá rozvod.
A dům je váš?
Můj.
Jsem váš dočasný soused, kvůli rodinným okolnostem tady. Přítel mi dovolil přebývat. Rozvod je také v procesu, zítra už jsem volný. Pokud je vám vše v pořádku, odejdu. Kdybyste potřebovali pomoc, ozvěte se. Jsem Igor.
Já jsem Věra. Počkejte, můžete vyměnit zámek?
Ano. Řekněte, kdy, a zařídím.
Co nejdříve. Zítra koupím.
Podívám se a koupím, snad nevyberete špatně, abych musela do města jezdit.
Dobře.
Už dva týdny uplynuly. Další týden dovolené a čas vrátit se do města. Věra už neměla chuť hledat nový byt. Michal nevolal, nepsal. Došlá jen zpráva o datu rozvodu. To byl i lepší výsledek nechtěla ho vidět.
Sobota. Věra vždy vstává brzy, a ten den ji Igor pozval na procházku k jezeru.
Zahájit nový vztah nebylo v jejím plánu, ale procházka nic nevyžaduje. Pobavili se, vrátili se k obědu. Přes Věrin dům stála Michalova auto. Vidělo se, že právě přijel. Dveře se otevřely, vystoupil Míša a pomohl nastoupit těhotné ženě.
Věra a Igor se mezitím přiblížili ke vstupu. Míša se snažil otevřít dveře do domu, ale
Co to je?
Co tady děláme? Proč v cizím domě?
Michal byl zaskočený.
To je náš dům! řekla těhotná žena.
Co? A kdo to řekl, Míšo? To je můj dům, odejdi.
Míšo, co říká? Kdo to je? Tvoje bývalá? Vystav ji! křičela těhotná.
Věra s Igorem se zasmáli. Michal v tichu nastoupil svou spolubydlící do auta a odjel.
Bude mít veselý život.
Ale ona mu porodí dítě. Já ne. Tři neúspěchy. Promiň.
Rozvedli jsme se, protože manželka nechtěla dítě
Čtyři roky po rozvodu. Náhodné setkání s bývalou tchyní v supermarketu.
Věro, tě nepoznala. Sleduju tě dlouho. Jsi to opravdu ty? Jsi těhotná?
Ano, Věra pohladila svůj velký bříško.
A u Míše je všechno špatně. Vnuk se narodil slabý, něco se pokazilo po otcově linii. Jeho žena utečela, zanechala nám dítě. A ty sama se chystáš mít?
Ne, nejsem sama. Mám rodinu. Čas je, čekají na mě.
Co? Odpusť mi vše
Trpělivost vám
Bývalá tchyně sledovala, jak Věra odchází. Šla vedle Igora, který jednou rukou ji podepíral, druhou drženou malou dívkou, velmi připomínající matku
—
Život nás může srazit do kouta, ale i v nejtemnějších chvílích se najde síla najít nové cesty. Věra pochopila, že štěstí nespočívá v tom, co nám chybí, ale v tom, co dokážeme dát ať už je to láska, odpuštění nebo nový začátek. To je poučení, které si neseme dál.
