Představte si tuhle scénu. Má Katka módní ikona, štíhlá jako sláma, vždy v poslední módě. A já jsem obyčejná žena. Trochu jsem přibrala, na tváři se mi začaly objevovat vrásky. No, život jde dál, co už se dá dělat.
Každé naše setkání se pro mě proměnilo v malou mučivou lekci. Katka to sice nedělala ze zloby, spíše z nejlepších úmyslů. Přistupuje ke mně, podívá se na mě svým rentgenovým pohledem a spustí:
Petře, tohle šaty ti nebudou slušet. Vypadají jako babiččiny.
Petře, ten účes ti přidá pět let navíc.
No jo, rtěnka, co to je! Ten odstín už let deset nikdo nenosí!
A to vše s takovou milou, soucitnou úsměvem. Jako by mi chtěla jen dobře. Po každém takovém komplimentu mám náladu pod strop, a nechce se mi ani týdnům zrcadlo hledět.
Je to nepříjemné? Nepříjemnější než to není! Nejsem přeci obálka z glossy časopisu a přitom mi vlastní sestra pořád bouchá do nejbolestivějších míst.
Zpočátku jsem to snášela, žertovala, měnila téma. Poslední kapkou ale byl mamčin jubilej.
Na ten den jsem se připravovala jako královna: koupila jsem novou, pěknou šaty, udělala účes, líčily se. Cítila jsem se jako paní z královské galerie.
Shromáždili jsme se v jedné pražské restauraci. Hosté, rodina, všichni elegantní a veselí. A pak ke mně přistoupila Katka. Prohlédla mě od hlavy až k patě a nahlas, aby to slyšeli všichni, prohlásila:
Petře, co je to za šaty? Smích a hřích jako u naší tety Šury z vesnice. Kdybys se mnou alespoň poradila, vybrala bych ti něco slušného.
V tom okamžiku jsem pocítila, jak se země pod nohama rozplyne. Udělala to před očima všech! Prostě jen tak, bez okolků, a jaký by byl tu slavnostní duch po takovém výstřelu?
A pak se něco přepnulo. Dost! Už dál nebudu mlčet jako had! Myslela jsem, že je na řadě moje chvíle. A já, dívky, jsem se na ten jubilej připravila výborně
Nevyvolala jsem rozruch. K čemu by to? Zhluboka jsem se nadechla, usmála se nejpůvabnějším úsměvem a přerušila ji v půlslove:
Katko! prohlásila jsem nahlas a radostně. Upřímně ti děkuju! Opravdu si vážím tvé péče! Jsi u nás opravdová specialistka na odhalování nedostatků u ostatních!
Katka se zčervenala. Myslela, že ji chválím. Naivita, jak se říká.
Když už jsi taková odbornice na všechno, pokračovala jsem a zvedla ze židle krabici, kterou jsem si předem připravila, rozhodla jsem se ti dát dárek!
Všichni hosté zvědavě sledovali naši scénu. Podala jsem jí pěkně zabalenou krabičku se stuhou. Katka ji rozbalovala s napětím, jistě čekala parfém nebo něco z kosmetiky.
Uvnitř, dámy a pánové, byl elegantně vytištěný certifikát na drahý papír. Na individuální konzultaci u známého psychologa s názvem: Jak zvýšit sebevědomí, aniž byste snižovali blízké. Přečetla jsem ho nahlas, aby to slyšeli všichni v sále, v kuchyni i řidič městské mikrobusu, který projížděl kolem restaurace! To byl teprve moment!
Tady máš, sestřičko! dodala jsem, když na mě Katka překvapeně zvedla oči. Myslela jsem, že ti to přijde vhod. Pomůže ti opravdu získat jistotu, místo aby ses snažila potvrzovat se na úkor mě. Jak se říká přímo do terče!
Jejich tvář byla nepopsatelná! Nejprve zcela zmatená, pak se zvedlo uvědomění, a nakonec její tvář zčervenala tak rudou, že slova nestačily.
V sále nastalo ticho, až pak jeden ze strýců vybuchl hlasitým smíchem. Za ním se rozesmáli i ostatní. Všechny ty její ošpuntované poznámky vyletěly ven! Snažila se mě ponížit, a nakonec se sama ukázala jako komika.
Finále přišlo okamžitě. Katka něco zamumlala, popadla tašku a vyběhla ze sálu
A odpověď na vaše nevyhnutelné otázky ano, usmířily jsme se. Jsme přece sestry.
Od té chvíle Katka už nikdy nezasahuje do mého vzhledu ani slovy. Když se setkáváme, mluvíme jen o počasí. A víte co? Je to dokonce příjemné.
Takový je příběh. Děkuji, že jste poslouchali až do konce! Pokud vás to zasáhlo, dejte lajk, bude mi to moc vadit! A určitě napište do komentářů své vlastní historky stalo se vám něco podobného? A pošlete to i kamarádce je to skvělé!
