Jak člověk stárne, přichází často lenost – třeba i při obyčejném mytí…
Tento příběh slýchám poměrně často.
Nepolemizuji, jen ho přerozumím.
Opravdu, s přibývajícími roky je těžší vykonávat spoustu věcí. Vstát ráno z postele, vyčistit si znovu zuby, udělat si normální snídani. A samozřejmě vyprat oblečení. Jsme trochu líní k lecčemu. Nejsme zrovna pilní jako včeličky.
Existují však jisté společenské normy a pravidla, které musíme dodržovat, ať chceme nebo ne. Nemáme právo chodit špinaví, nemýt si zuby, nečistit si tvář, neházet špinavé oblečení do koše. Proč? Protože žijeme mezi ostatními lidmi, podle jejich zvyklostí.
Nemusíme se honit za nejnovější módou. Hlavní je, že šaty jsou čisté a nepáchnou potem, nesmí být znát, že jsme nevyvlékli kabát dva týdny v kuse.
Vlasy mohou být šedivé, není nutné utrácet penzi za barvy zbytečně. Levný šampon ale stačí každému takže hlava být může a má být umytá. Stejně tvář. S přibývajícím věkem už není potřeba líčení, ale čistá pleť by měla být samozřejmost.
Na ruce trocha hydratačního krému, pod paže nejlevnější tuzemský deodorant, do bot trochu jedlé sody na pachy. Kdo má problém se zápachem těla, zase jedlá soda pomůže.
Když se na to podíváme tímto pohledem, je to jednoduché. Rádi si lenost omlouváme, smrad kolem sebe (fyzický i morální) svádíme na stáří, důchod nebo nedostatek peněz. Ale k čistotě není potřeba mnoho korun.
Takže bez ohledu na věk je potřeba zůstat člověkem a pečovat o sebe. Toť moje osobní přesvědčení.
