Černá vdova
Půvabná a chytrá Lenka, která se chystala dokončit studium na Fakultě žurnalistiky, se seznámila s Vladislavem, mužem o dost starším než ona. První si jí všiml právě on Vladislav Novotný. V Brně byl známou osobností, skládal písničky, které se často hrály v místních klubech.
Vlad byl pro všechny svým člověkem, na brněnské televizi znal téměř každého. Nebyl tedy problém dostat Lenku po škole na televizi jako moderátorku jeho pořadu. Brzy měla svou první show s názvem Rozhovory od srdce. Pozvala známého místního psychologa a další zajímavé hosty. Pořad se nesl v duchu otevřených otázek a příkladů ze života.
Lenko, jsi fakt šikovná, pochválil ji Vlad po první premiéře, to se musí pořádně oslavit.
Vladislavovi bylo už pětačtyřicet, byl třikrát ženatý, ale jeho nevyčerpatelná energie a spousta přátel prostě nepasovala do rodinného života. Byl to tvůrčí typ, písničkář s téměř legendárním statusem. Často sedával v brněnských hospůdkách, kavárnách a wellness centrech. Do společnosti zapadal všude a rád si vypil.
Čas plynul. Lenka se stala známou tváří v Brně, provdala se za Vlada a její pořad sledovala široká veřejnost. Vždy upravená, s vkusem oblékaná, přívětivá a slušná. Nic na ní nebylo ďábelského, spíš kráska z televize jak o ní lidé říkali. Jenže časem si sama uvědomila, že si vzala nesprávného muže. Její manžel byl stále lehce podnapilý.
Vlade, moc se nevytahuj, řekl mu jednou jeho kamarád Simon, když se Vlad snažil Lenku přiopilý ponížit. Ta děvčica tě ještě strčí do kapsy.
Ale kdepak, Simónku, já si chytré ženy nikdy nevybíral, poklepal Vlad na tvář své ženě, sedíc v kavárně.
Když se o její přízeň ucházel, choval se jako gentleman květiny, dárky, složil jí dvě písně a vždy pozorně naslouchal. Stačilo se ale vzít a jeho zájem vychladl, věnoval jí tolik pozornosti jako domácí kočce, někdy i okřikl.
A já bláhová doufala, že s ním se stanu hvězdou, přemýšlela Lenka.
V institutu se učila francouzsky, což sice nebylo nejpraktičtější na cesty. Vlad jí neustále vyčítal:
Uč se anglicky. Po světě chodíš jak z vesnice. Do fitka nemusíš, nemarníš čas, ale anglicky se učit nechceš.
Lenka ze vzdoru začala angličtinu ignorovat. Ale po jedné poznámce Simonova přítele u nich doma:
Angličtina je pro šikovnou ženu samozřejmá, jako vysoké podpatky, hned druhý den našla jazykové kurzy s dobrým lektorem.
No ty ses, Simonek, do mé Leni pořádně opřel, nakupuje učebnice, učí se, v autě místo muziky poslouchá angličtinu, smál se Vlad.
S Vladislavem Novotným žila Lenka v prostorném bytě, dědictví po dědečkovi profesoru medicíny. Měli domácí pomocnici, Věru, třiačtyřicetiletou svobodnou a poněkud závistivou ženu, která svoje povahy dovedně skrývala. Věra znala detaily jejich vztahu lépe než kdokoli jiný.
Jedno ráno Lenka vstala a opět našla manžela spícího na pohovce ve své pracovně, vracíval se domů opilý pozdě v noci. V kuchyni Věra držela prázdnou lahev od slivovice:
Včera večer byla plná. Co mu dáš k snídani, až se vzbudí?
Asi jen polévku zabručela Lenka a odešla do sprchy.
Po sedmi letech společného života s Vladislavem neměla Lenka děti. Jemu děti nechyběly měl syna z prvního manželství. Navíc se v jejich manželství zklamala. Sama děti moc nechtěla, budovala si kariéru. Po snídani poslala Věru za manželem do pracovny. Vlad ležel na břiše, na polštáři rudé fleky.
Lenko, pojď sem, musíme volat záchranku!
Co se děje?
Nebudu lhát, nevím.
Za patnáct minut Lenka seděla v sanitce, jela s manželem na urgentní příjem. Hned ho převezli na JIP. Výrok lékařů byl neúprosný:
Je to vážné, zatím nemůžeme slíbit nic.
Večer jí zavolali:
Váš manžel zemřel.
Nemůžu tomu uvěřit… zašeptala Lenka v slzách. Vždyť nebyl tak starý. Pohřeb byl důstojný, Simon se postaral o všechno, přišlo mnoho lidí, Vlad byl v Brně skutečně známý. Na smuteční hostině Simon řekl:
Nesmíme být smutní. Vlad prožil plný život. A teď má konečně klid a svobodu.
Měl všechno, zaslechla Lenka šeptat.
Doma si nemohla zvyknout na prázdno a ticho. Věra nenápadně čekala, co s ní Lenka zamýšlí vyhodí ji či ponechá. Kolegové to komentovali jednoduše:
Lenko, nemáš proč být smutná. Zůstala jsi sama, mladá, svobodná a navíc s penězi. Po manželovi zůstaly dva slušné účty, rozdělily se mezi jeho syna a Lenku. Ale i sama vydělávala dobře. Vyhledávala kontakt s přáteli, nechtěla být sama, občas zašla do kavárny.
Jednou po natáčení své nové show zašla do kavárny nedaleko domova. Zadumaně upíjela ze sklenky španělské víno. Přistoupil k ní rázný muž, usmál se, zdvořile požádal, jestli si může přisednout.
Mohu? Lenka kývla. Jmenuji se Ignác, představil se a dodal: Proč tak smutně koukáte? Krásná žena by měla zářit.
Mám nějakou melancholii, přiznala Lenka.
Ignácovi bylo ke čtyřiceti, vysoký a robustní chlap, jeho rysy byly hrubé, Lenku okamžitě rozesmál tím, jak jí připomněl plyšového medvěda.
Dovolte, že vás pozvu. Víno, koktejl nebo dezert, stačí říct.
Děkuji, vezmu si dezert, nic víc, neměla potřebu mlsat.
Ignác, navzdory svému vzhledu, se ukázal být okouzlující. Znal mnoho vtipných historek, měl skvělý humor, rychle si získal její pozornost. Lenka se smála, Ignác ji potom vyprovodil domů. Dohodli se na dalším setkání.
Ráno Lenka oznámila Věře:
Děkuji ti, ale už tě nebudu potřebovat. Umím se o sebe postarat.
Věra se rozplakala: Lenko, tolik let tu sloužím, kam teď půjdu?
Určitě si nějakou práci najdeš. Třeba u jiné rodiny, nebo jako recepční.
Vynecháváš mě, nechci pryč, zvykla jsem si, slzela Věra.
Lenka pohledem zhodnotila domácí práce: Vlastně je to lepší, aspoň nemusím mýt okna a toaletu.
Nakonec povolila: Tak dobře, jestli chceš, zůstaň, pracuj dál. Věra se radostně přitulila.
Měla jsem vás oba ráda, Vlad byl jak můj vlastní, teď ho nemám, a ty mě vyhazuješ, utírala slzy.
Ignác kterého Lenka začala láskyplně přezdívat Igy se stal jejím častým hostem. Ignác Lenku miloval. Po třech měsících se vzali. Lenka trvala na komorní svatbě. Ignác je podnikatel, umožnil jim svatební cestu na Maledivy.
Lenka očekávala klasickou dovolenou pro páry slušný hotel, pár výletů pro turisty. Ale Igyho představa byla jiná. Letěli první třídou. Na letišti je čekal průvodce, za VIP balíček jeli lodí na ostrov. Byli tam vítáni jako vzácní hosté, slavnostní ohňostroj, místní tanec, koktejly.
Vila, kde bydleli, nabízela komfort čtyři ložnice, dvě koupelny, bazén, soukromá pláž.
Radši nechci vědět, kolik můj medvěd za to dal, napadlo Lenku.
Nikdy se neptala, kolik má Igy peněz, věděla, že si můžou dovolit hodně. Ignác byl pozorný, pečlivě jí večer přikrýval, ráno kontroloval, aby nesnídala jen kávu.
Vlad mě ponižoval, tahal mě ‘ke svému lvlu’. Igy, i když není krásný, umí žít pro mě, ne pro sebe a vždy mě vyslechne to mi dělá radost, přemítala Lenka.
I Věra ho chválila. V domě Ignáce na venkově si připadala jako v ráji.
Jedinou nepříjemností bylo to, že Lenka náhodou viděla, jak si muž píchá tenkou jehlu.
Co to je? vyděsila se.
Jsem diabetik, je to jen inzulin. Žiju ale naplno.
Na Maledivách Lenka lenošila:
Nevěřím, že jsem konečně měla štěstí!
Ta dovolená jí vyhovovala. Trochu ji trápilo, že čas tu tráví s nesportovním mužem a ne třeba s trenérem tenisu.
Musím svého medvěda donutit chodit do tělocvičny, řekla mu. Ale Igy posmutněl:
Problém je v tom, že mám složitý metabolismus. Atletem ze mě nikdy nebude, závisím na inzulinu.
To chápu. Tak ať je to, jak to je, rozhodla Lenka.
Po návratu se ponořila do práce. Často ji přepadly chmury přijde mi ještě do cesty opravdová láska? Cítila, že svého muže vlastně nemiluje, toužila poznat vášeň. Chtěla, aby s ní spával urostlý krasavec, ne plyšový medvěd. Kolegové si dobírali:
Fakt nikdy nepodvádíš svého Igymeda? Že jsi tak bezúhonná?
Nebylo to tak docela pravda, pouze nechtěla ublížit dobrosrdečnému muži. Na firemním silvestru se Lenka dobře napila a kolega Karel zavolal kamaráda Tomáše, aby ji odvezl domů.
Leni, chceš, abych tě vzal domů? nabídl, ona souhlasila.
Tomáš posadil Lenku vedle sebe: Karle, proč jsi mě s Lenkou ještě neseznámil? Zíral jen na ni, ona byla zaskočená pohledem.
Fešák v drahém autě ji vezl domů, po cestě si vyžádal číslo a u jejího domu jí pomohl vystoupit a hned ji vášnivě políbil. Líbil se jí ten hrubý, silný Tomáš.
Jako milenec se ukázal být ideální volbou. Doma byla něžná na svého plyšového medvěda, u Tomáše byla vášeň drsná, přímočará. Vše jim vyhovovalo Igy si ničeho nevšiml, práce bylo dost, domů chodil pozdě. Jednou Lenka přijela k Tomášovi, už byla u něj v posteli, on vyšel z koupelny a někdo silně zvonil. Tomáš zaklel, šel ke dveřím.
Lenka zaslechla dva známé hlasy: Tomáše a svého muže. V hrůze rychle oblékala šaty. Ve dveřích už stál Ignác mlčky. Bylo by lepší, kdyby křičel.
Igy… Ignác… to není jak vypadá…
Tomáš zůstal stát a mohl mu zabránit vstoupit.
Kdo mi tě napráskal? ptala se zmateně.
Teď už je to jedno. Sám jsem tomu nevěřil, ale šel jsem to radši zjistit.
Ignác vypadal hrozně bledý, zpocený, najednou se sesunul. Lenka přiskočila, slyšela jeho těžké dýchání.
Zavolej záchranku! Rychle!
Tomáš zavolal. Lenka hledala v kapse manželovu inzulínovou pero a vpravila mu injekci. Záchrana na dosah… Ale Ignác se neprobral. Dorazila záchranka, lékař konstatoval:
Je po něm.
Lenka byla v šoku. Tomáš ji odvezl domů. Věra se hned ptala:
Lenko, co se stalo? Vypadáš hrozně.
Napadlo ji: To mohla být Věra, co mě podrazila. Tomáše neměla ráda, pořád se vyptávala. Ale nemá smysl to řešit.
Po pohřbu se dlouho vzpamatovávala. Pak se objevila Ignácova dcera z prvního manželství s advokátem. Vyhodili ji z domu, pohrozili právníkem, pokud se bude pokoušet o dědictví. Hodili před ni balík peněz a dali jí tři dny na vystěhování.
Lenka dědické spory řešit nechtěla, všeho se vzdala. S Věrou se vrátila do svého bytu po Vladislavovi.
Čas šel dál. Lenka se dala dohromady, pomáhal jí Tomáš, byli spolu, ale o svatbě ani slovo. Bylo jí jasné, že z něj manžel nebude, pokračovala proto v mileneckém vztahu. Jednoho dne jí zavolal Karel:
Lenko, posaď se… Tomáš měl nehodu, zemřel na místě…
Tehdy Lenka zůstala konsternovaná.
Proč mi umírají všichni chlapi? Jsem jak černá vdova, takhle si mě budou všichni pamatovat. Najednou mám pocit, že mám špatnou auru…
Jednoho dne do jejího pořadu dorazil mladý muž Marek. Všimla si, jak na ni hledí, a po natáčení ji pozval na kávu.
Ráda, souhlasila Lenka, bylo na čase se znovu postavit na nohy.
Marek ji okouzlil natolik, že se zamilovala. Pocit štěstí a lehkosti ji naplňoval.
Tohle je ta láska! S Markem nemůžu ani dýchat, natož žít bez něj. Ale bojím se o něj.
Marek ji také miloval, spolu se cítili svobodně a v přítomnosti Marka jí bylo krásně. Nekládala otázky, věděla jen, že nemá sourozence, že někde žije jeho otec, se kterým se nestýká. Marek bydlel u Lenky. Jednou dopoledne, když šla na televizi až později, napadlo ji zjistit, kdo Marek vlastně je.
Otevřela notebook, zadala jméno. První odkaz ji šokoval. Ten obyčejný, milovaný Marek patřil mezi top-100 nejbohatších Čechů. Lenka byla v šoku. Obří konta.
Nevěřím svým očím, smála se hystericky. To snad není možné! Pak se polekala: Snad se mu něco nestane…
Zklidnila se, zajela do práce. Večer zavolala Markovi, telefon nebral. Volala do jeho firmy.
Dobrý den, prosím, mohu mluvit s Markem?
Kdo volá? ptala se sekretářka.
Tady Lenka…
Marek je v nemocnici… oznámila jí, kam.
Lenka spěchala do nemocnice.
Co je s ním?! vykřikla na doktora, když ho našla.
Lékař ji uklidňoval:
Nebojte se, není to vážné, srdce ho trochu potrápilo. Bude žít, všechno v pořádku.
Můžu k němu dovnitř? Aspoň na chvilku…
Jistě, deset minut.
Lenka vešla, Marek už na ni čekal s úsměvem. Sedla si k němu, vzal její ruce do dlaní.
Bude to dobré, miluji tě. Až půjdu odsud, vezmeš si mě? Doufám, že ano?
Jasně, víc bych si nemohla přát, zašeptala a políbila ho. Čeká nás krásný život a skutečné štěstí.
Život je jako řeka někdy plný vírů, někdy klidný a hluboký. Lenka zjistila, že štěstí je nesené trpělivostí, odhodláním a ochotou odpustit sobě i druhým. Snad nejcennější lekce byla, že skutečná láska není o penězích, vzhledu nebo slávě. Je o přijetí, laskavosti a vzájemné úctě teprve pak může člověk opravdu být šťastný.
Hodně štěstí na vaší cestě životem!
