Kristýno, počkej! Dívka se otočila za hlasem. Věděla, že ji Tomáš opět čeká před jejich domem. “Zase ty, a nemáš toho už dost? Stojíš tu snad věčnost!” řekla podrážděně Kristýna. Tomáš jí nesměle podával pugét kopretin. Chtěl jsem tě jen vidět.
Kristýna přijala květiny s jistou zdrženlivostí a vzdychla. Co mám s tebou dělat? Už stokrát jsem ti řekla, že mezi námi nic být nemůže! říkala rozčileně. “Opakuju ti to pořád dokola. Chováš se jak malý kluk.” Jinak prostě nemůžu, možná to jednou přejde. Nepřejde, dokud za mnou budeš stejně běhat! Už jsem ti to vysvětlovala mockrát! Nic pro mě nejsi! Nezlob se, prosím tě, nesluší ti to. Dobrou noc a hezké sny, řekl Tomáš. A nejsem tvoje přítelkyně! vykřikla ještě Kristýna.
Tomáš se zamiloval do Kristýny už na základní škole. Přišla do jejich třídy, když byl v sedmé třídě, a od té doby seděla vedle něj. Kristýna měla Tomáše také ráda a byli často spolu. Jenže jakmile dokončili školu, Kristýna se změnila. Už si Tomáše nedovedla představit po svém boku. “Jak je to možné?” přemýšlel Tomáš. Vídal Kristýnu, jak ji domů doprovázejí jiní kluci. Bylo pro něj těžké se na to dívat. Vždycky si tehdy slíbil, že už za ní nikdy nepůjde. Ale druhý den jeho kroky stejně opět vedly ke vchodovým dveřím Kristýny.
Kristýna už předem tušila, že Tomáš bude čekat na lavičce u vchodu. Doufala, že ji uvidí s někým jiným a konečně ji nechá být. Proč tu každý večer sedíš? Na někoho čekáš? Tomáš vzhlédl a spatřil před sebou dívku s ohnivě zrzavými vlasy a drobnými pihami, jež ji krásně zdobily. Když se usmála, byla překvapivě roztomilá. Vedle ní poskakoval stejně rusý pes. Tomášovi připadalo, že je trochu drzá, ale svým způsobem sympatická holka se psem. Usmál se:
Čekám na štěstí. Ale ono není tady… Možná hledáš na špatném místě… Neměl bys ho jít hledat někam dál? Já a můj Ben chodíme na procházku každý večer. Nepřidáš se k nám? Zkusíme to štěstí najít ve třech. Tomáš ještě pohlédl k oknu Kristýninina bytu, pak se rozhodně postavil a řekl: Víš co, půjdu taky.
Kristýna byla překvapená. Bylo to poprvé, co Tomáše ráno na lavičce nenašla. Zpomaleně došla ke známému místu, ale lavička byla prázdná. Udivená si povzdechla. Vtom uslyšela štěkot psa. O chvíli později zahlédla v dáli dvě postavy Tomáše a neznámou dívku. Kristýnu bodla žárlivost. Bylo to poprvé, co ji Tomáš nepřišel vyhlížet. Uvnitř se jí rozléval zvláštní prázdný pocit a s tím cizím děvčetem odcházel Tomáš pryč…
Život nám někdy místo očekávaného přinese nové možnosti, stačí se odvážit pustit minulost a najít své štěstí tam, kde bychom ho nečekali.
