Z nějakého důvodu si spousta žen myslí, že když jim je přes čtyřicet a mají za sebou jeden nebo dva rozvody, je v pořádku odepsat svůj život. I já jsem v téhle situaci. Byla jsem dvakrát vdaná. Poprvé když jsem byla moc mladá, z toho manželství mám dceru. Podruhé jsem se vdávala, když mi bylo třicet. Ani jedno z těch manželství nevydrželo víc než dva roky. Něco prostě nebylo v pořádku s těmi muži.
Samozřejmě po druhém rozvodu jsem měla ještě pár vztahů, ale nikdy to nedospělo k ničemu vážnému. Teď je mi pětačtyřicet a i přes všechno stále věřím, že ještě můžu být šťastná a že tam někde je můj spřízněný člověk. Krátce a jasně, asi před měsícem jsem náhodou potkala muže na ulici. Jmenuje se Marek a je mu devětačtyřicet. Procházela jsem se v parku, sama o sobě si myslím, že jsem elegantní a pečlivá žena. Rozhodla jsem se sednout si na kávu do malé kavárny.
Marek se ke mně přidal a chtěl se seznámit. Nebyl zrovna typ ideálního muže podle mých představ, ale vypadal solidně a upraveně. Pozdravili jsme se, Marek mi koupil ještě jednu kávu. Samozřejmě jsem se hned zeptala, jestli má ženu nebo partnerku, na to odpověděl velmi neurčitě. Bylo mi jasné, že nějaký vztah určitě má. Přesto jsem ho pozvala k sobě domů, abychom si mohli nerušeně popovídat u čaje a koláče, který jsem pekla den předtím. Říkáte si asi, že jsem byla blázen, pozvat si cizího muže domů. Ale byla jsem vidět s několika známými, takže jsem se neměla čeho bát. A Marek mi nepřipadal nijak nebezpečný.
Přišli jsme ke mně domů, Marek si pečlivě prohlížel chodbu a hned se zasmál:
Ty máš takový velký byt. Vypadá to, že tu nebyla rekonstrukce tak patnáct let.
Dělala jsem, že nerozumím narážce. No ano, poslední rekonstrukci jsem dělala před deseti lety. Ale byt vypadá pořád slušně. Proč bych měla dávat peníze do stěn a stropu, když je můžu investovat do sebe? Je to špatně?
Přinesla jsem Markovi čaj i koláč, povečeřeli jsme a on se zase pustil do kritiky mého bytu. Tak jsem mu přímo řekla: A co na tom záleží, jak vypadá můj byt? Proč mě radši nepozveš k sobě? Okamžitě zmlkl. Už v tom rozhovoru nepokračoval, jen řekl, že jede domů a že mi zavolá za týden.
Celý týden nic ani zpráva, ani telefonát. Až v sobotu pozdě večer mi Marek napsal, že by přišel na návštěvu. Tak jsem mu odepsala, že jestli přijde, pomůže mi s menší rekonstrukcí budeme spolu lepit tapety. Rázem se mu prý vybavilo, že má něco důležitého, zapomněl na to a ozve se příští týden. Myslím, že je ženatý a hledá jen bokovku s bohatší ženou. To ovšem nejsem, to není nic pro mě. Nevadí, hlavně že jsme si hezky popovídali. Lásku si najdu jsem o tom přesvědčená. A ženám chci říct jediné pokud pro vás muž nic neudělá, proč byste ho měly potřebovat?
